© Text a foto: Kateřina
Krejčová
Korsická GR20 je jedním z nejdrsnějších, nejprofláklejších a
nejkrásnějších treků v Evropě. Tělocvična pod širým nebem, která
z vás vymáčkne i poslední kapku tuku a sádla, bouldrovka, která ověří vaše
odhodlání, rovnováhu, sílu, zdatnost a protáhne vám každý sval v těle.
Ačkoli se jedná o trek, kde chodí v hlavní sezóně každou etapu možná pár stovek lidí
denně, na vrcholcích překrásných hor, které lemují tuhle cestu, je prázdno. A
to je škoda. Protože jít GR20 a nelézt po kopcích kolem je jako jíst
francouzský sýr a nepít k tomu francouzské víno. Něco velmi důležitého vám
zkrátka uniká…
Korsiku jsem za svůj život stihla
poznat už poměrně důkladně. Poprvé v červenci 2011 s partou, kdy jsme
přešli větší část severní trasy a trochu v oblasti lezli. Celé jsem to
dala v trekových sandálech, protože jiné boty jsem s sebou neměla. Šílené,
ale přesně v mém stylu. Podruhé jsem vyrážela sama v květnu 2013.
Začínala jsem na jihu v Conca a chtěla jsem přejít celou GR20. Počasí tomu
ale nepřálo, zastavila mě sněhová vánice u Vizzavony. Kromě jižní části GR20
jsem tehdy dala ještě trek Mare a Mare Nord a pár severních etap GR20 u
Calenzana.
Z výletu na Korsiku v roce 2011 – hodně nalehko a v sandálech
Letos jsem se vrátila potřetí. Na
začátku června, pevně rozhodnutá přejít ji tentokrát celou. Ještě na pevnině mě
sice okradli v hostelu ve Florencii a vlastní blbostí jsem si zničila nový
stan od MSR, ale ani to mě nezastavilo a GR20 jsem dokončila. A dokonce jsem
cestou opět vylezla na spoustu pěkných kopečků. Co kde vylézt, zažít a
nevynechat se dočtete níže, doporučení čerpám ze všech tří svých cest napříč
Korsikou.
Kde a kdy začít?
GR20 se chodí od června do září. Existuje
i zimní skialpová hardcore varianta. Ale třeba období jarního tání moc vhodné
není. Pokud chcete vyrazit v květnu, může to být dobrá volba, na trase
bude mnohem méně lidí, ale vemte si mačky a cepín. Hodně sporů se vede na téma,
jestli jít ze severu, nebo z jihu. Třikrát jsem vyrážela z jihu,
argumenty pro mě jsou jasné. Sluníčko vám celou cestu svítí spíš do zad, než do
obličeje, tímhle směrem chodí méně lidí a hlavně – úvodní severní etapy jsou
hodně brutální. Mnohem radši si je nechám na konec, kdy už je tělo zvyklé na
každodenní zátěž a batoh ztratil polovinu váhy.
Ještě v polovině května jsem na GR20 zažila tohle…
Jelikož se ale GR20 čísluje od
severu, pro přehlednost budu i já dodržovat tuto konvenci. Časové odhady délky
chůze píšu dle nejlepšího vědomí a svědomí, bez nadsázky a bez přehánění. Sólo
holka s batohem natěžko, nikoli utramaratonec nalehko.
Časové odhady jsou ovlivněny také tím, že nesu na zádech poměrně těžký
bágl
Pokud se rozhodnete začít na
severu, vězte, že lidé, kteří tu začínají, se dělí do tří skupin. První,
říkejme jim Borci, dají první etapu za 4,5 hodiny, a protože přicházejí na
refuge Ortu di u Piobbu už kolem poledne, neváhají rovnou pokračovat na refuge
de Carrozzu, kam dorazí během dalších pěti hodin. Jsou v pohodě, ráno
vyrážejí ještě za svítání na další etapu a celý trek dokončí dřív, než si
jejich tělo stihne všimnout, že už vyšli.
První dvě etapy na severu jsou celkem drsné, nepodceňte je…
Druzí, říkejme jim Odpadlíci,
silou vůle překonají etapu č.1 za 10-12 hodin. Skoro je odrovná, sáhnou si na
dno, ale dají to a jsou na to pyšní. Přeci jen 1700 výškových metrů do kopce s těžkým
báglem, sem tam nějaké to lezení a řetězy, to není jen tak. Druhý den ráno
vstanou a vydají se na etapu č.2, plní optimismu, protože tahle má být snadná.
Etapa č.2 je ale naprosto odrovná, jdou to 10-15 hodin, ke konci se spíš plazí
a touží už jen po posteli, jídlu a teplé sprše. Etapa č.2 umí být hodně zlá. A
tak na refuge de Carrozzu Odpadlíci končí.
První severní etapa šplhá z Calenzany na refuge Ortu di u Piobbu
s převýšením 1700 výškových metrů!
Do třetí skupiny, říkejme jim
Průměrný hiker, patříme my ostatní. Pokud chcete mít dobrou šanci, že dokážete
ujít celou trasu GR20, měli byste zvládnout první etapu pod 8 hodin, druhou pod
9. Anebo můžete začínat na jihu jako já, tam je rozjezd pozvolnější, a troufám
si tvrdit, že s dostatečným odhodláním zvládne jižní část téměř každý.
Nicméně – nepodceňujte to a vstávejte brzy. Vedro přes den může být váš
největší nepřítel.
GR20 je drsná a krásná současně – západ slunce pod vrcholem Monte d’Oro
Ještě se hodí zmínit, že na
začátku a konci každé etapy stojí chata (refuge) a u ní kemp. Poplatek za
nocování ve vlastním stanu je 7 euro/osoba, některé chaty nabízejí jejich stany
k pronájmu za 28 euro/2 osoby nebo mají vnitřní noclehárny za 14
euro/osoba. Pokud nemáte vlastní stan, potřebujete rezervaci v dostatečném
předstihu. U každé chaty je zdroj pitné vody, záchody (občas bizarní a leckde
jen jeden či dva) a sprcha (většinou ledová, až na pár výjimek – teplá voda
teče v kempu v Calenzana, v Col de Verghio, ve Vizzavoně,
v refuge de Capannelle, v Col de Verde, v Conca, a když máte
štěstí a přijdete včas, tak i v Haut Asco či v bergerie de Ballone).
V každé refuge je také možné koupit si snídani za cca 8 euro/osoba,
polopenzi nebo plnou penzi – nic z toho jsem nikdy nevyužila, takže nemůžu
referovat. Stanování a bivakování v horách mimo vyhrazená místa
v kempech či u salaší je přísně zakázané.
Stanovat podél GR20 se smí jen u horských chat a salaší
Kapesní průvodce od holky s batohem:
Etapa 1: Calenzana – Ortu di u Piobbu
Výstup z Calenzany vede dlouho loukami (vyrazte brzy kvůli slunku), pak lesem a následují chvíle na skále v jednom místě zajištěné řetězy. Pak prudký výstup končí a cesta dál se vine víceméně po vrstevnici. Ze sedla U Saltu dojdete k chatě Ortu di u Piobbu pohodlně za 1-1,5 hod.
Čas: Ve směru ze severu celkem
5-10 hodin, celkové stoupání 1700 m, celkové klesání 400 m.
Ve směru z jihu celkem 4-6
hodin.
Toalety na Ortu di u Piobbu – splachuje se paterým šlápnutím na pedál
Vrchol: Pokud máte čas a náladu, můžete si od chalupy Ortu di u
Piobbu vyběhnout na Monte Corona (2144
m). Na tuhle horu nikdo nechodí. Od chaty se vydejte do lesa směrem
k velké borovici, narazíte na žlutou značku, která vás dovede do sedla, z
něj dojdete na vrchol pohodlně po hřebínku sutí. Parádní výhled na moře i na
hory severní části trasy. Výstup od chaty na vrchol 1,5 hod, sestup 1 hod,
převýšení 600 m.
Etapa 2: Ortu di u Piobbu –
Carrozzu
Vážně pěkná etapa, po mírném
úvodu přijdou dvě hodiny šplhání do prudkého kopce, pak 3-4 hodiny tělocvična
na hřebínku a pak dvě hodiny zase prudký sestup dolů. Super výhledy cestou!
Rozhodně ale nepodceňovat, mnoho lidí tahle etapa rozseká tak, že vzdávají.
Čas: V obou směrech 6-10
hodin, celkové stoupání ve směru ze severu 900 m, celkové klesání 1150 m.
Na hřebeni se honí mraky…
Etapa 3: Carrozzu – Haut Asco
Na vzdálenost výrazně kratší
etapa než č.2, na čas a náročnost ale jen o trochu jednodušší. Na mnoha místech
je zajištěná řetězy, i v létě mohou být severní svahy pokryté sněhem. Nejprve
úzkým skalnatým údolím vzhůru, hezké vodopády cestou, prudký výšvih do sedla,
pak skalnatým úbočím s trochou toho boulderingu do dalšího sedýlka a pak
už jen pěkný lehce lezecký sestup k chatě Asco.
Čas: V obou směrech 4-6
hodin, ve směru ze severu celkové stoupání 950 m, celkové klesání 800 m.
Lanový most blízko chaty Carrozu. Pokud chcete to Asca, musíte ho
přejít
Vrchol: Rozhodně nevynechejte výstup na A Muvrella (2147 m). Ze
sedýlka Bocca di Stagnu je to jen 20-30 minut nahoru a 20-30 minut dolů,
značeno kamennými mužíky, pohodlný výstup, jen jeden krátký úsek po skále,
výhledy dokonalé – od moře až na Monte Cinto, a když se dobře rozhlédnete, velmi
dobře pochopíte, co vás zítra čeká…
Etapa 4: Haut Asco – Tighjettu
„Jenom“ osm kilometrů, ale… Tahle
etapa se řadí mezi nejnáročnější na celé GR20, už podle pověstí, které se o ní
šíří. Dříve k ní existovala ďábelská alternativa - „Cirque de la
Solitude“, ale před třemi lety zde zemřeli čtyři lidé, kteří neuposlechli
varování před bouří, a smetla je kamenná lavina. Od té doby je Cirque de la
Solitude zavřený. Alternativní trasa vedoucí přes vrcholový hřeben Monte Cinto
je ale dostatečnou náhražkou. Sníh až do léta, náročný terén, brutální stoupání
a klesání a místy vzdušné pasáže, které neodpustí ani chvilkovou nepozornost.
Možná nejkrásnější etapa GR20, každopádně hodně drsná
Čas: V obou směrech 6-12
hodin, celkové stoupání ve směru ze severu 1250 m, celkové klesání 1050 m.
Pokud se cestou vypravíte na Monte Cinto, připočtěte si k času etapy ještě
2-3 hodiny.
Vrchol: Monte Cinto (2706 m), nejvyšší vrchol Korsiky! Nenechte si
ho ujít, když už budete tak blízko. Z rozcestí pod Pointe des Eboulis je
to pouhých 850 m s převýšením jen nějakých 150 m nahoru. I přesto i tento
výstup trvá 1-1,5 hodiny nahoru, zejména, pokud okolí Cinta ještě pokrývá sníh.
Tam někde vysoko v mracích, obklopen sněhem se schovává Monte
Cinto
Etapa 5: Tighjettu – Ciottulu
Poměrně příjemná etapa, kterou
lze spojit s tou následující. Nejprve údolím dolů k bergerie de
Ballone, potom kousek úbočím svahu téměř po rovince, načež přijde výstup po
skále do sedla, odkud už je vidět chata Ciottulu di i Mori. Po skále, po které
budete stoupat, teče potok, takže je velmi vlhká, může být kluzká a po velkých
deštích teče ze sedla do údolí hodně vody. Počítejte s potenciálně velmi
mokrou cestou, což může být rizikové zejména v opačném směru, když tudy
musíte sestupovat, jako jsem musela já a navíc po velkých deštích.
Čas: V obou směrech 3,5-5,5
hodin, celkové stoupání ve směru ze severu 800 m, celkové klesání 500 m.
Po deštích stoupá GR20 k chatě Ciottulu po skále vodopádem
Vrchol: Paglia Orba (2525 m) – mimořádně nádherná hora, které se
přezdívá též Matterhorn Korsiky. Výstup na ni rozhodně stojí za to, ačkoli se
jedná o poměrně náročný lezecký výstup a rozhodně nedoporučuji pokoušet ho
sólově, leda zkušeným lezcům. Od chaty Ciottulu di i Mori stoupá pěšina do
sedla Col des Maures a poté následují lezecké pasáže na vrchol. Převýšení od
chaty činí 650 m a na výstup a sestup si nechte ideálně aspoň 4 hodiny
(celkem).
Na vrcholu Paglia Orba v roce 2011. V sandálech…
Etapa 6: Ciottulu – Col de
Verghio
Krátká a bezproblémová etapa (8
km). Nejprve sestup do údolí Le Golo, kde je třeba přebrodit stejnojmenný potok
(most je ve výstavbě) a kolem salaše de Radule, a stejnojmenného vodopádu do
lesa, kterým se už rychle dostaneme až k hotelu, kempu a obchodu
v Castel de Verghio. V obchodě můžete dokoupit téměř vše, ale mezi
12-13 mají siestu.
Čas: Ve směru ze severu celkem
2-3 hodiny, celkové stoupání 150 m, celkové klesání 700 m.
Ve směru z jihu celkem 3-4,5
hodiny.
Cesta mezi Ciottulu a Radule je nádherná
Etapa 7: Col de Verghio – Manganu
Pěkná etapa, zejména za hezkého
počasí. Vede příjemnou krajinou kolem jezera de Nino, kde se pasou stáda koní,
a kolem několika salaší, kde můžete koupit čerstvý sýr. Nejprve stoupání do
sedla San Pedru, pak zběsilé serpentiny v úseku k Bocca a Reta a pak
už jen mírný sestup k jezeru Lac de Nino a zelené pastviny až k Bergeries
de Vaccaghia a refuge de Manganu.
Čas: V obou směrech 5-6,5
hodiny, celkové stoupání ve směru ze severu 1000 m, celkové klesání 800 m.
Krajina mezi sedlem Reta a chatou Manganu působí poněkud rurálně
Vrchol: Cestou můžete vylézt na malý vrchol Capu a u Tozzu (2007 m)
u jezera Nino, který je hezkou pozorovatelnou okolí. Nahoru vede pěšinka,
výstup cca 20-25 minut, sestoupit můžete z druhé strany a znovu se napojit
přímo na GR20.
Etapa 8: Manganu – Petra Piana
Ačkoli se tato etapa řadí na
vzdálenost k těm kratším, není radno ji podcenit. GR20 tady přelézá vysoké
skalní hřebeny mezi jezery Goria a Capitello, což poskytuje krásné výhledy, ale
sestup ze sedla Bocca alle Porte je náročný a v jednom místě zajištěný
řetězem. Po hřebínku a úbočím Punta Muzzela cesta obchází jezero Melo a stoupá
do sedla Col de Rinoso. Odsud až k refuge de Petra Piana už je cesta
příjemná a nezabere víc než hodinku.
Čas: V obou směrech 5,5-7
hodin, celkové stoupání ve směru ze severu 920 m, celkové klesání 700 m.
Výhled na zamrzlé jezero Capitello
Vrchol: Monte Rotondo (2622 m). Tady nebudu psát žádné báchorky a
bez mučení přiznám, že na tomhle kopci jsem nebyla (aspoň myslím). Ale rozhodně
je to výzva! Druhá nejvyšší hora Korsiky, výhled prý lepší než z Mont
Blancu (to řekl Ferdinand Gregorovius v roce 1852) a každopádně slušný
výšlap. Od chaty Petra Piana převýšení 800 m a vyhraďte si na něj aspoň 4-5
hodin (celkem).
Etapa 9: Petra Piana – Onda.
Ke klasické cestě, která
sestupuje do údolí k vodopádu Cascade du Meli a zase stoupá vzhůru až
k refuge de L’Onda,
tu existuje alternativa po hřebínku přes Punta de Pinzi Corbini. Tato
alternativa ke GR20 je kratší, s menším převýšením, zato moc pěkná
bouldrovka s výhledy, kde si příjemně zalezete. Hřebínku se rozhodně vyhněte za
bouřky.
Refuge de L’Onda leží v ďolíku, takže pokud
vyrazíte od Petra Piana brzy ráno přes hřebínek a budete dost rychlí na to,
abyste pokračovali dál ve směru Vizzavona, k chatě ani nemusíte scházet a
ušetříte si pár desítek výškových metrů nahoru a dolů.
Čas (klasická cesta): Ve směru ze
severu celkem 5-6 hodin, celkové stoupání 550 m, celkové klesání 950 m.
Ve směru z jihu celkem 5,5-7
hodin.
Čas (alternativa): Ve směru ze
severu celkem 3-4 hodiny, celkové stoupání 400 m, celkové klesání 800 m.
Ve směru z jihu celkem 3,5-5
hodin.
Alternativní trasy jsou značené žlutým dvojpruhem a většinou vedou víc
lezeckým terénem než klasická trasa
Etapa 10: Onda – Vizzavona
Tato etapa je poměrně monotónní –
ve směru ze severu jdete nejprve trochu do kopce a pak si užijete dlouhé a
náročné klesání. Ve směru z jihu vás naopak čeká několikahodinový výstup,
který doporučuji prodloužit o výstup až na vrchol Monte d’Oro. Příjemným zpestřením této etapy
jsou Cascade des Anglais – vodopádky, peřejky a tůňky, kde se dá v parném
létě vykoupat a zchladit.
Čas: V obou směrech 5-8
hodin, celkové stoupání 750 m, celkové klesání 1250 m.
Většina lidí vyráží velmi brzy, aby stihli na hřebenech Monte d’Ora
východ slunce. Mě tam zastihl západ…
Vrchol: Pokud jdete z jihu, ze sedla Bocca Palmente (viz etapa
11) spatříte přímo před sebou monumentální Monte d’Oro (2389 m). Jdete-li ze severu,
budete na ni koukat od chvíle, kdy
přelezete sedlo Bocca Muzzela. Monte d’Oro je nádherná hora s úžasnou vrcholovou pasáží, kde se
vyplatí nechat si batoh i trekové hole na rozcestí pod vrcholem a pak už se jen
plně soustředit na výstup a lehké lezecké pasáže. Lezení, které mě moc baví, a
výhled, který stojí rozhodně za trochu té námahy navíc, dělají z Monte
d’Oro kopec, který si nikdy nenechám ujít, když jdu zrovna náhodou kolem.
Z rozcestí s GR20 počítejte tak 1-2 hodiny nahoru a nejméně 1-1,5
hodiny zpátky dolů na rozcestí.
Monte d’Oro ze sedla Muzzela
Etapa 11: Vizzavona – Capannelle
Tahle etapa má dvě části:
Vizzavona – sedlo Boca Palmente a Boca Palmente – refuge de Capannelle. Ta první
je nepříjemná, ať už jdete ze severu (dlouhý a náročný výstup s převýšením
asi 800 m) nebo z jihu (dlouhý a náročný sestup). Druhá část je naopak
velice příjemná a vede „téměř po rovince“ úbočím svahu. (Překonává asi 500
výškových metrů nahoru a 500 výškových metrů dolů, ale v porovnání
s ostatními částmi trasy je to skoro zanedbatelné převýšení.)
Čas: Ve směru ze severu celkem
6-8 hodin, celkové stoupání 1350 m, celkové klesání 700 m.
Ve směru z jihu celkem 5-6
hodin.
Příjemná část etapy mezi Vizzavonou a Capannelle
Etapa 12: Capannelle – Prati
Tuhle etapu bych si soukromě
zcela přeskládala. Vzala bych to přes vrchol Monte Renoso (neznačeno, jen
kamenní mužíci ukazují cestu, pěšinu ale znají
mapy.cz!) a skončila už
v Col de Verde, protože tam mají teplou sprchu (ale pozor, teče jen
večer!).
Pokud se ale chcete držet
rozpisu, etapa Capannelle – Prati vede střídavě nahoru a dolů se závěrečným
stoupáním z Col de Verde, aby se vám dobře spalo.
Čas: Ve směru ze severu celkem
6-8 hodin, celkové stoupání 1200 m, celkové klesání 1000 m.
Ve směru z jihu celkem 5-7
hodin.
Vymyslela jsem si vlastní cestu – vzala jsem to po hřebenech
Vrchol: Ostřílení dobrodruzi by neměli vynechat výstup Monte Renoso
(2352 m). Z refuge de Capannelle vede až na vrchol značená cesta kolem
jezera Bastani (převýšení 750 m, 2,5-3,5 hod). Z vrcholu se buď můžete
vrátit zpátky (1,5-2 hod), nebo pokračovat přes Monte Torto (2262 m) a
bergeries des Pozzi do Col de Verde (neznačeno, ale pěšinu znají
mapy.cz).
Cesta vede stále z kopce, 2-3 hod.
Hlavu Maura, stejnou jako na korsické vlajce, najdete i na vrcholu
Monte Renoso
Etapa 13: Prati – Usciolu
Trasa začíná malým stoupáním pod
vrchol Punta della Capella (2041 m), následuje sestup až do sedla Laparu.
Kousek za ním je stejnojmenná chatka a pramen vody. Odsud pěšina šplhá na
hřeben a přechází skalky až na vrchol Monte Formicula (1981 m). Odsud už je
sestup k refuge Usciolu poměrně krátký a nenáročný.
Čas: V obou směrech 5-7
hodin, celkové stoupání 950 m, celkové klesání 1050 m.
Brzy ráno na vrcholu Monte Formicula
Vrchol: Nechte se cestou zlákat k výstupu na Punta della
Capella (2041 m), pěknou skalku s hezkým výhledem. Ze sedla vám to
nezabere víc než 20 min nahoru a 15 min dolů. Batoh nechte někde v křoví,
při lezení hojně využijete ruce a nejspíš si budete muset najít svou vlastní
cestu, protože kamenných mužíků je k vrcholku jen poskrovnu.
Etapa 14: Usciolu – Asinao
Tato etapa má dvě varianty –
klasická cesta vede přes chaty Croci, Matalza a Bassetta, šla jsem ji před pěti
lety a vůbec se mi nelíbila. Tedy – je neuvěřitelně malebná, ale na můj v kus
hrozně umělým způsobem. Vůbec nepůsobí jako drsná GR20.
Alternativní trasa vede přes
vrchol Monte Incudine (2134 m), je kratší a daleko lépe zapadá do konceptu
GR20.
Den začíná skotačením na hřebínku
mezi refuge De Usciolu a Punta Scaddatta. Ačkoli jsou to jen tři kilometry,
snadno vám můžou trvat tři hodiny. Pokud jdete z jihu, připravte se na to,
že vám tenhle hřebínek na konci poměrně náročné etapy dá zabrat. Máte-li štěstí
na počasí, výhledy z hřebínku jsou báječné. V sedle Bocca di Agnone
se cesta dělí. Klasická vede do nížin a kolem chat, alternativa ještě trochu
sklesá k řece Forcinchesi a pak začíná stoupat po hřebeni až na vrchol
Monte Incudine. V sedle pod vrcholem se obě cesty opět spojují, a lehkým
lezeckým terénem sestupují k refuge de Asinao.
Pokud se rozhodnete jít po
alternativní cestě, dejte si pozor na rozcestí s dřevěnými šipkami (viz
foto). Ať jdete z jihu nebo ze severu, hlavně nechoďte ve směru těch
šipek, vedou do pekla (k chatám Matalza a Croci a prodlouží vám zbývající cestu
skoro na dvojnásobek).
Na tohle rozcestí pozor. Ve směru šipek jít zcela jistě nechcete, ať už
jdete kamkoli
Čas (klasická cesta): Ve směru ze
severu celkem 7,5-10 hodin, celkové stoupání 1250 m, celkové klesání 1450 m.
Ve směru z jihu celkem 8-11
hodin.
Čas (alternativa): Ve směru ze
severu celkem 6,5-9 hodin, celkové stoupání 1100 m, celkové klesání 1300 m.
Ve směru z jihu celkem 7-10
hodin.
Vrchol: Pokud si vyberete GR20 alt, výstup na Monte Incudine (2134
m) budete mít zadarmo v ceně, značka totiž vede přímo přes vrchol.
V důsledku toho je to jediný významnější kopec, na kterém potkáte větší
počet lidí. Aspoň vám bude mít kdo udělat fotku. Výhledy jsou super a rozhodně
doporučuji sem ze sedýlka Stazzunara vylézt, i pokud se rozhodnete jít klasickou
cestou (nahoru 20-25 min, převýšení 150 m).
Mlha se válí nad refuge de Asinao
Etapa 15: Asinao – Paliri
V obou směrech poměrně
dlouhá a náročná etapa, která se dá ještě opepřit alternativou přes hřebeny
Punta di a Vacca. Nejprve dlouhý a příjemný sestup, až pod sedlo Bavella, kam
musíme vylézt do kopce. Odtud je to k refuge de Paliri přes kopec asi
2,5-3 hodinky. V kempu Paliri se vyplatí být brzy a zabrat si plácek na
stan s výhledem až k moři.
Čas (klasická cesta): Ve směru ze
severu celkem 6-8 hodin, celkové stoupání 1100 m, celkové klesání 1550 m.
Ve směru z jihu celkem 8-10
hodin.
Etapa 16: Paliri – Conca
Tohle je hrozně krásná etapa.
Příjemný sestup nádhernou krajinou, úžasné oranžové skály lemují skoro celou
cestu, na řece Punta Pinzuta jsou pěkné vodopády a před závěrečným klesáním
projdete krásnou skalní branou. Ve směru z jihu je tahle etapa první,
takže prubířský kámen zdatnosti a odhodlání. Doporučuji vyrazit brzy a cestou
se hodně kochat.
Brána GR20 - hodinu cesty (nahoru) od první značky v Conca
Gîte d'Étape v Conca je
báječné přátelské místo s teplou sprchou, wifi a moc dobře tu vaří.
Čas: Ve směru ze severu celkem 5,5-7
hodin, celkové stoupání 600 m, celkové klesání 1400 m.
Ve směru z jihu celkem 7-9
hodin.
GR20 je nádherná a drsná. Pokud
by na vás celá snad byla příliš, můžete si dát jen severní (Calenzana –
Vizzavona, 8 dní) nebo jen jižní část (Vizzavona – Conca, 6 dní). Každopádně
držím palce, a pokud budete mít jakékoli otázky, piště do komentářů.