12.2.17

100 tipů a triků, jak přežít na cestě kolem světa

(a možná se vám budou hodit i v normálním životě!)

© Kateřina Krejčová a Petr Ptáčník, 2017

Jak si na cestách poradit v každé situaci? Na základě našich zkušeností a zkušeností našich kamarádů-cestovatelů jsme pro vás vytvořili seznam 100 TIPŮ A TRIKŮ, JAK PŘEŽÍT NA CESTĚ KOLEM SVĚTA. 484 dní na cestě kolem světa pro nás znamenalo nekonečný příval zážitků a zkušeností. Mnoho věcí jsme si prožili na vlastní kůži, v lecčems jsme teď už chytřejší a řadu věcí bychom udělali jinak. Doufáme, že vám náš seznam přinese inspiraci, pobaví a třeba vám jednou i zachrání život...

Na cestě kolem světa vás může potkat leccos...

Zásady pozitivního myšlení
  1. V krizové situaci tě zachrání pouze pozitivní přístup. Čím horší situace je, tím pozitivnější musíš být!
  2. V případě, že se ztratíš, představuj si, že je to záměr. Daná situace tě pak nebude tolik stresovat
  3. Teplý čaj a jídlo jsou spolehlivým nástrojem ke zvýšení morálky
  4. Horká sprcha nebo koupel je neuvěřitelně silným nástrojem ke zvýšení morálky 
  5. Ocitneš-li se v krizové situaci, zkus si to užít. Třeba právě zažíváš největší dobrodružství svého života! 
  6. Ráno moudřejší večera, takže i v krizi může pomoct zalézt do spacáku a pořádně se na to vyspat 
  7. Pamatuj, že z nejhorších zážitků bývají nejlepší historky! 
  8. Věř lidem.
Velbloudi zvědavě pozorují, jak jsme uvízli v poušti Gobi…

Praktické tipy
  1. Cestuj zadarmo! Stopování je jedna možnost, půjčení auta zadarmo je druhá. „Car Relocation“ funguje v USA, Austrálii i na Novém Zélandu
  2. Nocuj zadarmo! Spacák rozložený v příkopu u silnice je jedna možnost, ale Couchsurfing je daleko lepší! Poznáš nové super lidi, dostaneš skvělé tipy, co a kde vidět, a ochutnáš tradiční jídlo (nebo se potrénuješ ve vaření)
  3. Jez zadarmo! Buď si můžeš zdokonalit schopnosti vyžírky – na stopu, při pěším putování či v rámci couchsurfingu tě každou chvíli někdo pozve na jídlo, nebo se zapoj do woofingu – dobrovolničení na farmách po celém světě, kde za práci na pár hodin denně dostaneš jídlo a střechu nad hlavou a zbytek času můžeš věnovat poznávání okolí, lidí a světa
Couchsurfing v tradiční fidžijské vesnici Viseisei
  1. Mobil buď úplně zahoď, nebo využívej naplno! Celá řada aplikací ti může zpříjemnit nebo usnadnit cestování. My máme rádi třeba BeOnRoad (offline open-street mapy celého světa), Locus map (detailní mapy terénu včetně vrstevnic, cest, pěšin a zajímavých míst), CamperMate (umí najít nejbližší kemp nebo vhodný plácek na stan na Novém Zélandu), Star Chart (zobrazí hvězdnou oblohu v reálném čase a ukáže souhvězdí) a třeba Free Candle (svíčka pro romantiky. A dá se i sfouknout!)
  2. U protinožců mají zábavné rčení. „Není nic, co by tě mohlo zabít na Novém Zélandu. V Austrálii tě může zabít úplně všechno!“
  3. Za zeptání nic nedáš, tak se nestyď ptát se jednoduše, naivně a polopaticky. Pokud ani pak nerozumíš, problém nemusí být na tvojí straně. Zeptej se někoho jiného! Nám opakovaná naivní otázka na nejbližší kemp v rezidenční čtvrti Los Angeles vynesla možnost stanovat na dvorku u milé starší paní s roztomilým psíkem
  4. Pokládej vždy otevřené otázky. „Kudy se jde na nádraží?“ je mnohem lepší než „Jde se na nádraží tudy?“. V mnoha zemích je zvykem přikyvovat a souhlasit s cizincem a ani za nic by nepřiznali, že nerozumí otázce
  5. Lépe než bloudit je ptát se na cestu místních. Asiatům ale nikdy neukazuj mapu ani se jim v ní nesnaž ukazovat, kde se právě nacházíte. Zbytečně bys je zmátl a dezorientoval
  6. Pro cestu do Číny si pořiď „cestovatelské obrázkové tričko“. Pokud neumíš čínsky, bude se ti hodit
Pro cestu do Číny si pořiď cestovatelské tričko...
  1. Čas od času napiš domů, že žiješ. Čím méně často budeš psát, tím méně často to po tobě budou vyžadovat. Ale chceš se mít kam vrátit, ne?
  2. Používej mozek a spoléhej na vlastní úsudek. Můžu vždycky vyskočit z kůže, když mi někdo tvrdí, že něco nejde nebo je to příliš nebezpečné. Míru rizika dokážu posoudit sama a převzít za sebe zodpovědnost. Stejně tak spoléhej na vlastní úsudek v okamžiku, kdy ti nějaký nabušený cvok bude tvrdit, že to byla „pohodička“, „máček“ nebo „easy-peasy“.
  3. Ať se vydáš kamkoli, snaž se nerozhněvat domorodce, místní božstva, svého parťáka a dravou zvěř. Znamená-li nerozhněvat jedny rozhněvat druhé, postupuj v uvedeném pořadí (domorodec > božstvo > parťák > zvěř)
  4. Před cestou se nauč plynule mluvit jazykem země, do které jedeš. Nebo aspoň základní slovíčka typu „Dobrý den“, „děkuji“ a „POMÓÓÓC!“
Parťák (či partner)
  1. Vězte dobře, s kým se vydáváte na cestu a vyzkoušejte si ho předem
  2. Rozdělte si role (a pak si do nich nekecejte)
  3. Dejte si pauzu. Jeden od druhého, aspoň čas od času
  4. Nikdy si neberte osobně, co říká ten druhý, a čas od času si zkuste vzájemně vyjít vstříc
  5. Dělejte to jako Kazaši. Tuto radu sice nemáme vyzkoušenou na vlastní kůži, ale zní to logicky. Podrobnosti níže *)
Velmi důležité je správné rozdělení rolí!

Co vzít s sebou
  1. Mačeta nad zlato! My jsme se taky neplánovali ztrácet v neprostupné pichlavé džungli. To totiž není nic, co by člověk plánoval. Pokud jsi skutečný cestovatel, stane se ti to na každém kontinentu a navíc ve chvíli, kdy to nejméně čekáš
  2. Pamatuj, že jsi pouze tak ostrý, jak ostrý je tvůj nůž!
  3. Indický gore-tex, nepálské peří a vietnamský North face nejsou to správné vybavení
  4. Naopak na merino z australských nebo novozélandských oveček nedáme dopustit! Hřeje, dobře sedí a nesmrdí ani po dvou týdnech
  5. Očekáváš-li zimu, pořiď si lehkou péřovou bundu s kapucí sbalitelnou do malého rozměru
  6. Dobré pohorky se vždycky hodí. Ať už na trek, dlouhé chození po městě nebo třeba chůzi po rozpálené písečné duně
  7. Trekové hole jsou užitečná věc. Kromě opory při chůzi či při brodění řeky se dají použít také na zpevnění stanu, jako obranný prostředek před divokým zvířetem nebo na popohánění parťáka, pokud provádí libovolnou činnost příliš pomalu
  8. Obecně platí, že vybavení, které nemáš, nepotřebuješ. A vybavení, které máš, ale za poslední měsíc jsi ho nepoužil, vyhoď! 
  9. Důsledná desinfekce rukou může vyvážit kompletní očkování. Citlivky mají obojí, pankáči ani jedno
  10. Z naší zkušenosti plyne, že čím větší lékárničku s sebou člověk nese, tím méně ji potřebuje. Takže jsme měli každý svoji a fakt velkou! A brali jsme z ní jen dvakrát Fenistil, jednou náplast a jednou hroznový cukr
  11. Šikovnou hračičkou na cesty je GPS Spot. Umí vyslat souřadnice tvojí polohy na předem zvolené emailové adresy, a pokud se ocitneš v úzkých, stačí zmáčknout červené tlačítko a jednou za rok máš v ceně záchranu odkudkoli, kterou GPS Spot přivolá
  12. Dobré pojištění ti může zachránit zadek
  13. Pokud nemáš dobré pojištění nebo nevíš, na co se vztahuje, neobjednávej si vrtulník, pokud nemusíš
  14. Pokud se ti pojištění na vrtulník vztahuje, objednej si ho na západ slunce. Výhledy budou stát za to!
Nad 5000 m n. m. se pojištění obvykle nevztahuje...

Přesuny z místa na místo
  1. Při leteckém přesunu na dlouhé vzdálenosti se tělo musí vypořádat s časovým posunem. Na to existuje jen jediná rada. Spát, spát, spát a spát, dokud nebude 7 ráno místního času
  2. Pěšky choď, co nejvíc můžeš, tam, kam jiní nechodí, a když už v tom světě jsi, snaž se ho poznat co nejvíc!
  3. Pokud máš rád skutečně adrenalinovou jízdu na kole, půjč si kolo v Jihovýchodní Asii, nejlépe v největším barmském městě Yangon. Tato rada ale patří spíš do seznamu „100 tipů a triků, jak nejrychleji zemřít na cestě kolem světa“…
  4. Jezdíš rád stopem? Pak vždy a důsledně používej ceduli s nápisem, kam chceš svézt. V Patagonii jsme strávili 8 hodin zbytečným stopováním v městě Perito Moreno. Každý, kdo nám zastavil, nás chtěl svézt směrem, kterým jsme ale vůbec nepotřebovali. Došlo nám to až později. Do míst, kam jsme chtěli svézt, turisti nejezdí…
  5. Jízda tuk-tukem (či taxíkem) je zábava, pokud sis domluvil cenu předem a usmlouval ji aspoň na třetinu. Jinak ti možná v cíli zamrzne úsměv na rtech
  6. Máš-li s sebou auto, buď doopravdy, doopravdy velmi zručný, nebo se nepouštěj do žádných oprav. A při cestách po nepříliš obydlených zemích s sebou voz dostatečnou zásobu benzínu. Skončit bez šťávy uprostřed Britské Kolumbie v Kanadě byl celkem silný zážitek, zejména, protože do nejbližšího města to bylo 100 km a kolem nás jen husté lesy plné medvědů...
  7. Pohodlné a levné cestování nabízí vietnamské noční lehátkové autobusy. Člověk se příjemně vyspí, ušetří za nocleh a ještě se posune o pár set kilometrů kýženým směrem. Wi-Fi po celou dobu jízdy bývá standardem.
  8. Vrcholně nepohodlné cestování nabízí dálkové mongolské autobusy. Malá nesklopitelná sedátka, mnohem víc pasažérů než sedaček, zavazadla nacpaná do každičkého volného prostoru vč. pod tvoje nohy, na klín a nad hlavu. Máme jen jedinou radu. Bojuj o svůj životní prostor zuby nehty (případně mačetou, pokud ji máš) a hlasitě protestuj, pokud si chce s sebou někdo vzít tura domácího, slepice či živého vepře.
Nebaví tě chodit pěšky? Ochoč si lamu!

Voda a jídlo
  1. Existuje nepřeberné množství způsobů, jak čistit a filtrovat vodu. Dříve jsme na trecích nepoužívali nic a nikdy nám nic nebylo. Když ve vodě plavali drobní podivní živočichové, přefiltrovali jsme ji přes natřikrát složený šátek nebo kávový filtr (to je mimochodem užitečná položka do výbavy). Před posledním trekem koupil Petr UV lampu. Vyzkoušeli jsme to a taky nám nic nebylo.
  2. Neboj se vody z potoka, pokud je čirá, nic v ní neplave a proti proudu není žádné obydlí ani pastvina. Pokud voda čirá není, stejně platí základní pravidlo: Lepší je riskovat průjem než umřít žízní!
  3. Dešťová voda je vždycky pitná, ovšem ne pokud vám stéká do připravené nádoby po azbestové střeše
  4. Převařená voda je téměř vždycky zdravotně nezávadná. Z potoka, řeky, z kaluže… Ovšem s výjimkou čínské vody z kohoutku. V té jsou totiž těžké kovy a ty převařením nezmizí
  5. Už ti nic nechutná? Chybí ti vdolky od mámy? Vyraz do Vietnamu, protože tahle země je ráj všech labužníků
  6. Na trek s sebou měj sadu potravin poslední záchrany. Jídlo na „až nám poteče do bot“, „až budeme mít největší hlad“, „až nám bude nejhůř“, „až nám bude skutečně úplně nejvíc nejhůř“ atd. …
  7. Dej si pozor na pelikány v Austrálii (jeden Petrovi skoro snědl bagetu), opice všude (jedna nám ukradla a snědla koláč), myši při stanování (všude na světě zbožňují zejména čokoládu Cadbury, na jinou nejdou), komáry v Kanadě a na Aljašce a muchničky na Novém Zélandu a Islandu (půjdou tvrdě po tvojí krvi!)
  8. Pokud ti domorodý africký kmen nabízí ještě tepající srdce (nebo jinou lahůdku) jako největší dar a z kontextu je jasné, že odmítnout by znamenalo stát se jejich příští pochoutkou, máš právě dvě možnosti. Zkus jim vysvětlit, že jíst maso (nebo cokoli jiného) ti zakazuje tvůj bůh. Anebo nabízený pokrm přijmi, třeba to bude dobré ;-)
Bramborovou kaši s tuňákem a hráškem máme na treku nejradši!

Na treku a v divočině
  1. Vždy měj nouzový plán. Nebo buď schopen ho v případě nouze velmi rychle vymyslet
  2. Kdo je připraven, není překvapen! Před cestou si můžeš přečíst hned tři díly zábavné knihy Pita Schuberta „Bezpečnost a riziko na skále a ledu“, kde se dočteš o všech možných i nemožných způsobech, jak se dá zemřít v horách
  3. Přečti si také SAS - Příručku jak přežít od Johna Wisemana, elitního příslušníka jednotek SAS. Podle ní by měl člověk např. všude nosit záchrannou brašnu. Ta má obsahovat „palivo, potravu, igelitový pytel na přežití a signalizační vybavení. To vše zabalené do jídelní misky…“ Jdeš-li pěšky, nos ji vždy vně batohu, připravenou k okamžitému použití
  4. Na trek si neber: Kufr na kolečkách, rychlovarnou konvici, fén ani žehličku na vlasy, a to ani v případě, že ti tvá zavazadla ponese karavana poníků
  5. Obecně platí, že každý gram se setsakra pronese a budeš litovat každé zbytečnosti, kterou si s sebou vezmeš, s výjimkou těch, které mají vysokou kalorickou hodnotu
  6. Máš-li mimo batoh ještě příruční zavazadlo, mělo by být lehké a snadno sbalitelné do batohu. Krosnu na zádech a druhý batoh vpředu nebo v ruce nosí jen amatéři. A pochopí to velmi rychle. Není to pohodlné a daleko s tím nedojdou
  7. Čím víc lidí, tím víc zábavy. Tak to přesně na treku nefunguje, ale můžete to zkusit
  8. Katčino pravidlo pro sólotrekování v horách zní „No people, no danger!“ Tedy čím dál jsi od civilizace a čím větší máš jistotu, že tvůj bivak v křoví či na kopci nikdo neobjeví, tím klidněji můžeš spát
Čím dál jsi od civilizace, tím klidněji můžeš spát...
  1. Nauč se používat kompas a orientovat se aspoň přibližně podle slunce. Na jižní polokouli JÍT ZA SLUNCEM znamená JÍT NA SEVER, tak bacha!
  2. Chceš-li dojít s kompasem na geografický pól, ověř si předem, že víš, jakým směrem máš jít
  3. Při brodění řeky používej brodící obuv (nikoli trekové pohorky, které chceš mít suché i za řekou) a nekoukej do vody, ale na pevný bod na břehu. A to i v případě, že tam stojí domorodec a směje se ti
  4. Pokud sahá voda v řece výš než do pasu, rozmysli si důkladně, která strana řeky je pro tebe ta správná
  5. Je-li to možné, najdi si mělký brod nebo most
  6. Stan stavěj čelem nikoli bokem k silnému větru a pouze v místě, kde ti na stan nespadne strom ani balvan
V Patagonii hodně fouká. Navíc každou chvíli odjinud...
  1. Nikdy nestanuj na cestě (ani když to vypadá, že po ní už léta nic nejelo) ani v korytě řeky (i když vypadá vyschlá). Být probuzen nárazem motorové čtyřkolky do předsíně stanu nebo spláchnut bleskovou povodní rozhodně nepatří mezi příjemná probuzení
  2. Vaření ve stanu je životu nebezpečný, lehkovážný čin zcela odporující všem bezpečnostním předpisům. Obvykle tedy vaříme ve stanu s plným vědomím toho, že bychom neměli. (Tedy kromě situací, kdy Petr vaří a Katka spí. To bývají chvíle plné klidu a vzájemného porozumění)
  3. Při vaření v přírodě se nám velmi osvědčila kruhová zástěna z karimatky poskytující pohodlné závětří. Nedoporučujeme zkoušet se samonafukovačkou
  4. Horká voda se vždycky hodí a neměla by přijít na zmar. Třeba vodu po uvaření těstovin můžeš použít na instantní polévku, otrlejší jedinci ji mohou použít i pro přípravu čaje
  5. Znej aktuální fázi měsíce. V otázce života a smrti ti to moc k ničemu nebude, ale je to romantika vědět, jestli zrovna couvá nebo dorůstá
Občas je to dilema: zout nebo nezout?

V extrémních podmínkách
  1. Nelez do kráteru sopky!
  2. Nestoupej na geotermální pole, nestrkej větve do fumarol a nesnaž se koupat v gejzírech!
  3. Ledovce mívají trhliny. Existují dvě strategie přežití. Navázat se na společné lano, abys do trhliny nežuchl (v takovém případě ovšem hrozí, že tam sletíte oba). Nenavázat se, aby tě měl kdo zachránit, když tam žuchneš (v takovém případě hrozí, že žuchneš tak hluboko, že už tě nikdy nikdo nenajde)
  4. Při chůzi po sněhu či ledu používej opalovací krém, pokrývku hlavy a silné sluneční brýle. Katka by mohla vyprávět, jaké to je mít po výstupu na šestitisícovku ksicht spálený na škvarek…
  5. Hrozbu sněžné slepoty snížíš, když si kolem očí namaluješ stíny živočišným uhlím. Nevíme, jestli to funguje, ale rozhodně to posílí morálku v týmu
  6. Vydáváš-li se na poušť, měj s sebou dostatek vody. Dostatek v tomto případě znamená vždy víc, než jsi schopen uvézt nebo unést
  7. Pod mořskou hladinou si hlídej kyslík, na nic nesahej a nešlapej! A šnorchlování v plavkách taky není dobrý nápad (a bez nich je to ještě horší!). Proti ostrému slunci je nejlepší triko s rukávy a legíny
  8. Při tsunami vylez na strom nebo utíkej do hornatého vnitrozemí. Je-li to příliš složitá rada, tak prostě jen následuj cedule, nepanikař a volným krokem se přesuň do bezpečí
Blíží-li se tsunami, následuj šipky
  1. Za bouře, když rudé blesky křižují oblohu, burácení hromů se ozývá se všech stran a černá oblaka nevěstí nic dobrého, řiď se následujícími radami:
    • opusť ferratu,
    • vylez zpod jediného stromu na planině,
    • slez z vrcholu kopce, 
    • opusť okraj strmého srázu s božským výhledem, 
    • neopírej se o zadní ani žádnou jinou stěnu jeskyně, 
    • přestaň hrát golf, 
    • odhoď trekové hole, 
    • urychleně opusť veškeré vodní plochy,
    • zalez do nejbližšího občerstvovacího zařízení, dej si čaj a zahraj si hru
  2. Chceš-li prozkoumat neosvětlenou opuštěnou jeskyni, o které nic nevíš, a nikdo neví nic o tom, kam lezeš, vem si s sebou dobré světlo. A pak ještě náhradní světlo. A taky náhradní světlo náhradního světla. Pro jistotu.
  3. Vysokohorská nemoc je nebezpečná a není radno ji podceňovat. Její příznaky jsou:
    • bolest hlavy
    • nechutenství anebo zvracení
    • nespavost
    • únava a slabost
    • malátnost
    • zmatenost
  4. Pozoruješ-li na sobě příznaky vysokohorské nemoci (nebo se zadýcháváš při chůzi do kopce) a nacházíš se přitom v nadmořské výšce do 2500 m, zcela jistě to NEJSOU příznaky vysokohorské nemoci 
  5. Do vysokých hor lez pomalu a řádně aklimatizovaný. To zahrnuje dostatečný přísun tekutin, důkladný odpočinek a dlouhé, skutečně velmi dlouhé kochání se okolní úchvatnou krajinou
  6. Pokud se nacházíš opravdu vysoko a pozoruješ-li na sobě skutečné příznaky vysokohorské nemoci, nezbývá, než sestoupit zase dolů. Pomoci ti mohou přírodní medikamenty typu koka, muňa nebo bylinky od tibetského doktora 
Nelez do kráteru sopky, zejména ne do činné!
    V americkém národním parku (s medvědy a rangery)
    1. V národních parcích v USA pečlivě dodržuj pravidla nezanechávání stop – Leave No Trace. Příroda ti bude vděčná, když je budeš dodržovat i všude jinde. Tato pravidla jsou:
      • Plánuj pečlivě a předcházej krizovým situacím. Když ti jde o život, dopad svého jednání na krajinu přestáváš řešit
      • Stanuj vždy na trvanlivém povrchu (skála, sníh, jehličí…), nikdy ne na rozkvetlé louce nebo příliš blízko vodním zdrojům
      • Nikdy neodhazuj žádné odpadky. Co sis přinesl, to si taky odnes
      • Nechávej přírodniny přesně v takovém stavu, v jakém jsi je našel
      • Respektuj divoká zvířata, neruš je a NIKDY je nekrm
      • Minimalizuj dopady rozdělávání ohně, ideálně oheň nerozdělávej vůbec
    2. Trekování v USA (americky „backpacking“) je nejpohodlnější možné. V každém národním parku nalezneš několik návštěvnických center a ve všech jsou zdarma k dostání mapy, brožury, příručky, informace, pitná voda, předpověď počasí a další užitečné věci 
    3. Pro nocování v divočině národních parků v USA budeš potřebovat povolení (permit). Některé se dají sehnat v rangerské stanici na počkání, na jiné se pořádá loterie třeba půl roku dopředu a jen málo jedinců má to štěstí, že je získají
    V národních parcích USA radši nelezte přes okraj...
    1. Nikdy nezkoušej utíkat před medvědem. V terénu běhá rychleji než kůň. A hlavně – při setkání s medvědem jde o jedinou věc. Správně si rozdělit role (lovec vs. kořist)
    2. Setkání s medvědem je vždycky lepší se vyhnout, jelikož medvěd je potenciálně nebezpečný tvor
    3. Proti grizzlymu nemá člověk nejmenší šanci, nejlepší je tedy po anglicku zmizet 
    4. Pokud už si tě grizzlík všiml a začíná o tebe projevovat zájem, vem si batoh na záda, snaž se udělat se co největším, mluv klidně a hlubokým hlasem a pomalu couvej
    5. Pokud se grizzymu nelíbíš a chce si to s tebou vyřídit, máš jedinou šanci. Lehni na břicho, kryj se batohem, dělej mrtvého a modli se
    6. Když na tebe zaútočí puma, vlk či obyčejný méďa Béďa (tedy medvěd hnědý), podle rad aljašských rangerů se máš bránit s brutální silou. Házej po nich kameny, větve, zrcadlovku… cokoli, co přijde pod ruku. Tvař se zuřivě a můžeš i sprostě nadávat
    7. Útočí-li na tebe rozzuřená losice, zdrhej! Los je totiž jediný býložravec, který by ti mohl v divočině pěkně pochroumat fasádu, a losice útočí jedině, když se cítí ohrožená. Jakmile hrozba pomine, přestane. Taková rozzuřená losice je prý často nebezpečnější než medvěd
    Medvěd je potenciálně nebezpečný tvor!

    Bonusová rada pro trumbery
    1. Pokud na letišti zapomeneš odbavit nůž (nebo jiný nebezpečný zakázaný předmět) a přijde se na to až při průchodu bezpečnostní kontrolou, můžeš zvolit několik strategií.
      • Schovat nůž ve splachovacím zařízení letištního WC a vyzvednout si ho příště,
      • Odbavit ho v dalším zavazadle, třeba tom, které jsi plánoval jako příruční (někde se nad trumberou i slitují a odbaví mu další zavazadlo zadarmo),
      • Nechat si u odbavovací přepážky znovu vyžádat své odbavené zavazadlo a nůž do něj vložit (lze použít pouze v případě, že máš hodně času, a rozhodně z tebe budou mít radost),
      • Zkusit ukecat ochranku na bezpečnostní kontrole, že přeci o nic nejde. Pokud je čepel nože kratší než kratší strana kreditní karty, nejspíš to projde…
    *) V Kazachstánu jsme nebyli a s Kazachy jsme se setkali jen na západě Mongolska, kde někteří z nich už dlouho žijí. U jednoho jsme nocovali. Nemůžeme tedy zobecňovat na všechny Kazachy na zeměkouli, ale z jistých náznaků a indicií jsme nabyli dojmu, že Kazaši to dělají nejméně třikrát denně. ¨

    © Kateřina Krejčová a Petr Ptáčník, 2017. 

    P.S.: Více tipů, triků, příběhů a dobrodružství naleznete v naší knize Pozpátku kolem zeměkoule (pokud ji chcete, napište nám na zcestykolemsveta@email.cz)
    P.P.S.: Rádi bychom tento seznam rozšířili na "484 tipů a triků, jak přežít na cestě kolem světa". Pomůžete nám s tím? Pokud máte jakýkoli cestovatelský tip nebo trik, sem s ním!

    2.1.17

    Velké novoroční děkování

    Loňský rok byl pro nás naprosto mimořádný. Vydali jsme knihu! Sami bychom to ale nikdy nedokázali. Chtěli bychom tedy poděkovat všem, kteří nám pomohli a drželi nám palce.
    A aby to děkování bylo trochu zábavné, naleznete níže osobní historky, šplechty a příběhy, o tom, jak to vlastně bylo… A taky se zcela vážně dozvíte, s čím máme na cestách dobré zkušenosti a proč.
    Kniha vznikla spoluprací čtyř lidí – Katka si cestou vedla deníky a psala blog, na jehož základě pak vznikla KNIHA. Celkem během 484 dní na cestě popsala 11 sešitů o 1588 stránkách a celkové váze 2284 g. Petr investoval do dobrého foťáku a s ním pak na cestě vyfotil přes 100 000 fotek. Zhruba 530 nejlepších se ocitlo v knize a 14 našich nejsrdcovějších obrázků můžete vidět ve velkém formátu na některé z našich výstav. Máte-li zájem si některou z našich fotografií pověsit v libovolném formátu do vašeho interiéru, dejte nám vědět.
    První a největší DÍKY na tomto místě patří našemu grafikovi a nakladateli Jaroslavu Vránovi. Pokud potřebujete superspolehlivého grafika, nakreslit mapy, vysázet knihu nebo zkritizovat fotografie ;), Jardu můžeme rozhodně doporučit. Knížka vypadá přesně tak, jak jsme ji chtěli mít a za to MOC DĚKUJEME Jardovi a jeho nakladatelství Ebenový slon. Ještě jednou DÍKY!
    Za to, že v knize (doufáme) neodhalíte žádný překlep ani hrubku, vděčíme skvělé a přísné korektorce Lence Trávníčkové. Velké DÍKY jí patří také za organizaci Cestovatelské párty Pozpátku a Slavnostního křtu knihy.
    DĚKUJEME hlavnímu partnerovi naší knihy – CK Livingstone, nejlepší cestovce v ČR :-). To vám můžu potvrdit z vlastní zkušenosti, protože pro ně už víc než rok pracuji jako průvodkyně. Chcete-li zažít skutečnou exotiku, mrkněte do nového katalogu na www.livingstone.cz.
    Velké DÍKY patří kmotrovi naší knihy Pavlu Liškovi, který si vzal naši knihu pod ochranné křídlo. Teda vlastně nevím, jestli mají lišky křídla, ale pod ocas by znělo možná trochu zvláštně… :) Každopádně nám ji v pražské Nové galerii polil šampaňským, takže snad jí to přinese štěstí.
    Velikánské PODĚKOVÁNÍ patří Karlu Wolfovi a jeho parádnímu cestovatelskému festivalu Kolem světa. Karel v nás vložil důvěru hned na začátku a dal nám příležitost poprvé se blýsknout s naší přednáškou 21 nejúžasnějších míst světa a co vás cestou může potkat na brněnském festivalu Kolem světa 2015. Na Kolem světa se každý rok moc těšíme, je to prostě největší a nejlepší cestovatelský festival v ČR.
    DĚKUJEME také Katce Smolové a Hedvábné stezce, kde najdete zaručeně ty nejlepší cestovatelské články a aktuality. Když se někam chystám, hledám si informace nejdřív na Hedvábné stezce. Kde nepotkáš ani nohu, často potkáš Čecha, a co nezná ani TripAdvisor, o tom se dočteš na Hedvábce :). Takže cestování zdar a Hedvábné stezce díky za super náměty, články, vhled i propagaci naší knihy.
    Pokud jste na cestách rádi v teple, tak se spacákem od Warmpeace můžete vyrazit i na Aljašku ;). Petr vsadil na jejich spacák a já měla konkurenční ve stejně třídě a za podobnou cenu (viz Seznam našeho vybavení při odjezdu na cestu). Dopadlo to tak, že jsem za chladných nocí škemrala u Petra, aby se se mnou vyměnil. Nakonec většinou vyměkl, ale musela jsem pak vždycky celý další den mýt nádobí za oba… Jelikož jsme kousků od Warmpeace a SeaToSummit měli na cestě více a se všemi jsme byli maximálně spokojení, začali jsme po návratu do ČR s Warmpeacem spolupracovat. Tímto všem ve Warmpeace DĚKUJEME za podporu a těšíme se na další spolupráci.
    Petr si po cestě kolem světa i na našich dvou himálajských expedicích nemohl vynachválit bundu od Tilaku. Nejprve měl Boru, potom Stormku a teď mám Stormku i já. Pokud chcete být na cestách navíc v suchu, vsaďte na Tilak. Tilaku také DĚKUJEME za podporu vydání naší knihy.
    Chystáte se na cesty a bojíte se, co vás tam potká? Připravte se na nejhorší třeba na kurzu první pomoci zážitkem PrPom. Petr absolvoval jejich První pomoc v zimních horách, ale naštěstí mě zatím zpod laviny zachraňovat nemusel a ani operaci akutního slepého střeva si na mě ještě nevyzkoušel ;).

    Cestou kolem světa jsme potkali jen jednoho dalšího Čecha, který byl zrovna taky na cestě kolem světa. Bylo to pod sopkou Ngauruhoe na Novém Zélandu. Uprostřed zasněžené krajiny se za námi najednou ozvalo „zdravíčko“ a Ondra Brambus nás pozval na palačinky. DÍKY za ně a vůbec za všechno!
    Dále bychom chtěli poděkovat společnosti Seedcom. Pokud byste si chtěli rozmnožit nějaké osivo – hořčici, vojtěšku, ředkvičku, kmín a další anebo měli zájem o merkantilní semena pro potravinářské účely, obraťte se na ně! ;) Také jim DĚKUJEME za podporu vydání knihy Pozpátku kolem zeměkoule.

    DÍKY také personální agentuře Aerojobs, která vám může pomoci v kariérním rozletu.

    Pokud byste chtěli skutečně letět, tak jak na letenky a další cestovatelské triky se dozvíte v Travel Bible – jediné knize, kterou na cestách nedáš z ruky (tu naši si do baťůžku nesbalíte – leda tak do lodního kufru). DÍKY, že jsme mohli být díky vám víc vidět.
    Pokud vás na cestách či doma baví hrát si, vyzkoušejte mankalové hry. Že jste o nich ještě nikdy neslyšeli? Základní pravidla najdete na mankala.cz a nás s Petrem můžete zkusit porazit třeba v Oware mankala.cz/oware.html, což je hra, která se hojně hraje v Africe. DĚKUJEME Hance Kotinové a České federaci mankalových her, kteří právě díky mankalovým hrám cestují po různých koutech světa, potkávají chytré a zajímavé lidi a poznávají kulturu jiných národů... 
    A jelikož bez hudby by to byla nuda, DĚKUJEME Tomovi Cortésovi, že nám tak krásně zahrál na cestovatelské párty a Slavnostním křtu knihy. Poslouchejte na soundcloud.com/tomcortes a třeba se jednou všichni potkáme na cestách i s kytarou :-).
    DĚKUJEME vám všem, kteří jste nás podpořili na HitHitu, protože chvílemi už jsme trochu přestávali věřit, že to vyjde, ale podrželi jste nás a umožnili nám splnit si sen. Díky všem, kdo si knížku přečtete, a hlavně všem, kdo seberete odvahu a vyrazíte na cestu. Kvůli vám jsme tu knihu psali :).

    A v neposlední řadě DĚKUJEME našim rodinám, že nám dovolily na cestu vůbec vyrazit a podporovaly nás, když jsme byli pryč i když jsme o tom psali knihu. A kam vyrazíme příště? A kam VY?
    Ať vám stan nesebere velká voda, ať se vám ani jednou nepřipálí ešus a ať vaše cesta vede na krásná místa s přátelskými lidmi.

    Splněné cestovatelské sny v roce 2017 přejí 
    Katka a Petr.
    P.S.: Chcete ji? Napište nám na zcestykolemsveta@email.cz


    14.9.16

    Pozpátku kolem zeměkoule – příběh jedné knihy

    „Při cestách prstem po mapě mě vždycky nejvíc zajímalo, jak to asi vypadá v Ohňové zemi. To místo leží tak daleko od domova, že jsem si ani neuměla představit žádné vzdálenější a záhadnější. A nikdy bych nevěřila, že se tam někdy podívám. V životě jde ale často hlavně o to rozhodnout se a nejtěžší bývá udělat ten první krok. A tak tu teď stojíme. Na konci světa s plánem nevrátit se domů příští rok a půl.“
    Přesně tak začíná naše nová kniha Pozpátku kolem zeměkoule aneb 484 dní na cestě z konce světa na jeho začátek. Napsat knihu není jen tak, což mi došlo hned po dvou měsících v novém zaměstnání. Nenapsala jsem ani čárku a stála před zásadní volbou. Kniha nebo kariéra? Tušíte správně, že jsem dala výpověď a naplno se vrhla do psaní.

    Co jsme zač
    Dovolte mi, abych vám představila náš tým, který dal každou jednotlivou stránku dohromady. Petra a mě už znáte. Objeli jste s námi zeměkouli, vylezli na šestitisícovku, potápěli se k vrakům, chodili treky, které nikdo nezná, zažívali dobrodružné chvilky na Divokém západě s dvěma dětmi, vystoupali jste s námi do kráteru sopky, bydleli v domácnostech domorodců ve více než dvaceti zemích světa, nakoukli do fidžijské domácnosti i mongolské jurty, ztratili jste se s námi v pralese a hledali jste s námi ztracený objektiv od foťáku uprostřed nekonečné mongolské stepi. Vzpomínáte?


    A právě v okamžiku, kdy jsme lezli do kráteru indonéské sopky Ijen, se k nám připojil Jarda. Sice ne osobně, ale z pohodlí svého obýváku, a sledoval každý náš krok a nabídl nám svou pomoc při výrobě knihy. Udělal nám kompletně celou grafiku, všechno vyladil do milimetru, vymyslel spoustu úžasných vychytávek, které v jiných knížkách nenajdete, a nakreslil 45 unikátních map a mapek speciálně pro naši knihu.


    A pak je tu ještě Lenka, nejpřísnější porotkyně v literární soutěži. Moji povídku inspirovanou skutečnou událostí na Havaji, kterou jste si mohli přečíst tady, mi rozcupovala na maděru, a mně došlo, že to bude ideální korektorka pro naši knihu a nenechá na ní nit suchou, dokud nebude naprosto perfektní.


    Každý, kdo naši knihu vidí naživo, valí oči, jak je precizně zpracovaná a jaké máme nádherné fotky. Víc než rok poctivé práce týmu čtyř lidí je na ní vidět. 


    O čem to je
    V knize odhalujeme naše nejlepší zážitky a nabyté zkušenosti. Výstup na šestitisícovku, treky, které nikdo nezná, potápění k vrakům, stopování, couchsurfing, horko na tropických ostrovech i hluboký mráz na Aljašce. 


    Nakouknete s námi do fidžijské domácnosti, mongolské jurty, za novozélandský vodopád, do chrámů mnoha světových náboženství, do dětské duše, do džungle, do velkoměsta, do divočiny i do našeho vztahu. Je jedinečná tím, že spojuje zajímavé povídání, praktické informace, zápisky z deníku, unikátní mapky a skvělé fotky. Kniha zaujme jak ty, kdo se chtějí inspirovat pro vlastní cestování, tak ty, kdo si o cestování rádi jen čtou.


    O cestě kolem světa jen ve dvou z Ohňové země až na Aljašku, na tropické ostrovy Tichého oceánu, kolem dokola Novým Zélandem, prostředkem přes Austrálii, křížem krážem Jihovýchodní Asií, a přes Čínu, Mongolsko a Rusko zase zpátky domů.


    Cesta trvala 484 dní, dalších 383 jsme pracovali na knize. Vybírali fotky, sepisovali texty, malovali mapy, jednu po druhé skládali kapitoly. Jaká radost, když jsme byli v polovině. A pak, v srpnu 2016, jsme konečně drželi v ruce první hotový výtisk. Zatím ale jen prototyp v diplomkové vazbě, ale vypadal krásně. Abychom mohli knihu vydat na krásném papíře, velkou a barevnou, tak, jak jsme si ji vysnili, potřebovali jsme na to peníze. Spoustu peněz. A tak jsme spustili projekt na HitHitu a začalo nejšílenějších 45 dní v mém životě. Byl to mazec, každý den vymýšlet něco nového, cpát se do medií a ukazovat lidem, že ta knížka fakt stojí za to. A vyšlo to! Teď už je na světě a můžete ji mít doma i vy.


    Co pro to mám udělat?
    Pokud si chcete naši knihu přečíst a ve vaší knihovně ji zatím nemají, můžete si ji objednat přímo od nás, s podpisem a věnováním. Stačí napsat na zcestykolemsveta@email.cz. Cena za knihu je 484 Kč. Bližší informace najdete v sekci KNIHA.

    ... a ještě něco navíc
    Srdečně Vás zveme na některou z našich akcí, se kterými se teď v zimě roztrhl pytel. Moc rádi vás uvidíme a povyprávíme o cestování kolem světa, chutích Vietnamu, zlatých pagodách Barmy, bydlení u místních nebo lezení na himálajské šestitisícovky.



    DĚKUJEME VŠEM, KTEŘÍ SE ROZHODLI VYDÁNÍ NAŠI KNIHY PODPOŘIT, A PEVNĚ VĚŘÍME, ŽE Z NÍ BUDETE NADŠENÍ. :-)

    31.8.16

    Kde se můžeme potkat osobně?

    Rádi bychom vás pozvali na promítání fotek a cestovatelské přednášky, se kterými se teď v zimě roztrhl pytel. Pokud nenajdete v seznamu žádné místo u vás v okolí a měli byste chuť naši přednášku uspořádat, dejte nám vědět :).


    Termíny prozatím nám známé:
    • 18.-19.3.2017, Festival Kolem světa, Praha
      Příběhy z ladackého Himálaje
    • 3.5.2017, Krajská vědecká knihovna Liberec
      21 nejúžasnějších míst světa a co vás cestou může potkat
    A co vás s námi čeká?

    21 nejúžasnějších míst světa a co vás cestou může potkat
    Co vás může potkat na šestnáctiměsíční cestě kolem světa, když se přesouváte pěšky nebo stopem, bydlíte u místních nebo ve stanu, část cesty s sebou máte dvě děti, chcete se potápět, vylézt na šestitisícovku, vidět, co jste ještě nikdy neviděli, a poznat svět na dřeň? Někdy to může trochu bolet, často to není ani trochu pohodlné, ale rozhodně to bude stát za to! O cestě z Ohňové země až na Aljašku, na tropické ostrovy Tichého oceánu, kolem dokola Novým Zélandem, prostředkem skrz Austrálii, křížem krážem Jihovýchodní Asií, a přes Čínu, Mongolsko a Rusko zase zpátky domů. A jaká jsou ta nejúžasnější místa na světě? Uvidíte! 

    Barma - země, kde se může stát všechno
    Barma je zemí, kde se může stát naprosto cokoli a často neuvěříte, dokud se to nestane právě vám. Nedivte se, pokud uvidíte malého kluka jedoucího na buvolu, taxikáře sedícího za volantem na plastové stoličce nebo široké autosedačky umístěné v malé dřevěné loďce pro pohodlí zahraničních turistů. Chudá země, kde lidé žijí v chýších z palmového listí, a na každém rohu stojí zlatá pagoda. Díky sociálnímu systému založenému na darování a vzájemné mezilidské pomoci tady lidé nemají hlad. Zažijte velkolepé oslavy, jaké nelze vidět nikde jinde, a festivaly, kde může jít i o život. Nechte se fascinovat Barmou!

    Couchsurfing kolem světa
    Jak cestovat s minimálním rozpočtem? Vyzkoušejte couchsurfing – nocování u lidí z internetu. Předávání zkušeností, sdílení a snaha o pochopení zcela odlišných světů. Katka s Petrem během 16 měsíců objeli svět. Z Ohňové země se dostali až na Aljašku, prostopovali se Novým Zélandem i australskou pouští, zamilovali si Jihovýchodní Asii a přes Čínu, Mongolsko a Rusko se vrátili zpátky domů. V každé zemi se snažili couchsurfovat aspoň jednou a pokaždé to byl skvělý a zcela unikátní zážitek. K čemu mají v tradiční fidžijské vesnici židli? Která země je nejpohostinnější a kde to naopak vázne? A jaké to je, když k vám domů přijede Japonec?

    Příběhy z ladackého Himaláje
    Pojďte ochutnat Ladak z pohledu turisty, horolezce, nezávislého cestovatele, dobrovolníka i průvodce. Katka s Petrem procestovali tenhle jedinečný kout světa křížem krážem a zvou vás na vyprávění příběhů z hor a sdílení atmosféry buddhistických chrámů. Dvě zdolané himalájské šestitisícovky, dva parádní treky na vlastní pěst, dva tradiční festivaly v maskách, dva výlety na motorkách, dva recepty na ladacké dobroty. To všechno ve dvou. A navíc úchvatná příroda, skvělé jídlo, milí domorodci, modlitební praporky vlající ve větru a kouty světa, kam internet zatím nedorazil.
    Těšíme se na vás!

    26.4.16

    Z Ohňové země po rovník – II. část

    Vylézt na sopku a nějaký opravdu vysoký kopec, poprvé si vyzkoušet surfování v oceánu, zažít deštný prales s jeho horkem, vlhkostí a hlasitým vřeštěním opic, okusit atmosféru starých inckých památek a stezek, vyfotit pár bláznivých fotek na salaru a ochutnat pstruha z posvátného jezera Titicaca… To všechno máme na našem cestovatelském seznamu věcí, které ještě musíme v Jižní Americe udělat. V dalekých zemích se zážitky vyskytují na každém kroku a nezapomenutelnou zkušeností se tak může stát i pouhý přechod bolivijských hranic…

    Bolívie není Somálsko
    Navzdory všem předsudkům se dnes jedná o bezpečnou multinárodnostní zemi. A má co nabídnout. Největší salar na Zemi, přístupné šetitisícovky, posvátné jezero Titicaca… A hlavně - všechno je tu tak neuvěřitelně levné, že konečně můžeme začít hýřit!
    Každé město v Bolívii je jiné. A každé má svou neuchopitelnou atmosféru. Chudé, ale přátelské Uyuni, kde hned v centru najdete obrovské dětské hřiště. Půvabné Sucre, malý bílý kousek Evropy v srdci Jižní Ameriky, se svými čistými ulicemi, úžasnou architekturou a výstavnými parky. Hlučný, obrovský a metropolitní La Paz, s cihlově červenými neomítnutými domy, zvedajícími se vzhůru do kopců, kam až oko dohlédne. I Potosí, důlní město na úpatí „Stříbrné hory“ a nejvýše položené velkoměsto světa. 
    Koupíme si od cestovky dvoudenní výlet na salar Uyuni, jehož návštěva je zábavná, a navíc nám to umožní vylézt na sopku. Stačí druhý den vstát ve čtyři hodiny ráno a vyškrábat se na kráter vulkánu Tunupa ve výšce 5200 m. Je velmi neobvyklé stát na vrcholku na barevné suti a čistě bílou vidět hluboko pod sebou.
    Vylézt na šestitisícovku je v Bolívii snadnější než jinde. Turistické agentury v La Pazu nabízejí dokonce „instantní zážitek“, dvoudenní výstup na Huaynu Potosí (6088 m). Ráno taxíkem od hotelu, v poledne z base campu do high campu, o půlnoci šestihodinový výstup na vrchol a v poledne dalšího dne zase zpátky v hotelu. Nemáte vybavení, neumíte chodit v mačkách, nejste aklimatizovaní? Nevadí! Vybavení vám půjčíme, ledovcový rychlokurz zvládneme cestou a na vysokohorskou nemoc máme pytel lístků koky, které si můžete cestou žvýkat.
    Také chceme na vrchol, ale ne takhle. Dáme si čtyřdenní aklimatizační trek kolem hory a po celou dobu tak můžeme obdivovat její majestátní krásu. V údolích se pasou lamy alpaky a kouzelní dědečkové s velkou nůší jako z pohádky prodávají vlastnoručně pletené čepice a ponožky za miniaturní ceny. Vrcholek Condoriri, hory ve tvaru kondora z roztaženými křídly, se tyčí nad hladinou tyrkysového jezera a opuštěná pětitisícová sedla čekají, až si v nich postavíme stan. Dobře aklimatizovaní pak vyskotačíme na vrcholek Huayny jako kamzíci, v polovičním čase než klienti cestovních agentur.
    Poslední zastávkou před hranicemi je Copacabana, malé město na břehu posvátného jezera Titicaca. Motorové čluny v přístavu čekají na pasažéry, které vozí na ostrov Isla del Sol, místo, kde se dle pověsti zrodilo Slunce. Nejsou tady žádné silnice ani motorová vozidla. Celým ostrovem se vine „Posvátná stezka věčného Slunce“, po které místní obyvatelé ženou svá stádečka ovcí, koz a prasátek, a na které turista dvakrát zaplatí poplatek za průchod. K vidění jsou zachovalé incké ruiny a precizní terasovitá políčka, vystavěná už za dob Inků, na kterých místní obyvatelé pěstují brambory, obilí a kukuřici.

    Pestrobarevné Peru
    Stát známý pro svou bohatou předkolumbovskou historii a památky s ní spojené. Peru ale rozhodně není jen Machu Picchu. Třetinu země pokrývá džungle a cestovní agentury nabízejí zájezdy all inclusive do luxusních lodží uprostřed pralesa. Dva a půl tisíce kilometrů dlouhé pobřeží nabízí stovky písečných pláží a surfování je téměř národní sport. K tomu připočtěte písečné duny v okolí Ica, záhadné obrazce na planině Nazca, národní park Huascarán, megalomanské hlavní město Lima a tradiční alkoholický nápoj Pisco Sour, který Peruánci pijí při každé oslavě, a máte parádní destinaci i pro několikaměsíční dovolenou.
    Po mnohá staletí si Urové, předincký národ z oblasti jezera Titicaca, staví na jezeře plovoucí ostrovy z rákosu. Dříve se jednalo o obrannou strategii před nepřátelskými kmeny, dnes je účel výstavby ostrovů převážně turistický. Postavit takový ostrov trvá zhruba rok. Vydáme se tam na výlet motorovou lodí z přístavu v Punu a nestačíme žasnout. Všechno kolem je z rákosí. Ostrovy jsou z rákosí, lodě jsou z rákosí, domy a nábytek jsou z rákosí. Tedy, kam až turistovo oko dohlédne. Dál stojí domky z vlnitého plechu, kadibudky z vlnitého plechu, dřevěné pramice a motorové čluny. Sem tam zpoza domku vykoukne i solární panel. Je trochu problém, že je tu všechno tak moc turistické, že nedokážeme rozeznat, co je skutečně tradice a co je jen pozlátko vyrobené pro turisty.
    Vydat se po stopách Inků lze nejlépe z Cuzca, srdce peruánské historie, města postaveného ve tvaru pumy. V nabídkách cestovních agentur naleznete kolem dvaceti různých treků, nic vám ale nebrání vydat se na ně zcela nezávisle, bez kuchařů a poníků nesoucích metráky nákladu. Staré incké cesty vedou vzhůru přes zelená sedla hluboko do džungle i do hor. I samotní průvodci se přou, která „Inca trail“ je ta jediná „skutečně pravá“. Jedna verze praví, že ta, vedoucí z vesnice Lucmabamba do sedla k opravenému inckému chrámu Llactapata. Po ní se vydáváme i my. Široká cesta stoupá rovně vzhůru, stále se stejným sklonem, bez zatáček, bez serpentin. Shora je možné vidět Machu Picchu pod sebou a z neobvyklého úhlu. Až k němu už vede snadná cesta – pod obrovským vodopádem a dál podél železničních kolejí…
    Machu Picchu lze zažít rychle, pohodlně a extrémně draze vlakem, nebo zdlouhavou levnou cestou, namačkáni v autobuse s místními. Ubytovat se dá za pár korun v kempu pod kopcem, nebo v luxusním hotelu v Aguas Calientes. A nahoru se vyvést autobusem, nebo to vyběhnout po svých. Ať tak či tak, nevynechejte Puente del Inca. Jen pohled na inckou cestu vybudovanou ve strmé skále vyvolává závrať. Nezapomeňte ani na Intipunku, „Sluneční bránu“ stojící asi kilometr nad městem a horké prameny v Santa Tereza, kde se dá za cenu vstupného dokonce kempovat.
    Představa, že navštívíme skutečný amazonský prales, je pro nás natolik lákavá, že si zaplatíme čtyřdenní výlet. Očekávání, že uvidíme divoká zvířata přímo v džungli, se ukáže být velmi naivní. Průvodce ale velice zasvěceně hovoří o životě v džungli, domorodých kmenech a pašování koky a vezme nás do farmářovy zoo. Místa uprostřed pralesa, kde se mladý muž stará o poraněná zvířata. Má jich tam mnoho. Papoušky a ary, které ochotně pózují na rameni, opice, které si hrají a perou se (přímo na mých zádech), malé krokodýly, divoká prasata, lemury… 
    Máncora je malé rybářské městečko, kde po ulicích jezdí motorové rikši a podél písečných pláži stojí luxusní hotelové resorty. Jezdí se sem za surfováním, kitesurfingem a dalšími vodními sporty. Nás při procházkách po pláži nejvíce udivuje množství zvířat všude kolem. Stovky malých oranžovočervených krabů se utíkají rychle schovat do písku, když se blíží člověk, a na útesech si vykračují i velcí červení a černí krabi. Desítky pelikánů krouží na mořem a loví potravu, nebo plavou kolem rybářských lodí. Supi s červeným zobákem okusují mršiny, kterých se překvapivě po pláži povaluje víc, než stíhají sežrat. Dokonce i mrtvolu lachtana vyplavilo moře…

    Ekvádor dokáže překvapit
    Ekvádor je na poměry Jižní Ameriky malinká zemička na rovníku. V tomto kontextu pobaví, že je 3,5krát větší než Česká republika. Úředním platidlem země je americký dolar, což je pro nás další velké překvapení. Jejím největším pokladem jsou Galapágy. Souostroví v Tichém oceánu s dosud neporušenou přírodou. Tahle země ale dokáže uspokojit i chudého náročného cestovatele. Kilometry čistých písečných pláži, teplé moře a vysoké vlny. Pás sněhem pocukrovaných sopek, z nichž vrcholek Chimborazo je díky zploštěnému tvaru zeměkoule nejvzdálenějším bodem od středu země. A amazonský prales, nejlevnější způsob, jak v Jižní Americe pozorovat divoká zvířata přímo v džungli.
    Sami Ekvádorci přiznávají, že si většina světa myslí, že Ekvádor leží v Africe. Podvědomě očekáváme i úroveň služeb jako v rovníkovém africkém státě. O to víc nás překvapí, když nás peruánský autobus vysadí v Guayaquilu na nejmodernějším autobusovém terminálu, jaký jsme cestou viděli.
    Prohlídku města i s komentářem si domluvíme přes couchsurfing. Richardo nám ukáže katedrálu a park před ní, kde se volně prochází a šplhají po stromech desítky leguánů. V jezírku si plavou zlaté rybky a vodní želvy. Stejně tak v Historickém parku kousek za centrem je malá zoo se spoustou zvířat a mangrovové lesy.
    V Ekvádoru bychom dokázali strávit měsíc a stále bychom neměli dost. Je pro nás dost bolestivé, že na něj máme jen tři dny. Na nás teď čeká největší cestovatelská výzva. Není to zdolání osmitisícovky, překonání džungle jen s mačetou, ani přeplavání Atlantského oceánu na voru. Největší výzva je cestování s dětmi. Petr má dvě, Lukáše, 11 let, a Jáchyma, 9 let. Kluci za námi přiletí do Los Angeles a budou s námi cestovat celé letní prázdniny po národních parcích na západě USA. Jak si dokážeme poradit s dětmi a úplnou změnou našeho cestovatelského stylu?
    S Jižní Amerikou se rozloučíme u moře. Mys Chocolatera je druhým nejzápadnějším bodem kontinentu. Vysoké bouřlivé vlny se tříští o skalnaté pobřeží, nad nimi krouží pelikáni a hledají potravu. Každou chvíli se střemhlav vrhnou do vody, vynoří se, polknou a znovu vyletí vzhůru. Mys je pojmenován podle tmavého písku, který bouřlivé vlny někdy vynášejí na hladinu a míchají jako horkou čokoládu. O pár kilometrů zpátky je městská pláž, surfaři, rodiny s dětmi, hlasití prodejci suvenýrů a mladí kluci tlačící vozíky s čerstvými vychlazenými kokosovými ořechy. Kdo neochutná ekvádorský kokosák, jako by tu nebyl.
    Jižní Ameriku shledáme pětihvězdičkovou turistickou destinací. Nikdo se nás za celou dobu nepokusil zavraždit, okrást ani přepadnout. Za dlouhých hodin na stopu jsme se v kabinách náklaďáků naučili základům španělštiny. Poznali jsme různé země, kultury a způsoby, jak zevlovat v cizí zemi bez peněz téměř neomezeně dlouho. Nejdůležitější asi je nebrat nezdary (a sám sebe) příliš vážně.

    Článek vyšel v časopisu Everest, 04/2014