30.3.17

„Ochoč si své strachy“ aneb tisíce pěších kilometrů Viktorky Hlaváčkové


Viktorku Hlaváčkovou vyzpovídala Katka Krejčová, foto archiv Viktorky Hlaváčkové

Chození po horách je nejlepší věc, jakou pro sebe kdy udělala. Sama se nebojí ani v rumunských kopcích, protože, jak říká, ohrozit ji může jen vlastní blbost. Když na ni přijde špatná nálada, zažene ji čokoládou. A když nemá čokoládu, zpívá si... Znáte taková ta setkání spřízněných duší? S Viktorkou jsme si skvěle popovídaly, tak snad tenhle rozhovor bude bavit i vás... :)

Viktorka a motýl

Obě máme podobnou zálibu. Chození po horách, a to nejlépe sama a s batohem. Jenže zatímco já jsem sama po horách nachodila jen něco přes 2000 km a odvážila se tak do Pyrenejí nebo na Korsiku, Viktorka už došla ze Zlína přes karpatský oblouk a Balkán až do Istanbulu a chystá se ještě dál - třeba až k protinožcům. A zatímco můj rozpočet na Pyreneje byl 20 euro na den, Viktorka si vystačí s 1-2 eury na den...

A ještě něco - že chodí sama s batohem přes hory takové štreky, byste do téhle drobné slečny rozhodně neřekli. Ale upřímně, jak vypadá holka, do které byste něco takového řekli?

Chodíš sama pěšky s batohem tisíce kilometrů, hlavně po horách. Proč to děláš?
Poznávám spoustu nových věcí, které bych jinak nepoznala. Ale hlavně mi to dělá nesmírnou radost. Nic lepšího jsem pro sebe nikdy neudělala než to, že jsem sbalila batoh a vyrazila. 

Ve Fagaraši v Rumunsku

Jak Tě to změnilo a co ses na cestách naučila?
To je otázka na sto padesát stran odpovědí... Čechov říkal něco jako „po kapkách ze sebe vyždímávat otroka“, to by mohlo být ve stručnosti ono. Akorát ten temnochlad ruské literatury mi není blízký. 

Cestuješ bez stanu, zatímco já považuji stan za „bezpečí domova“ a psychologickou ochranu před vším nebezpečím. Jaké jsou Tvoje triky na zvýšení bezpečí?
Myslím si, že pro většinu cestovatelů je stan, přesně jak říkáš, především „psychologická ochrana“. Jsme zvyklí, že když se nacházíme v nějaké uzavřené důvěrně známé místnosti, žádné nebezpečí nám nehrozí, a stan podle mě takovou „bezpečnou místnost“ psychologicky nahrazuje. Je to ale reálné bezpečí? Spím-li ve stanu, jsem zpravidla dobře vidět z poměrně širokého okolí, ale spím-li pod širákem, často mě není vidět na pár metrů. Zároveň taky ze stanu nevidím moc kolem sebe, a stan si většinou nejde sbalit během 30 sekund, takže se nemůžu flexibilně přizpůsobovat okolnostem. V praxi se mi tyhle „bez-stanové mimikry“ a flexibilita nejednou vyplatily.  Třeba v Bulharsku se jednou můj bivak snažil najít opilý lesník, protože si vzal do hlavy, že si se mnou užije pěknou noc. Kdybych spala ve stanu, prostě ho otevře, a skočí po mně. Vzhledem k tomu, že jsem byla pod širákem, viděla jsem už poměrně z dálky, že mě hledá, a když se zdálo, že by se mu to nakonec mohlo podařit, prostě jsem tiše a v rychlosti hodila bivak do batohu a pelášila pryč, do bezpečné vzdálenosti. A podobných příhod, kdy se mi bivakování pod širákem vyplatilo, je dost. Bez stanu můžeš nenápadně spát kdekoli, třeba na střeše, ve skládce pneumatik, na území, kde je to zakázáno, v příkopu nebo třeba v křovisku v centru města. Ale širák má další výhody, než jen bezpečí.  

Bivakování v horách

Jinak triků na zvýšení bezpečí je hodně, vždycky závisí na okolnostech. Vyplácí se jimi řídit, ale na druhou stranu je fakt, že lidi mají tendenci bát se mnohonásobně víc, než je úměrné reálnému ohrožení. Stojí za to pokusit se ochočit si vlastní strachy tak, aby ti pomáhaly, nenechat se jimi ovládat. 

A cítíš se sama v horách bezpečně?
Popravdě ano, bezpečněji, než kde jinde. V horách jsou totiž jen dva ohrožující faktory – já a příroda. Sebe znám, a přírodu respektuju, takže je to celkem jednoduché, pokud jde o pocit bezpečí. Ohrozit mě může v podstatě jen vlastní blbost. Ale to se taky občas stává :-).


Bivakování v kukuřičném poli

Jak má mladá žena říct doma „Mami, jedu sama s batohem na měsíc do Rumunska. Budu tam chodit po horách. Neboj, to bude v pohodě…“, aby to rodiče vzali?
To asi hodně záleží na tom, jak vytrénovanou maminku ta mladá žena má. Čím dřív ji trénovat začnete, tím to pro ni bude v budoucnu jednodušší. Hlavně by se mělo po krůčkách. Nejdřív se totiž zděsí, když jí řeknete, že jedete samy do hor na dva dny, ale po pár letech přidávání se může stát, že se o vás bude bát míň, než se bojíte vy, aby se o vás nebála. Samozřejmě je to taky dost individuální. Doopravdy existují maminky, které řeknou: „To je úžasný, hned bych jela taky! Užij si to, holčičko moje, a dávej na sebe pozor.“ 


Bivakování v pneumatikách...

Jaké nejveselejší setkání nebo okamžik jsi na cestách zažila?
Úžasné setkání pro mě bylo třeba to, když jsem šla přes karpatský oblouk a zabloudila jsem do Polska. Prvních baťůžkářů, které jsem potkala, jsem se zeptala, jestli náhodou nemají mapu, že bych se potřebovala zorientovat. Mapu neměli, tak jsme si jen vyměnili pár vět a rozloučili se. Šla jsem si do obchodu koupit čokoládu, a ta slečna tam za mnou přiběhla a ptá se mě, jestli náhodou nejdu celý karpatský oblouk. „My totiž jdeme celé Karpaty z jižního Rumunska do Bratislavy a všimli jsme si, že máš na batohu solární panel. Tak jsme si říkali, že jdeš asi taky dlouhou cestu.“ Nastala totální euforie. Sdílení pocitů, zážitků a zkušeností. Bratrství v jedné minutě. Není to jako Camino de Santiago, kde potkáváš mnoho poutníků denně. Karpatský oblouk chodí jen pár lidí ročně a každý po svém, neexistuje zatím značená dálková celokarpatská trasa. Podle dostupných informací jsem první žena, která to přešla sólo, takže oproti značeným dálkovým trekům je takový poutník pro místní trochu asociál. Byla to tedy skvělá náhoda, a mě to setkání dokonce inspirovalo během dalších měsíců, když jsem měla slabší chvíle. Pro mě to byl jeden z nejdůležitějších pozitivních momentů z cesty. 


Kamzíci

A něco, co Tě vyloženě rozesmálo?
Letos mě třeba rozesmál jeden bulharský řidič náklaďáku, který nejprve nemohl pochopit, proč se nechci nechat svézt, když široko daleko nic není. Pak vyskočil z auta, obcházel mě kolem dokola s otevřenou pusou a vykulenýma očima si mě prohlížel. Pokládal mi při tom nejrůznější banální otázky, jako třeba kde beru jídlo nebo vodu, kde spím atd. Moje odpovědi byly stejně banální, jako že jídlo mám z obchodu, vodu beru ve studánkách… Jeho šokované konstatování, že spát v lese je nebezpečné, protože tam je „zvěř - divočáci, medvědi, jeleni a emigranti“ mě rozesmálo natolik, že už jsem nebyla schopná reagovat na žádnou z otázek a smála jsem se až do večera. No a napadají mě další, možná veselejší, jenže to by zase bylo na dlouho… 


Hostem turecké rodiny v jižním Bulharsku

A kdy Ti bylo úplně nejhůř a jak jsi to řešila?
To nevím, kdy to bylo úplně nejhorší. Někdy je člověku blbě týden, a přitom o nic nejde. Paradoxně myslím, že když se třeba dostanu do situace, kdy můj život visí na vlásku, a pak to dobře dopadne, stane se z nejhorší chvíle ta nejlepší. Všechno je zamotané do sebe, nejhorší chvíli asi nenajdu. Ale pomáhá mi třeba, že si někam sednu, vybrečím se, a pak si řeknu „dost“. Seberu se, hodím batoh na záda a jsem zas v pohodě. Všechno je nakonec o tom, jak si to člověk přebere v hlavě. Nebo skoro všechno. 


WWOOFing v Bulharsku


Jak se cestou zabavíš, když máš zrovna dlouhou chvíli? Máš něco, co Ti zaručeně vždycky spraví náladu?
Vážně nevím, jak to udělat, abych měla na cestě dlouhou chvíli.  Náladu mi zlepšuje čokoláda. A když zrovna žádnou nemám, zpívám si. 

Kultura stolování - oběd ze zbytků rýže a starého chleba

Kdysi mi někdo řekl: „Já bych sám se sebou nevydržel ani dva dny.“ Jak vydržíš tak dlouho sama se sebou?
Tak žiju se sebou celý život, za ty roky jsem si asi zvykla A samota na horách je zase skvělá příležitost sám sebe poznat, srovnat si v hlavě myšlenky. Nechat se ovládat momentálními náladami a dojmy, to je cesta do pekel. Na druhou stranu, kdo cestuje sám, ten zas tolik sám nebývá. Ostatní jsou mnohem otevřenější a komunikativnější k sólo poutníkovi než ke skupině, takže na cestách taky hodně lidí poznám. 

Balíš nalehko. Jak moc a jak to děláš?
Outdoorové vybavení na zádech mám něco málo přes pět kilo. Plus voda, jídlo, příslušenství k foťáku… Dělám to tak, že si balím jen to nezbytné, pokud možno co nejlehčí a případně multifunkční. Třeba moje pláštěnka váží 184g, je to balíček jako malá svačina, a přitom mi poslouží nejen za chůze v dešti, ale taky jako univerzální přístřešek (místo stanu), podložka pod karimatku nebo nouzový oděv (třeba když mám možnost vyprat si všechno oblečení v pračce, obléknu se do pláštěnky, abych nechodila nahá. A vypadá to i celkem stylově, když si to něčím stáhnu v pase). Když někde vidím návody, jak si sbalit nalehko, a mluví se tam o jedněch ponožkách na každý den v týdnu a třech tričkách, pobaví mě to. Kvalitní ponožky z merina stačí troje i do pohor v parném létě a nemusíš prát 6-9 dní. A tričko jedno, z merina, basta. Hodně inspirace na zajímavé ultralight vychytávky nacházím v Pod 7 kilo, a o svých ultralight zkušenostech píšu na svém blogu

Nejvyšší hora Bulharska právě zdolána


Jakou největší zbytečnost jsi kdy nosila s sebou?
Když jsem s trekováním úplně začínala, vzala jsem si s sebou do slovenských hor sekyru. To byla totální pitomost, ale myslela jsem si, že když ji používají Indiáni, budu ji potřebovat pro přežití. Pak jsem taky vozila vojenskou pláštěnku proti postřikům, to bylo asi před devíti lety. Stan jsem totiž neměla na cestách nikdy, k tomu mě inspiroval Miroslav Nevrlý (viz kniha Karpatské hry), takže jsem hledala způsoby, jak přespat v suchu za deště. Do té pláštěnky jsem zabalila úplně celé tělo včetně batohu, byly tam i speciální rukavice a návleky na nohy. Takhle jsem si v dešti lehla na louku a čekala, až to přejde. To byl samozřejmě taky úplný nesmysl, v pláštěnce jsem se zapařila, a vzhledem k tomu, že nebyla moc odolná, brzy se potrhala. Po třech týdnech na Ukrajině zůstaly použitelné jen ty návleky na nohy.


Korab, Makedonie


A co Ti naopak na cestách chybí?
Z vybavení mi zatím nechybělo nic, ale často mi chybí jídlo. Na dlouhých cestách žeru jako zvíře. Koupím si třeba zásoby na týden, ale po třech dnech už nemám skoro nic. Sním to v noci. Nakonec se živím přírodninami a mám hodně velkou motivaci chodit rychle, abych co nejdřív došla do obchodu. 

Kolik toho na cestách utratíš, spotřebuješ a jak se liší Tvoje životní návyky na cestě a doma?
Na první půlroční cestu jsem počítala s jedním eurem na den. To jsem nakonec o pár centů přetáhla kvůli tomu strašnému hladu. A pak mě založili blízcí, když se mi rozsypaly pohory a potřebovala jsem si koupit nové, protože na horách už byl sníh a hrozilo, že mi omrznou prsty. Loni jsem se poučila a vzala si peněz víc. Za jídlo jsem utratila zase kolem eura denně, za ubytování nic, ale výdaje jsem měla za půjčovné seakajaku, za pití v hospodách, kde jsem si nabíjela baterky do foťáku, za MHD v Istanbulu a za autobusy. Takže ten půlrok vyšel asi na 16 000 Kč. 


Banát, Rumunsko


Doma a na cestě, to jsou dva totálně odlišné světy. Třeba fyzicky se to projevuje tak, že doma si pěstuju na břiše špek, a na cestách jsem hubený a špinavý bezdomovec. 

Kolik hodin nebo kilometrů denně zhruba ujdeš? A když jdeš dlouho, časem se spíš zklidňuješ nebo zvyšuješ dávky?
Cca od deseti do padesáti km. Někdy jdu jen pár hodin, jindy od časného rána do noci. Záleží hodně na terénu, počasí, únavě a motivaci. A s přibývajícími kilometry se to nemění. 


Kamenná svatba, Bulharsko

Co pro Tebe znamená dostat se za hranici své komfortní zóny?
Ten první moment je jako nepříjemně studená sprcha. A pak hledáš, jak tu svou komfortní zónu rozšířit, to je skvělý proces. Už se mi ale i stalo, že být na cestě mimo komfortní zónu pro mě bylo v podstatě komfortní zónou. Po návratu to pak bylo docela náročné období - mít najednou permanentně uspokojeny všechny fyzické potřeby a při tom všechno kolem sebe znát. Musela jsem se znova naučit žít v rutině, navázat na světy svých blízkých a necítit se úplně odtržená.. Nakonec mi pomohlo brát všechno jako hru. Hraješ podle pravidel, a nakonec jsi celou myslí zase zpátky, zvykneš si. Vím ale o případu, kdy cestovatel po několika letech na cestách už neví, jak se vrátit, protože mu běh věcí doma přestal dávat smysl.

Co chystáš dál a kam až bys chtěla dojít?
Momentálně se chystám na Kavkaz, chtěla bych přejít pěšky od Černého moře ke Kaspickému. Ale konec je otevřený…

Gernik, Rumunsko, cíl Viktorčiny první etapy (2015)

Viktorce přejeme šťastnou cestu, lehký batoh a spoustu dobrého jídla! A čtenářům a zejména čtenářkám, aby je Viktorčina cesta nakopla k prvnímu (třeba i maličkému) sólotreku :-).

12.2.17

100 tipů a triků, jak přežít na cestě kolem světa

(a možná se vám budou hodit i v normálním životě!)

© Kateřina Krejčová a Petr Ptáčník, 2017

Jak si na cestách poradit v každé situaci? Na základě našich zkušeností a zkušeností našich kamarádů-cestovatelů jsme pro vás vytvořili seznam 100 TIPŮ A TRIKŮ, JAK PŘEŽÍT NA CESTĚ KOLEM SVĚTA. 484 dní na cestě kolem světa pro nás znamenalo nekonečný příval zážitků a zkušeností. Mnoho věcí jsme si prožili na vlastní kůži, v lecčems jsme teď už chytřejší a řadu věcí bychom udělali jinak. Doufáme, že vám náš seznam přinese inspiraci, pobaví a třeba vám jednou i zachrání život...

Na cestě kolem světa vás může potkat leccos...

Zásady pozitivního myšlení
  1. V krizové situaci tě zachrání pouze pozitivní přístup. Čím horší situace je, tím pozitivnější musíš být!
  2. V případě, že se ztratíš, představuj si, že je to záměr. Daná situace tě pak nebude tolik stresovat
  3. Teplý čaj a jídlo jsou spolehlivým nástrojem ke zvýšení morálky
  4. Horká sprcha nebo koupel je neuvěřitelně silným nástrojem ke zvýšení morálky 
  5. Ocitneš-li se v krizové situaci, zkus si to užít. Třeba právě zažíváš největší dobrodružství svého života! 
  6. Ráno moudřejší večera, takže i v krizi může pomoct zalézt do spacáku a pořádně se na to vyspat 
  7. Pamatuj, že z nejhorších zážitků bývají nejlepší historky! 
  8. Věř lidem.
Velbloudi zvědavě pozorují, jak jsme uvízli v poušti Gobi…

Praktické tipy
  1. Cestuj zadarmo! Stopování je jedna možnost, půjčení auta zadarmo je druhá. „Car Relocation“ funguje v USA, Austrálii i na Novém Zélandu
  2. Nocuj zadarmo! Spacák rozložený v příkopu u silnice je jedna možnost, ale Couchsurfing je daleko lepší! Poznáš nové super lidi, dostaneš skvělé tipy, co a kde vidět, a ochutnáš tradiční jídlo (nebo se potrénuješ ve vaření)
  3. Jez zadarmo! Buď si můžeš zdokonalit schopnosti vyžírky – na stopu, při pěším putování či v rámci couchsurfingu tě každou chvíli někdo pozve na jídlo, nebo se zapoj do woofingu – dobrovolničení na farmách po celém světě, kde za práci na pár hodin denně dostaneš jídlo a střechu nad hlavou a zbytek času můžeš věnovat poznávání okolí, lidí a světa
Couchsurfing v tradiční fidžijské vesnici Viseisei
  1. Mobil buď úplně zahoď, nebo využívej naplno! Celá řada aplikací ti může zpříjemnit nebo usnadnit cestování. My máme rádi třeba BeOnRoad (offline open-street mapy celého světa), Locus map (detailní mapy terénu včetně vrstevnic, cest, pěšin a zajímavých míst), CamperMate (umí najít nejbližší kemp nebo vhodný plácek na stan na Novém Zélandu), Star Chart (zobrazí hvězdnou oblohu v reálném čase a ukáže souhvězdí) a třeba Free Candle (svíčka pro romantiky. A dá se i sfouknout!)
  2. U protinožců mají zábavné rčení. „Není nic, co by tě mohlo zabít na Novém Zélandu. V Austrálii tě může zabít úplně všechno!“
  3. Za zeptání nic nedáš, tak se nestyď ptát se jednoduše, naivně a polopaticky. Pokud ani pak nerozumíš, problém nemusí být na tvojí straně. Zeptej se někoho jiného! Nám opakovaná naivní otázka na nejbližší kemp v rezidenční čtvrti Los Angeles vynesla možnost stanovat na dvorku u milé starší paní s roztomilým psíkem
  4. Pokládej vždy otevřené otázky. „Kudy se jde na nádraží?“ je mnohem lepší než „Jde se na nádraží tudy?“. V mnoha zemích je zvykem přikyvovat a souhlasit s cizincem a ani za nic by nepřiznali, že nerozumí otázce
  5. Lépe než bloudit je ptát se na cestu místních. Asiatům ale nikdy neukazuj mapu ani se jim v ní nesnaž ukazovat, kde se právě nacházíte. Zbytečně bys je zmátl a dezorientoval
  6. Pro cestu do Číny si pořiď „cestovatelské obrázkové tričko“. Pokud neumíš čínsky, bude se ti hodit
Pro cestu do Číny si pořiď cestovatelské tričko...
  1. Čas od času napiš domů, že žiješ. Čím méně často budeš psát, tím méně často to po tobě budou vyžadovat. Ale chceš se mít kam vrátit, ne?
  2. Používej mozek a spoléhej na vlastní úsudek. Můžu vždycky vyskočit z kůže, když mi někdo tvrdí, že něco nejde nebo je to příliš nebezpečné. Míru rizika dokážu posoudit sama a převzít za sebe zodpovědnost. Stejně tak spoléhej na vlastní úsudek v okamžiku, kdy ti nějaký nabušený cvok bude tvrdit, že to byla „pohodička“, „máček“ nebo „easy-peasy“.
  3. Ať se vydáš kamkoli, snaž se nerozhněvat domorodce, místní božstva, svého parťáka a dravou zvěř. Znamená-li nerozhněvat jedny rozhněvat druhé, postupuj v uvedeném pořadí (domorodec > božstvo > parťák > zvěř)
  4. Před cestou se nauč plynule mluvit jazykem země, do které jedeš. Nebo aspoň základní slovíčka typu „Dobrý den“, „děkuji“ a „POMÓÓÓC!“
Parťák (či partner)
  1. Vězte dobře, s kým se vydáváte na cestu a vyzkoušejte si ho předem
  2. Rozdělte si role (a pak si do nich nekecejte)
  3. Dejte si pauzu. Jeden od druhého, aspoň čas od času
  4. Nikdy si neberte osobně, co říká ten druhý, a čas od času si zkuste vzájemně vyjít vstříc
  5. Dělejte to jako Kazaši. Tuto radu sice nemáme vyzkoušenou na vlastní kůži, ale zní to logicky. Podrobnosti níže *)
Velmi důležité je správné rozdělení rolí!

Co vzít s sebou
  1. Mačeta nad zlato! My jsme se taky neplánovali ztrácet v neprostupné pichlavé džungli. To totiž není nic, co by člověk plánoval. Pokud jsi skutečný cestovatel, stane se ti to na každém kontinentu a navíc ve chvíli, kdy to nejméně čekáš
  2. Pamatuj, že jsi pouze tak ostrý, jak ostrý je tvůj nůž!
  3. Indický gore-tex, nepálské peří a vietnamský North face nejsou to správné vybavení
  4. Naopak na merino z australských nebo novozélandských oveček nedáme dopustit! Hřeje, dobře sedí a nesmrdí ani po dvou týdnech
  5. Očekáváš-li zimu, pořiď si lehkou péřovou bundu s kapucí sbalitelnou do malého rozměru
  6. Dobré pohorky se vždycky hodí. Ať už na trek, dlouhé chození po městě nebo třeba chůzi po rozpálené písečné duně
  7. Trekové hole jsou užitečná věc. Kromě opory při chůzi či při brodění řeky se dají použít také na zpevnění stanu, jako obranný prostředek před divokým zvířetem nebo na popohánění parťáka, pokud provádí libovolnou činnost příliš pomalu
  8. Obecně platí, že vybavení, které nemáš, nepotřebuješ. A vybavení, které máš, ale za poslední měsíc jsi ho nepoužil, vyhoď! 
  9. Důsledná desinfekce rukou může vyvážit kompletní očkování. Citlivky mají obojí, pankáči ani jedno
  10. Z naší zkušenosti plyne, že čím větší lékárničku s sebou člověk nese, tím méně ji potřebuje. Takže jsme měli každý svoji a fakt velkou! A brali jsme z ní jen dvakrát Fenistil, jednou náplast a jednou hroznový cukr
  11. Šikovnou hračičkou na cesty je GPS Spot. Umí vyslat souřadnice tvojí polohy na předem zvolené emailové adresy, a pokud se ocitneš v úzkých, stačí zmáčknout červené tlačítko a jednou za rok máš v ceně záchranu odkudkoli, kterou GPS Spot přivolá
  12. Dobré pojištění ti může zachránit zadek
  13. Pokud nemáš dobré pojištění nebo nevíš, na co se vztahuje, neobjednávej si vrtulník, pokud nemusíš
  14. Pokud se ti pojištění na vrtulník vztahuje, objednej si ho na západ slunce. Výhledy budou stát za to!
Nad 5000 m n. m. se pojištění obvykle nevztahuje...

Přesuny z místa na místo
  1. Při leteckém přesunu na dlouhé vzdálenosti se tělo musí vypořádat s časovým posunem. Na to existuje jen jediná rada. Spát, spát, spát a spát, dokud nebude 7 ráno místního času
  2. Pěšky choď, co nejvíc můžeš, tam, kam jiní nechodí, a když už v tom světě jsi, snaž se ho poznat co nejvíc!
  3. Pokud máš rád skutečně adrenalinovou jízdu na kole, půjč si kolo v Jihovýchodní Asii, nejlépe v největším barmském městě Yangon. Tato rada ale patří spíš do seznamu „100 tipů a triků, jak nejrychleji zemřít na cestě kolem světa“…
  4. Jezdíš rád stopem? Pak vždy a důsledně používej ceduli s nápisem, kam chceš svézt. V Patagonii jsme strávili 8 hodin zbytečným stopováním v městě Perito Moreno. Každý, kdo nám zastavil, nás chtěl svézt směrem, kterým jsme ale vůbec nepotřebovali. Došlo nám to až později. Do míst, kam jsme chtěli svézt, turisti nejezdí…
  5. Jízda tuk-tukem (či taxíkem) je zábava, pokud sis domluvil cenu předem a usmlouval ji aspoň na třetinu. Jinak ti možná v cíli zamrzne úsměv na rtech
  6. Máš-li s sebou auto, buď doopravdy, doopravdy velmi zručný, nebo se nepouštěj do žádných oprav. A při cestách po nepříliš obydlených zemích s sebou voz dostatečnou zásobu benzínu. Skončit bez šťávy uprostřed Britské Kolumbie v Kanadě byl celkem silný zážitek, zejména, protože do nejbližšího města to bylo 100 km a kolem nás jen husté lesy plné medvědů...
  7. Pohodlné a levné cestování nabízí vietnamské noční lehátkové autobusy. Člověk se příjemně vyspí, ušetří za nocleh a ještě se posune o pár set kilometrů kýženým směrem. Wi-Fi po celou dobu jízdy bývá standardem.
  8. Vrcholně nepohodlné cestování nabízí dálkové mongolské autobusy. Malá nesklopitelná sedátka, mnohem víc pasažérů než sedaček, zavazadla nacpaná do každičkého volného prostoru vč. pod tvoje nohy, na klín a nad hlavu. Máme jen jedinou radu. Bojuj o svůj životní prostor zuby nehty (případně mačetou, pokud ji máš) a hlasitě protestuj, pokud si chce s sebou někdo vzít tura domácího, slepice či živého vepře.
Nebaví tě chodit pěšky? Ochoč si lamu!

Voda a jídlo
  1. Existuje nepřeberné množství způsobů, jak čistit a filtrovat vodu. Dříve jsme na trecích nepoužívali nic a nikdy nám nic nebylo. Když ve vodě plavali drobní podivní živočichové, přefiltrovali jsme ji přes natřikrát složený šátek nebo kávový filtr (to je mimochodem užitečná položka do výbavy). Před posledním trekem koupil Petr UV lampu. Vyzkoušeli jsme to a taky nám nic nebylo.
  2. Neboj se vody z potoka, pokud je čirá, nic v ní neplave a proti proudu není žádné obydlí ani pastvina. Pokud voda čirá není, stejně platí základní pravidlo: Lepší je riskovat průjem než umřít žízní!
  3. Dešťová voda je vždycky pitná, ovšem ne pokud vám stéká do připravené nádoby po azbestové střeše
  4. Převařená voda je téměř vždycky zdravotně nezávadná. Z potoka, řeky, z kaluže… Ovšem s výjimkou čínské vody z kohoutku. V té jsou totiž těžké kovy a ty převařením nezmizí
  5. Už ti nic nechutná? Chybí ti vdolky od mámy? Vyraz do Vietnamu, protože tahle země je ráj všech labužníků
  6. Na trek s sebou měj sadu potravin poslední záchrany. Jídlo na „až nám poteče do bot“, „až budeme mít největší hlad“, „až nám bude nejhůř“, „až nám bude skutečně úplně nejvíc nejhůř“ atd. …
  7. Dej si pozor na pelikány v Austrálii (jeden Petrovi skoro snědl bagetu), opice všude (jedna nám ukradla a snědla koláč), myši při stanování (všude na světě zbožňují zejména čokoládu Cadbury, na jinou nejdou), komáry v Kanadě a na Aljašce a muchničky na Novém Zélandu a Islandu (půjdou tvrdě po tvojí krvi!)
  8. Pokud ti domorodý africký kmen nabízí ještě tepající srdce (nebo jinou lahůdku) jako největší dar a z kontextu je jasné, že odmítnout by znamenalo stát se jejich příští pochoutkou, máš právě dvě možnosti. Zkus jim vysvětlit, že jíst maso (nebo cokoli jiného) ti zakazuje tvůj bůh. Anebo nabízený pokrm přijmi, třeba to bude dobré ;-)
Bramborovou kaši s tuňákem a hráškem máme na treku nejradši!

Na treku a v divočině
  1. Vždy měj nouzový plán. Nebo buď schopen ho v případě nouze velmi rychle vymyslet
  2. Kdo je připraven, není překvapen! Před cestou si můžeš přečíst hned tři díly zábavné knihy Pita Schuberta „Bezpečnost a riziko na skále a ledu“, kde se dočteš o všech možných i nemožných způsobech, jak se dá zemřít v horách
  3. Přečti si také SAS - Příručku jak přežít od Johna Wisemana, elitního příslušníka jednotek SAS. Podle ní by měl člověk např. všude nosit záchrannou brašnu. Ta má obsahovat „palivo, potravu, igelitový pytel na přežití a signalizační vybavení. To vše zabalené do jídelní misky…“ Jdeš-li pěšky, nos ji vždy vně batohu, připravenou k okamžitému použití
  4. Na trek si neber: Kufr na kolečkách, rychlovarnou konvici, fén ani žehličku na vlasy, a to ani v případě, že ti tvá zavazadla ponese karavana poníků
  5. Obecně platí, že každý gram se setsakra pronese a budeš litovat každé zbytečnosti, kterou si s sebou vezmeš, s výjimkou těch, které mají vysokou kalorickou hodnotu
  6. Máš-li mimo batoh ještě příruční zavazadlo, mělo by být lehké a snadno sbalitelné do batohu. Krosnu na zádech a druhý batoh vpředu nebo v ruce nosí jen amatéři. A pochopí to velmi rychle. Není to pohodlné a daleko s tím nedojdou
  7. Čím víc lidí, tím víc zábavy. Tak to přesně na treku nefunguje, ale můžete to zkusit
  8. Katčino pravidlo pro sólotrekování v horách zní „No people, no danger!“ Tedy čím dál jsi od civilizace a čím větší máš jistotu, že tvůj bivak v křoví či na kopci nikdo neobjeví, tím klidněji můžeš spát
Čím dál jsi od civilizace, tím klidněji můžeš spát...
  1. Nauč se používat kompas a orientovat se aspoň přibližně podle slunce. Na jižní polokouli JÍT ZA SLUNCEM znamená JÍT NA SEVER, tak bacha!
  2. Chceš-li dojít s kompasem na geografický pól, ověř si předem, že víš, jakým směrem máš jít
  3. Při brodění řeky používej brodící obuv (nikoli trekové pohorky, které chceš mít suché i za řekou) a nekoukej do vody, ale na pevný bod na břehu. A to i v případě, že tam stojí domorodec a směje se ti
  4. Pokud sahá voda v řece výš než do pasu, rozmysli si důkladně, která strana řeky je pro tebe ta správná
  5. Je-li to možné, najdi si mělký brod nebo most
  6. Stan stavěj čelem nikoli bokem k silnému větru a pouze v místě, kde ti na stan nespadne strom ani balvan
V Patagonii hodně fouká. Navíc každou chvíli odjinud...
  1. Nikdy nestanuj na cestě (ani když to vypadá, že po ní už léta nic nejelo) ani v korytě řeky (i když vypadá vyschlá). Být probuzen nárazem motorové čtyřkolky do předsíně stanu nebo spláchnut bleskovou povodní rozhodně nepatří mezi příjemná probuzení
  2. Vaření ve stanu je životu nebezpečný, lehkovážný čin zcela odporující všem bezpečnostním předpisům. Obvykle tedy vaříme ve stanu s plným vědomím toho, že bychom neměli. (Tedy kromě situací, kdy Petr vaří a Katka spí. To bývají chvíle plné klidu a vzájemného porozumění)
  3. Při vaření v přírodě se nám velmi osvědčila kruhová zástěna z karimatky poskytující pohodlné závětří. Nedoporučujeme zkoušet se samonafukovačkou
  4. Horká voda se vždycky hodí a neměla by přijít na zmar. Třeba vodu po uvaření těstovin můžeš použít na instantní polévku, otrlejší jedinci ji mohou použít i pro přípravu čaje
  5. Znej aktuální fázi měsíce. V otázce života a smrti ti to moc k ničemu nebude, ale je to romantika vědět, jestli zrovna couvá nebo dorůstá
Občas je to dilema: zout nebo nezout?

V extrémních podmínkách
  1. Nelez do kráteru sopky!
  2. Nestoupej na geotermální pole, nestrkej větve do fumarol a nesnaž se koupat v gejzírech!
  3. Ledovce mívají trhliny. Existují dvě strategie přežití. Navázat se na společné lano, abys do trhliny nežuchl (v takovém případě ovšem hrozí, že tam sletíte oba). Nenavázat se, aby tě měl kdo zachránit, když tam žuchneš (v takovém případě hrozí, že žuchneš tak hluboko, že už tě nikdy nikdo nenajde)
  4. Při chůzi po sněhu či ledu používej opalovací krém, pokrývku hlavy a silné sluneční brýle. Katka by mohla vyprávět, jaké to je mít po výstupu na šestitisícovku ksicht spálený na škvarek…
  5. Hrozbu sněžné slepoty snížíš, když si kolem očí namaluješ stíny živočišným uhlím. Nevíme, jestli to funguje, ale rozhodně to posílí morálku v týmu
  6. Vydáváš-li se na poušť, měj s sebou dostatek vody. Dostatek v tomto případě znamená vždy víc, než jsi schopen uvézt nebo unést
  7. Pod mořskou hladinou si hlídej kyslík, na nic nesahej a nešlapej! A šnorchlování v plavkách taky není dobrý nápad (a bez nich je to ještě horší!). Proti ostrému slunci je nejlepší triko s rukávy a legíny
  8. Při tsunami vylez na strom nebo utíkej do hornatého vnitrozemí. Je-li to příliš složitá rada, tak prostě jen následuj cedule, nepanikař a volným krokem se přesuň do bezpečí
Blíží-li se tsunami, následuj šipky
  1. Za bouře, když rudé blesky křižují oblohu, burácení hromů se ozývá se všech stran a černá oblaka nevěstí nic dobrého, řiď se následujícími radami:
    • opusť ferratu,
    • vylez zpod jediného stromu na planině,
    • slez z vrcholu kopce, 
    • opusť okraj strmého srázu s božským výhledem, 
    • neopírej se o zadní ani žádnou jinou stěnu jeskyně, 
    • přestaň hrát golf, 
    • odhoď trekové hole, 
    • urychleně opusť veškeré vodní plochy,
    • zalez do nejbližšího občerstvovacího zařízení, dej si čaj a zahraj si hru
  2. Chceš-li prozkoumat neosvětlenou opuštěnou jeskyni, o které nic nevíš, a nikdo neví nic o tom, kam lezeš, vem si s sebou dobré světlo. A pak ještě náhradní světlo. A taky náhradní světlo náhradního světla. Pro jistotu.
  3. Vysokohorská nemoc je nebezpečná a není radno ji podceňovat. Její příznaky jsou:
    • bolest hlavy
    • nechutenství anebo zvracení
    • nespavost
    • únava a slabost
    • malátnost
    • zmatenost
  4. Pozoruješ-li na sobě příznaky vysokohorské nemoci (nebo se zadýcháváš při chůzi do kopce) a nacházíš se přitom v nadmořské výšce do 2500 m, zcela jistě to NEJSOU příznaky vysokohorské nemoci 
  5. Do vysokých hor lez pomalu a řádně aklimatizovaný. To zahrnuje dostatečný přísun tekutin, důkladný odpočinek a dlouhé, skutečně velmi dlouhé kochání se okolní úchvatnou krajinou
  6. Pokud se nacházíš opravdu vysoko a pozoruješ-li na sobě skutečné příznaky vysokohorské nemoci, nezbývá, než sestoupit zase dolů. Pomoci ti mohou přírodní medikamenty typu koka, muňa nebo bylinky od tibetského doktora 
Nelez do kráteru sopky, zejména ne do činné!
    V americkém národním parku (s medvědy a rangery)
    1. V národních parcích v USA pečlivě dodržuj pravidla nezanechávání stop – Leave No Trace. Příroda ti bude vděčná, když je budeš dodržovat i všude jinde. Tato pravidla jsou:
      • Plánuj pečlivě a předcházej krizovým situacím. Když ti jde o život, dopad svého jednání na krajinu přestáváš řešit
      • Stanuj vždy na trvanlivém povrchu (skála, sníh, jehličí…), nikdy ne na rozkvetlé louce nebo příliš blízko vodním zdrojům
      • Nikdy neodhazuj žádné odpadky. Co sis přinesl, to si taky odnes
      • Nechávej přírodniny přesně v takovém stavu, v jakém jsi je našel
      • Respektuj divoká zvířata, neruš je a NIKDY je nekrm
      • Minimalizuj dopady rozdělávání ohně, ideálně oheň nerozdělávej vůbec
    2. Trekování v USA (americky „backpacking“) je nejpohodlnější možné. V každém národním parku nalezneš několik návštěvnických center a ve všech jsou zdarma k dostání mapy, brožury, příručky, informace, pitná voda, předpověď počasí a další užitečné věci 
    3. Pro nocování v divočině národních parků v USA budeš potřebovat povolení (permit). Některé se dají sehnat v rangerské stanici na počkání, na jiné se pořádá loterie třeba půl roku dopředu a jen málo jedinců má to štěstí, že je získají
    V národních parcích USA radši nelezte přes okraj...
    1. Nikdy nezkoušej utíkat před medvědem. V terénu běhá rychleji než kůň. A hlavně – při setkání s medvědem jde o jedinou věc. Správně si rozdělit role (lovec vs. kořist)
    2. Setkání s medvědem je vždycky lepší se vyhnout, jelikož medvěd je potenciálně nebezpečný tvor
    3. Proti grizzlymu nemá člověk nejmenší šanci, nejlepší je tedy po anglicku zmizet 
    4. Pokud už si tě grizzlík všiml a začíná o tebe projevovat zájem, vem si batoh na záda, snaž se udělat se co největším, mluv klidně a hlubokým hlasem a pomalu couvej
    5. Pokud se grizzymu nelíbíš a chce si to s tebou vyřídit, máš jedinou šanci. Lehni na břicho, kryj se batohem, dělej mrtvého a modli se
    6. Když na tebe zaútočí puma, vlk či obyčejný méďa Béďa (tedy medvěd hnědý), podle rad aljašských rangerů se máš bránit s brutální silou. Házej po nich kameny, větve, zrcadlovku… cokoli, co přijde pod ruku. Tvař se zuřivě a můžeš i sprostě nadávat
    7. Útočí-li na tebe rozzuřená losice, zdrhej! Los je totiž jediný býložravec, který by ti mohl v divočině pěkně pochroumat fasádu, a losice útočí jedině, když se cítí ohrožená. Jakmile hrozba pomine, přestane. Taková rozzuřená losice je prý často nebezpečnější než medvěd
    Medvěd je potenciálně nebezpečný tvor!

    Bonusová rada pro trumbery
    1. Pokud na letišti zapomeneš odbavit nůž (nebo jiný nebezpečný zakázaný předmět) a přijde se na to až při průchodu bezpečnostní kontrolou, můžeš zvolit několik strategií.
      • Schovat nůž ve splachovacím zařízení letištního WC a vyzvednout si ho příště,
      • Odbavit ho v dalším zavazadle, třeba tom, které jsi plánoval jako příruční (někde se nad trumberou i slitují a odbaví mu další zavazadlo zadarmo),
      • Nechat si u odbavovací přepážky znovu vyžádat své odbavené zavazadlo a nůž do něj vložit (lze použít pouze v případě, že máš hodně času, a rozhodně z tebe budou mít radost),
      • Zkusit ukecat ochranku na bezpečnostní kontrole, že přeci o nic nejde. Pokud je čepel nože kratší než kratší strana kreditní karty, nejspíš to projde…
    *) V Kazachstánu jsme nebyli a s Kazachy jsme se setkali jen na západě Mongolska, kde někteří z nich už dlouho žijí. U jednoho jsme nocovali. Nemůžeme tedy zobecňovat na všechny Kazachy na zeměkouli, ale z jistých náznaků a indicií jsme nabyli dojmu, že Kazaši to dělají nejméně třikrát denně. ¨

    © Kateřina Krejčová a Petr Ptáčník, 2017. 

    P.S.: Více tipů, triků, příběhů a dobrodružství naleznete v naší knize Pozpátku kolem zeměkoule (pokud ji chcete, napište nám na zcestykolemsveta@email.cz)
    P.P.S.: Rádi bychom tento seznam rozšířili na "484 tipů a triků, jak přežít na cestě kolem světa". Pomůžete nám s tím? Pokud máte jakýkoli cestovatelský tip nebo trik, sem s ním!

    2.1.17

    Velké novoroční děkování

    Loňský rok byl pro nás naprosto mimořádný. Vydali jsme knihu! Sami bychom to ale nikdy nedokázali. Chtěli bychom tedy poděkovat všem, kteří nám pomohli a drželi nám palce.
    A aby to děkování bylo trochu zábavné, naleznete níže osobní historky, šplechty a příběhy, o tom, jak to vlastně bylo… A taky se zcela vážně dozvíte, s čím máme na cestách dobré zkušenosti a proč.
    Kniha vznikla spoluprací čtyř lidí – Katka si cestou vedla deníky a psala blog, na jehož základě pak vznikla KNIHA. Celkem během 484 dní na cestě popsala 11 sešitů o 1588 stránkách a celkové váze 2284 g. Petr investoval do dobrého foťáku a s ním pak na cestě vyfotil přes 100 000 fotek. Zhruba 530 nejlepších se ocitlo v knize a 14 našich nejsrdcovějších obrázků můžete vidět ve velkém formátu na některé z našich výstav. Máte-li zájem si některou z našich fotografií pověsit v libovolném formátu do vašeho interiéru, dejte nám vědět.
    První a největší DÍKY na tomto místě patří našemu grafikovi a nakladateli Jaroslavu Vránovi. Pokud potřebujete superspolehlivého grafika, nakreslit mapy, vysázet knihu nebo zkritizovat fotografie ;), Jardu můžeme rozhodně doporučit. Knížka vypadá přesně tak, jak jsme ji chtěli mít a za to MOC DĚKUJEME Jardovi a jeho nakladatelství Ebenový slon. Ještě jednou DÍKY!
    Za to, že v knize (doufáme) neodhalíte žádný překlep ani hrubku, vděčíme skvělé a přísné korektorce Lence Trávníčkové. Velké DÍKY jí patří také za organizaci Cestovatelské párty Pozpátku a Slavnostního křtu knihy.
    DĚKUJEME hlavnímu partnerovi naší knihy – CK Livingstone, nejlepší cestovce v ČR :-). To vám můžu potvrdit z vlastní zkušenosti, protože pro ně už víc než rok pracuji jako průvodkyně. Chcete-li zažít skutečnou exotiku, mrkněte do nového katalogu na www.livingstone.cz.
    Velké DÍKY patří kmotrovi naší knihy Pavlu Liškovi, který si vzal naši knihu pod ochranné křídlo. Teda vlastně nevím, jestli mají lišky křídla, ale pod ocas by znělo možná trochu zvláštně… :) Každopádně nám ji v pražské Nové galerii polil šampaňským, takže snad jí to přinese štěstí.
    Velikánské PODĚKOVÁNÍ patří Karlu Wolfovi a jeho parádnímu cestovatelskému festivalu Kolem světa. Karel v nás vložil důvěru hned na začátku a dal nám příležitost poprvé se blýsknout s naší přednáškou 21 nejúžasnějších míst světa a co vás cestou může potkat na brněnském festivalu Kolem světa 2015. Na Kolem světa se každý rok moc těšíme, je to prostě největší a nejlepší cestovatelský festival v ČR.
    DĚKUJEME také Katce Smolové a Hedvábné stezce, kde najdete zaručeně ty nejlepší cestovatelské články a aktuality. Když se někam chystám, hledám si informace nejdřív na Hedvábné stezce. Kde nepotkáš ani nohu, často potkáš Čecha, a co nezná ani TripAdvisor, o tom se dočteš na Hedvábce :). Takže cestování zdar a Hedvábné stezce díky za super náměty, články, vhled i propagaci naší knihy.
    Pokud jste na cestách rádi v teple, tak se spacákem od Warmpeace můžete vyrazit i na Aljašku ;). Petr vsadil na jejich spacák a já měla konkurenční ve stejně třídě a za podobnou cenu (viz Seznam našeho vybavení při odjezdu na cestu). Dopadlo to tak, že jsem za chladných nocí škemrala u Petra, aby se se mnou vyměnil. Nakonec většinou vyměkl, ale musela jsem pak vždycky celý další den mýt nádobí za oba… Jelikož jsme kousků od Warmpeace a SeaToSummit měli na cestě více a se všemi jsme byli maximálně spokojení, začali jsme po návratu do ČR s Warmpeacem spolupracovat. Tímto všem ve Warmpeace DĚKUJEME za podporu a těšíme se na další spolupráci.
    Petr si po cestě kolem světa i na našich dvou himálajských expedicích nemohl vynachválit bundu od Tilaku. Nejprve měl Boru, potom Stormku a teď mám Stormku i já. Pokud chcete být na cestách navíc v suchu, vsaďte na Tilak. Tilaku také DĚKUJEME za podporu vydání naší knihy.
    Chystáte se na cesty a bojíte se, co vás tam potká? Připravte se na nejhorší třeba na kurzu první pomoci zážitkem PrPom. Petr absolvoval jejich První pomoc v zimních horách, ale naštěstí mě zatím zpod laviny zachraňovat nemusel a ani operaci akutního slepého střeva si na mě ještě nevyzkoušel ;).

    Cestou kolem světa jsme potkali jen jednoho dalšího Čecha, který byl zrovna taky na cestě kolem světa. Bylo to pod sopkou Ngauruhoe na Novém Zélandu. Uprostřed zasněžené krajiny se za námi najednou ozvalo „zdravíčko“ a Ondra Brambus nás pozval na palačinky. DÍKY za ně a vůbec za všechno!
    Dále bychom chtěli poděkovat společnosti Seedcom. Pokud byste si chtěli rozmnožit nějaké osivo – hořčici, vojtěšku, ředkvičku, kmín a další anebo měli zájem o merkantilní semena pro potravinářské účely, obraťte se na ně! ;) Také jim DĚKUJEME za podporu vydání knihy Pozpátku kolem zeměkoule.

    DÍKY také personální agentuře Aerojobs, která vám může pomoci v kariérním rozletu.

    Pokud byste chtěli skutečně letět, tak jak na letenky a další cestovatelské triky se dozvíte v Travel Bible – jediné knize, kterou na cestách nedáš z ruky (tu naši si do baťůžku nesbalíte – leda tak do lodního kufru). DÍKY, že jsme mohli být díky vám víc vidět.
    Pokud vás na cestách či doma baví hrát si, vyzkoušejte mankalové hry. Že jste o nich ještě nikdy neslyšeli? Základní pravidla najdete na mankala.cz a nás s Petrem můžete zkusit porazit třeba v Oware mankala.cz/oware.html, což je hra, která se hojně hraje v Africe. DĚKUJEME Hance Kotinové a České federaci mankalových her, kteří právě díky mankalovým hrám cestují po různých koutech světa, potkávají chytré a zajímavé lidi a poznávají kulturu jiných národů... 
    A jelikož bez hudby by to byla nuda, DĚKUJEME Tomovi Cortésovi, že nám tak krásně zahrál na cestovatelské párty a Slavnostním křtu knihy. Poslouchejte na soundcloud.com/tomcortes a třeba se jednou všichni potkáme na cestách i s kytarou :-).
    DĚKUJEME vám všem, kteří jste nás podpořili na HitHitu, protože chvílemi už jsme trochu přestávali věřit, že to vyjde, ale podrželi jste nás a umožnili nám splnit si sen. Díky všem, kdo si knížku přečtete, a hlavně všem, kdo seberete odvahu a vyrazíte na cestu. Kvůli vám jsme tu knihu psali :).

    A v neposlední řadě DĚKUJEME našim rodinám, že nám dovolily na cestu vůbec vyrazit a podporovaly nás, když jsme byli pryč i když jsme o tom psali knihu. A kam vyrazíme příště? A kam VY?
    Ať vám stan nesebere velká voda, ať se vám ani jednou nepřipálí ešus a ať vaše cesta vede na krásná místa s přátelskými lidmi.

    Splněné cestovatelské sny v roce 2017 přejí 
    Katka a Petr.
    P.S.: Chcete ji? Napište nám na zcestykolemsveta@email.cz


    14.9.16

    Pozpátku kolem zeměkoule – příběh jedné knihy

    „Při cestách prstem po mapě mě vždycky nejvíc zajímalo, jak to asi vypadá v Ohňové zemi. To místo leží tak daleko od domova, že jsem si ani neuměla představit žádné vzdálenější a záhadnější. A nikdy bych nevěřila, že se tam někdy podívám. V životě jde ale často hlavně o to rozhodnout se a nejtěžší bývá udělat ten první krok. A tak tu teď stojíme. Na konci světa s plánem nevrátit se domů příští rok a půl.“
    Přesně tak začíná naše nová kniha Pozpátku kolem zeměkoule aneb 484 dní na cestě z konce světa na jeho začátek. Napsat knihu není jen tak, což mi došlo hned po dvou měsících v novém zaměstnání. Nenapsala jsem ani čárku a stála před zásadní volbou. Kniha nebo kariéra? Tušíte správně, že jsem dala výpověď a naplno se vrhla do psaní.

    Co jsme zač
    Dovolte mi, abych vám představila náš tým, který dal každou jednotlivou stránku dohromady. Petra a mě už znáte. Objeli jste s námi zeměkouli, vylezli na šestitisícovku, potápěli se k vrakům, chodili treky, které nikdo nezná, zažívali dobrodružné chvilky na Divokém západě s dvěma dětmi, vystoupali jste s námi do kráteru sopky, bydleli v domácnostech domorodců ve více než dvaceti zemích světa, nakoukli do fidžijské domácnosti i mongolské jurty, ztratili jste se s námi v pralese a hledali jste s námi ztracený objektiv od foťáku uprostřed nekonečné mongolské stepi. Vzpomínáte?


    A právě v okamžiku, kdy jsme lezli do kráteru indonéské sopky Ijen, se k nám připojil Jarda. Sice ne osobně, ale z pohodlí svého obýváku, a sledoval každý náš krok a nabídl nám svou pomoc při výrobě knihy. Udělal nám kompletně celou grafiku, všechno vyladil do milimetru, vymyslel spoustu úžasných vychytávek, které v jiných knížkách nenajdete, a nakreslil 45 unikátních map a mapek speciálně pro naši knihu.


    A pak je tu ještě Lenka, nejpřísnější porotkyně v literární soutěži. Moji povídku inspirovanou skutečnou událostí na Havaji, kterou jste si mohli přečíst tady, mi rozcupovala na maděru, a mně došlo, že to bude ideální korektorka pro naši knihu a nenechá na ní nit suchou, dokud nebude naprosto perfektní.


    Každý, kdo naši knihu vidí naživo, valí oči, jak je precizně zpracovaná a jaké máme nádherné fotky. Víc než rok poctivé práce týmu čtyř lidí je na ní vidět. 


    O čem to je
    V knize odhalujeme naše nejlepší zážitky a nabyté zkušenosti. Výstup na šestitisícovku, treky, které nikdo nezná, potápění k vrakům, stopování, couchsurfing, horko na tropických ostrovech i hluboký mráz na Aljašce. 


    Nakouknete s námi do fidžijské domácnosti, mongolské jurty, za novozélandský vodopád, do chrámů mnoha světových náboženství, do dětské duše, do džungle, do velkoměsta, do divočiny i do našeho vztahu. Je jedinečná tím, že spojuje zajímavé povídání, praktické informace, zápisky z deníku, unikátní mapky a skvělé fotky. Kniha zaujme jak ty, kdo se chtějí inspirovat pro vlastní cestování, tak ty, kdo si o cestování rádi jen čtou.


    O cestě kolem světa jen ve dvou z Ohňové země až na Aljašku, na tropické ostrovy Tichého oceánu, kolem dokola Novým Zélandem, prostředkem přes Austrálii, křížem krážem Jihovýchodní Asií, a přes Čínu, Mongolsko a Rusko zase zpátky domů.


    Cesta trvala 484 dní, dalších 383 jsme pracovali na knize. Vybírali fotky, sepisovali texty, malovali mapy, jednu po druhé skládali kapitoly. Jaká radost, když jsme byli v polovině. A pak, v srpnu 2016, jsme konečně drželi v ruce první hotový výtisk. Zatím ale jen prototyp v diplomkové vazbě, ale vypadal krásně. Abychom mohli knihu vydat na krásném papíře, velkou a barevnou, tak, jak jsme si ji vysnili, potřebovali jsme na to peníze. Spoustu peněz. A tak jsme spustili projekt na HitHitu a začalo nejšílenějších 45 dní v mém životě. Byl to mazec, každý den vymýšlet něco nového, cpát se do medií a ukazovat lidem, že ta knížka fakt stojí za to. A vyšlo to! Teď už je na světě a můžete ji mít doma i vy.


    Co pro to mám udělat?
    Pokud si chcete naši knihu přečíst a ve vaší knihovně ji zatím nemají, můžete si ji objednat přímo od nás, s podpisem a věnováním. Stačí napsat na zcestykolemsveta@email.cz. Cena za knihu je 484 Kč. Bližší informace najdete v sekci KNIHA.

    ... a ještě něco navíc
    Srdečně Vás zveme na některou z našich akcí, se kterými se teď v zimě roztrhl pytel. Moc rádi vás uvidíme a povyprávíme o cestování kolem světa, chutích Vietnamu, zlatých pagodách Barmy, bydlení u místních nebo lezení na himálajské šestitisícovky.



    DĚKUJEME VŠEM, KTEŘÍ SE ROZHODLI VYDÁNÍ NAŠI KNIHY PODPOŘIT, A PEVNĚ VĚŘÍME, ŽE Z NÍ BUDETE NADŠENÍ. :-)