12.7.15

O chloubách a nešvarech země khmerské

Kambodža je ta pravá země pro vás, pokud chcete mít kilometry bílých pláží na ostrovech v tropickém moři jen sami pro sebe. Pokud chcete navštívit jeden z nejslavnějších chrámových komplexů světa, stojící uprostřed džungle, nebo se chcete dozvědět víc o řádění Rudých Khmerů aneb jak vyvraždit dva miliony obyvatel vlastní země v průběhu čtyř let. My Kambodžu nemáme rádi. Po Barmě je to studená sprcha.  Nikdo se tady neusmívá a práce je tady pro každého zase jenom práce. Domorodci turistům často lžou, nebo aspoň neříkají úplnou pravdu. Za své peníze většinou nedostanete odpovídající hodnotu.  A nejlépe fungují ty služby, které provozuje člověk jiné než kambodžské národnosti.
V čele Kambodžského království stojí král Norodom Sihamoni, který mluví plynulou češtinou. Studoval totiž třináct let v Československu. Vystudoval balet na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění. Jedním ze symbolů země je Královský palác v Phnompenhu z poloviny 19. století. Brilantní ukázka khmerské architektury, která na první pohled zaujme svými bohatě zdobenými, barevnými střechami. Součástí paláce je Napoleonův pavilon, postavený za dob, kdy země patřila jako kolonie Francii, a také Stříbrná pagoda. Podlaha pagody je tvořena 5329 dlaždicemi z pravého stříbra a každá z nich váží přes kilogram. Pagoda se honosí velkou sbírkou vzácných Buddhů. 

Národní genocida
Kambodža si prošla těžkým obdobím v sedmdesátých letech. V důsledku války ve Vietnamu byla i Kambodža ostře bombardovaná Spojenými státy, ačkoli jí nikdy nebyla vyhlášena válka. To vedlo k masivní podpoře komunistických Rudých Khmerů ze strany obyvatelstva. Z osvoboditelů se však v okamžiku dobytí země stali kati. Uzavřeli hranice, zrušili peníze, banky, školy, chrámy i města a všechny lidi vystěhovali na venkov. Nastolili agrární komunismus. Později zrušili dokonce koncept rodiny a zavedli pracovní dobu 12-16 hodin každý den. Zbavili se všech vzdělaných lidí. Lékaře nahradili nevzdělanými rolníky a přečinem trestaným smrtí se stalo dokonce i nošení brýlí. Toto období připomíná museum genocidy Tuol Sleng v Phnompenhu. Vězení bylo vybudováno z bývalé střední školy a ze 17 tisíc vězňů, kteří jím prošli, přežilo pouhých dvanáct.
O pár kilometrů dál leží Killing Fields, místo, kde docházelo k hromadným popravám a pohřbívání do masových hrobů. Abyste si nemysleli, na odsouzené se neplýtvalo kulkami. Byli umláceni k smrti dřevěnými holemi, motykami nebo čímkoli, co přišlo pod ruku. V noci za zvuků hlasité budovatelské hudby, aby nic nebylo vidět, ani slyšet. Byly vražděny celé rodiny, aby nezůstal nikdo, kdo by se chtěl mstít. Nechtějte ani vědět, jakým způsobem zabíjeli děti. V průběhu čtyř let, během kterých byli Rudí Khmerové v čele s Pol Potem u moci, zemřelo v přímém důsledku jejich vlády na dva miliony lidí. Zemi zachránila až vietnamská invaze. Vládu Rudých Khmerů OSN oficiálně uznávalo ještě v době, kdy už se dvanáct let vědělo o masových hrobech a představitelé tehdejší vlády byli schovaní hluboko v horách. Tato kapitola dějin nicméně stále není úplně uzavřená. Hun Sen, jeden z bývalých čelných představitelů Rudých Khmerů, stále vládne zemi jako ministerský předseda, a to už více než 25 let.

Sami v Angkor Watu
Angkor, v období 9. - 15. století hlavní město Khmerské říše, patří v současné době mezi nejvýznamnější kulturní a náboženské památky na světě. Bydlíme u milé rodiny, jen několik málo kilometrů od první zachovalé brány a každý den jezdíme objevovat monumenty na kole. Vstupné na tři dny činí 40 dolarů a je platné nejen pro Angkor, ale i pro skupiny chrámů Roluos a Banteai Srei. Mnoho náboženských staveb bývalého města bylo vystavěno v hinduistickém stylu a později přestavěno do buddhistické podoby. To se navíc pojí se zdejšími mýty o posvátné hoře, vesmírném moři mléka a nápoji nesmrtelnosti, kterého lze nabýt roztáčením posvátné hory taháním za velkého hada po tisíc let. Největší a nejznámější z chrámů je Angkor Wat.
Ačkoli se zřejmě jedná o nejnavštěvovanější památku jihovýchodní Asie, nám se podaří prohlédnout si ji úplně osamělou. Bez příplatku a čirou náhodou. Blíží se večer. Všechny chrámy zavírají o půl šesté. Přijedeme na kole k zadní bráně na východní straně, hlídač zkontroluje naši vstupenku, nasedne na motorku a odjede. Procházíme pomalu parkem, až se před námi zjeví obrysy Angkor Watu v zapadajícím slunci. Brána je otevřená a nikde není ani zmínka o tom, že by se nesmělo dovnitř. Nejprve nesměle nakoukneme. Nikde nikdo. A tak se odvážíme dál. Na zcela exklusivní prohlídku ztichlého paláce, kterým se během dne valí davy. Atmosféra tohoto večera je naprosto neopakovatelná. Lehce sevřené žaludky, že nás někdo načape, a zároveň zvědavost a touha objevovat.
Povídání o třech dnech v Angkoru by vydalo na samostatný článek. Každý z chrámů je něčím zajímavý. Samotný Angkor Wat svou velikostí a velkolepostí, výhledem z hlavní věže a epickými reliéfy po stěnách. Bayon se odlišuje věžemi, které zdobí kamenné obličeje hledící do čtyř světových stran. Na chrám Bapuon se smí vylézt a rozhlédnout se kolem. Celá jeho zadní stěna byla na konci 15. století přestavěna na velkého ležícího Buddhu. Neak Pean a West Mebon jsou obklopené umělými vodními plochami a několik chrámů chrání dokonce široké vodní příkopy. Nejpůsobivějším ze všech shledáme Ta Prom. Stromy v tomto klášteře byly ponechány v původním stavu, tedy tak, jak tu stály po několik stovek let. Jejich kořeny prorůstají skrze stěny, pokrývají zdi a objímají okna. Chrám uprostřed džungle. 
A máme pro vás i tajný tip. Chrám Ta Som je menší a nepříliš navštěvovaný. Najdete tu ale všechno, co činí ostatní chrámy tak výjimečnými. Z věží dolů shlížejí kamenné obličeje, pilíře a zdi zdobí unikátní reliéfy, a ticho temných chrámových místností rusí jen zpěv ptáků zvenčí. Malý kambodžský chlapec prolézá mezi zborcenými zdmi. Zadní, východní bránu pokrývá strom. Celou ji prorůstá a pohlcuje. 

Špatné zkušenosti (a jedna dobrá)
Chtěla bych vysvětlit, proč se v Kambodže necítíme dobře. Ve městech v podstatě nikdo nechodí pěšky. Místní mají motorky a turisti jezdí tuk-tukem. Za dva nebo tři dolary jedna jízda. My chodíme pěšky. Během jednoho a půl kilometru chůze nám nabídne svezení třeba pětadvacet tuk-tuků nebo motorek. Poměrně obtěžující. Každý druhý nás varuje, ať si hlídáme své věci. Nevystrkuj ruku s telefonem z tuk-tuku, nenos kabelku na rameni! Projede kolem motorka a vytrhne ti cennosti z ruky a už ji nikdy nedoženeš. Nejhorší ze všeho jsou ale autobusy. Cesta do Siem Reap, města poblíž chrámů Angkoru, je dlouhá 340 km a má trvat 7 hodin. Autobus má být luxusní, klimatizovaný, s chlazenou vodou a wifi zdarma. Nejde o to, že bychom potřebovali cestovat první třídou. Levnější lístky nám nikdo nechce prodat. Přijede stará rachotina, dostaneme teplou vodu, wifi funguje jenom v Phnompenhu a jede to 8,5 hodiny. 
Při nákupu jízdenek na zpáteční cestu jsme už obezřetnější. Slečna v cestovce nám ukáže fotku, jak autobus bude vypadat (velmi luxusní), i ona slíbí chlazenou vodu, wifi zdarma a tvrdí, že to jede 7 hodin. Zeptám se tedy, jestli když vyjedeme v 10 ráno, budeme na místě v 5 odpoledne. Zadívá se na mě jako na mimozemšťana. Autobus přeci po cestě zastavuje, takže tam budete spíš v 6 nebo 7! Tenhle autobus je ještě větší rachotina, wifi stojí dva dolary a vodu nedostaneme žádnou. Další epizoda se odvíjí na cestě minibusem od pobřeží. Hrají na nás hru o přehřívajícím se motoru. Třicet kilometrů před městem řidič zastaví a odmítne jet dál. Z města pro nás všechny přijede taxík. Chce dva dolary na osobu. Petr, já a ještě jeden turista nezaplatíme nic. Sveze nás sice do města i tak, ale vysadí 6 km od centra a dělejte si, co chcete…
Phnompenh nicméně shledáme nejlepším místem, kde si v jihovýchodní Asii můžete vyřídit víza do nejrůznějších států. Nám se to snadno a rychle povede do Vietnamu, Číny a Ruska. Vietnamská a čínská víza nám zařídí agentura. Vietnamská jsou drahá, 70 USD za osobu, čínská levnější, 55 USD a nemusíme vyplňovat žádnou desetistránkovou žádost, dokládat zaměstnavatele, finanční prostředky, harmonogram cesty ani rezervace hotelů, jak bychom museli v případě, že bychom o víza žádali sami. Prostě jen odevzdáme pas a dolary agentuře a za pět pracovních dní si ho zase vyzvedneme. Ruská víza žádná agentura nevyřizuje, na konzulát musíme sami. Pozvání z Moskvy jsme koupili přes internet předchozí den za 17 dolarů a nic jiného po nás nechtějí. Jen pas a 38 dolarů za osobu. Za týden vítězoslavně máváme posledními vízy, která pro cestu potřebujeme.

Za rybičkami a rejnoky
Pobřeží Kambodži sdílí Thajský záliv a chlubí se mnoha ostrovy v tropickém moři. Ryby a korály slibují být stále neporušené a pláže bez turistů. Petr se rozhodne udělat si pokročilý potápěčský kurz PADI AOWD v době, kdy čekáme na ruská víza. Jedeme do Sihanoukville a odtud na ostrov Koh Rong. Jedná se o druhý největší kambodžský ostrov, dlouhý asi 15 kilometrů. Skoro polovinu pensionů, barů a restaurací na ostrově provozují cizinci. Největší vesnice se nachází hned u přístavního mola a podél pláže se táhne hlavní třída. Chodí se tu naboso, protože ji pokrývá měkký písek. Ve stáncích kolem prodávají domorodkyně čerstvé tropické ovoce a na vyžádání z něj připraví i jakýkoli džus. Třeba rambutan s papájou a ananasem. Jídlo na ostrově chutná božsky a nejoblíbenější je místní barbecue. Maso, ryba a velká brambora pečené na grilu se salátem a křupavou bagetou. Večeře pro dva i s pitím vyjde obvykle zhruba na 11 dolarů.
Koh Rong každopádně nepatří mezi nejlepší potápěčské destinace. Barevné ryby i korály tu mají, i žraloky, želvy a rejnoky, viditelnost je ale oproti sousednímu Thajsku stěží pětinová. Těžko říct, čím to je. Možná tím, že už pomalu nastává období dešťů a tropické lijáky každý večer víří vodu a písek pod hladinou. Na ostrově se ale dá dělat i mnoho jiných věcí. Půjčit si mořský kajak na celý den vyjde na 7 dolarů, a pak už si může člověk zajet na malý ostrůvek s pagodou, sousední ostrov Koh Rong Samloem, nebo na dlouhou opuštěnou pláž. Jedna z velkých pláží je právě uzavřená z důvodu natáčení reality show Kdo přežije. Na ostrově je i velký lanový park a hustá džungle, kterou vede stezka přes kopec na pláž. Velkou atrakcí je i svítící plankton. Každý večer vozí lodě turisty, aby si zaplavali se svítícím planktonem. Ten je nicméně všude v moři a světélkující vodní organismy si můžete užit i při koupání na pláži před bungalovem.

Plovoucí pasti na turisty
Tou hlavní a největší pastí je jezero Tonlé Sap. Největší jezero v jihovýchodní Asii, v jehož okolí žije 1,2 milionu obyvatel. V plovoucích vesnicích přímo na jezeře a v domech na vysokých kůlech na břehu. Výška vodní hladiny v průběhu roku kolísá až o 12 m v závislosti na monzunech. Projížďka po jezeře patří mezi obvyklé jednodenní výlety ze Siem Reap. Zvažujeme půjčit si kolo a dojet na něm k jezeru. Je to asi 18 kilometrů, cesta je prašná a rozbitá, horko k padnutí. Necháme proto vydělat deset dolarů jednoho rikšu. Zaveze nás do přístavu, kde se prodávají lístky na loď. Je to mohutná „fabrika“. Turisti procházejí, odhazují dvacetidolarovky jako bezcenné papírky a se širokými úsměvy nasedají na loď. Australané, no. Takhle to nechci. Chci si usmlouvat vlastní loď, domluvit vlastní program se svým kapitánem, chci individuální přístup! Zkouším smlouvat tady, ale dostane se mi odpovědi, že pevná cena platí za osobu bez ohledu na počet pasažérů na lodi. Malá loď za 15 USD, velká za dvacet. Petr jako obvykle v takové situaci prohlásí „když už jsme tady“ a zaplatí třicet dolarů.
To, co nastane, je ten nejhorší cestovatelský zážitek vůbec. Motorová loď nás veze 25 minut špinavým vybagrovaným korytem řeky a náš „anglicky mluvící průvodce“ umí asi pět slov, z nichž jedno je „donation“ (dar, příspěvek na charitu). Po jezeře plujeme asi tři minuty, hned na jeho okraji nás vysadí u plovoucího obchodu se suvenýry, který nazývá „krokodýlí farma“. Dva zbědovaní krokodýli se tísní v malé kleci. Shora je výhled na nedalekou plovoucí vesnici. Pokud ji chceme navštívit, musíme zaplatit dalších 20 dolarů na osobu za malou loďku. COŽE? Loď nás zaveze k místní vietnamské škole, o které průvodce tvrdí, že je to sirotčinec, a pak do supermarketu na vodě, kde se očekává, že pro děti něco koupíme. Celé je to ale fraška. Turisti platí za rýži a nudle, které děti nikdy neuvidí, o tom jsme si přečetli dost. Po „prohlídce jezera“, která celkem trvá asi třicet minut, jedeme špinavým korytem řeky znovu zpátky do přístavu. Tonlé Sap je zcela jistě mimořádně zajímavé místo s desítkami zajímavých vesnic, lidí a neobvyklým způsobem života. Jeho návštěvu je nutné pojmout ale úplně jinak. Nikde jsme se bohužel nedozvěděli, jak.
Tonlé Sap ale není jedinou kambodžskou plovoucí turistickou pastí. Poslední večer v Kambodže trávíme v Phnompenhu a chceme ho strávit příjemně. Oslavy khmerského nového roku vrcholí a my chceme slavit také. Večerní projížďka po Mekongu slibuje západ slunce, rybářské vesnice, neomezenou konzumaci nápojů a jídla na palubě. To všechno „jen“ za 26 dolarů na osobu. Na lodi je nás šest. K pití se nabízí limonáda v plechovce, tvrdý alkohol a čtyři druhy piva. Jídlo se sestává pouze z grilovaného kuřecího a vepřového masa. Žádná příloha, zelenina nebo ovoce. Ani kus chleba! Snažím se jíst vegetariánsky a pít hlavně ovocné džusy a z tohohle jsem naprosto nešťastná. Petr objeví v nápojovém lístku šampaňské. Objednáme si každý skleničku. Nevím, jak to dokázali, ale není v něm ani jediná bublinka. 
V jednom průvodci jsme se dočetli, že většina návštěvníků přiletí do Siem Reap, prohlédne si Angkor Wat a zase odletí. Skutečnou Kambodžu tak vůbec nepoznají. My k tomu můžeme dodat jen to, že ani není o co stát…

4 komentáře:

  1. Neperlivé šampaňské mě zaujalo. Nedělají taky nějaké s jahodovou příchutí jako "dva v jednom"? :-) Přiznávám, že Kambodžu jsem na svém "wishlistu" nikdy neměl a myslím, že ji zařazovat nebudu, byť chrámy vypadají opravdu náramně!

    OdpovědětVymazat
  2. Tentokrát jsem se při čtení vaší reportáže vůbec neusmála. Smutné bylo vaše putování Kambodžou...

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní16/7/15 07:45

    Ahojte cestovatele, pri cteni clanku jsem si zive vzpominal na nase zazitky v kambodzi a vsechny ty pokusy vytahnout z turistu posledni dolar:-) nicmene jsme dospeli stejne jako vy k zaveru, ze byt je to prastara civilizace s uzasnym divem sveta ankor watem, tak zbytek za moc nestoji. Silene radeni Rudych kmeru a jejich pozustatky jsou stale citit v cele kamodzi. Prejeme Vam prijemne cestovani ve Vietnamu a doporucujeme Laos:-)) Zdenek & Aja www.velkacesta.webnode.cz

    OdpovědětVymazat