GR20 sólo a vrcholy, které zdolat cestou aneb autentický průvodce od holky s krosnou

© Text a foto: Kateřina Krejčová

Korsická GR20 je jedním z nejdrsnějších, nejprofláklejších a nejkrásnějších treků v Evropě. Tělocvična pod širým nebem, která z vás vymáčkne i poslední kapku tuku a sádla, bouldrovka, která ověří vaše odhodlání, rovnováhu, sílu, zdatnost a protáhne vám každý sval v těle. Ačkoli se jedná o trek, kde chodí v hlavní sezóně každou etapu možná pár stovek lidí denně, na vrcholcích překrásných hor, které lemují tuhle cestu, je prázdno. A to je škoda. Protože jít GR20 a nelézt po kopcích kolem je jako jíst francouzský sýr a nepít k tomu francouzské víno. Něco velmi důležitého vám zkrátka uniká…

Na vrcholu Monte d’Oro

Korsiku jsem za svůj život stihla poznat už poměrně důkladně. Poprvé v červenci 2011 s partou, kdy jsme přešli větší část severní trasy a trochu v oblasti lezli. Celé jsem to dala v trekových sandálech, protože jiné boty jsem s sebou neměla. Šílené, ale přesně v mém stylu. Podruhé jsem vyrážela sama v květnu 2013. Začínala jsem na jihu v Conca a chtěla jsem přejít celou GR20. Počasí tomu ale nepřálo, zastavila mě sněhová vánice u Vizzavony. Kromě jižní části GR20 jsem tehdy dala ještě trek Mare a Mare Nord a pár severních etap GR20 u Calenzana.

Z výletu na Korsiku v roce 2011 – hodně nalehko a v sandálech

Letos jsem se vrátila potřetí. Na začátku června, pevně rozhodnutá přejít ji tentokrát celou. Ještě na pevnině mě sice okradli v hostelu ve Florencii a vlastní blbostí jsem si zničila nový stan od MSR, ale ani to mě nezastavilo a GR20 jsem dokončila. A dokonce jsem cestou opět vylezla na spoustu pěkných kopečků. Co kde vylézt, zažít a nevynechat se dočtete níže, doporučení čerpám ze všech tří svých cest napříč Korsikou.

Kde a kdy začít?

GR20 se chodí od června do září. Existuje i zimní skialpová hardcore varianta. Ale třeba období jarního tání moc vhodné není. Pokud chcete vyrazit v květnu, může to být dobrá volba, na trase bude mnohem méně lidí, ale vemte si mačky a cepín. Hodně sporů se vede na téma, jestli jít ze severu, nebo z jihu. Třikrát jsem vyrážela z jihu, argumenty pro mě jsou jasné. Sluníčko vám celou cestu svítí spíš do zad, než do obličeje, tímhle směrem chodí méně lidí a hlavně – úvodní severní etapy jsou hodně brutální. Mnohem radši si je nechám na konec, kdy už je tělo zvyklé na každodenní zátěž a batoh ztratil polovinu váhy.

Ještě v polovině května jsem na GR20 zažila tohle…

Jelikož se ale GR20 čísluje od severu, pro přehlednost budu i já dodržovat tuto konvenci. Časové odhady délky chůze píšu dle nejlepšího vědomí a svědomí, bez nadsázky a bez přehánění. Sólo holka s batohem natěžko, nikoli utramaratonec nalehko.

Časové odhady jsou ovlivněny také tím, že nesu na zádech poměrně těžký bágl

Pokud se rozhodnete začít na severu, vězte, že lidé, kteří tu začínají, se dělí do tří skupin. První, říkejme jim Borci, dají první etapu za 4,5 hodiny, a protože přicházejí na refuge Ortu di u Piobbu už kolem poledne, neváhají rovnou pokračovat na refuge de Carrozzu, kam dorazí během dalších pěti hodin. Jsou v pohodě, ráno vyrážejí ještě za svítání na další etapu a celý trek dokončí dřív, než si jejich tělo stihne všimnout, že už vyšli.

První dvě etapy na severu jsou celkem drsné, nepodceňte je…

Druzí, říkejme jim Odpadlíci, silou vůle překonají etapu č.1 za 10-12 hodin. Skoro je odrovná, sáhnou si na dno, ale dají to a jsou na to pyšní. Přeci jen 1700 výškových metrů do kopce s těžkým báglem, sem tam nějaké to lezení a řetězy, to není jen tak. Druhý den ráno vstanou a vydají se na etapu č.2, plní optimismu, protože tahle má být snadná. Etapa č.2 je ale naprosto odrovná, jdou to 10-15 hodin, ke konci se spíš plazí a touží už jen po posteli, jídlu a teplé sprše. Etapa č.2 umí být hodně zlá. A tak na refuge de Carrozzu Odpadlíci končí.

První severní etapa šplhá z Calenzany na refuge Ortu di u Piobbu s převýšením 1700 výškových metrů!

Do třetí skupiny, říkejme jim Průměrný hiker, patříme my ostatní. Pokud chcete mít dobrou šanci, že dokážete ujít celou trasu GR20, měli byste zvládnout první etapu pod 8 hodin, druhou pod 9. Anebo můžete začínat na jihu jako já, tam je rozjezd pozvolnější, a troufám si tvrdit, že s dostatečným odhodláním zvládne jižní část téměř každý. Nicméně – nepodceňujte to a vstávejte brzy. Vedro přes den může být váš největší nepřítel.

GR20 je drsná a krásná současně – západ slunce pod vrcholem Monte d’Oro

Ještě se hodí zmínit, že na začátku a konci každé etapy stojí chata (refuge) a u ní kemp. Poplatek za nocování ve vlastním stanu je 7 euro/osoba, některé chaty nabízejí jejich stany k pronájmu za 28 euro/2 osoby nebo mají vnitřní noclehárny za 14 euro/osoba. Pokud nemáte vlastní stan, potřebujete rezervaci v dostatečném předstihu. U každé chaty je zdroj pitné vody, záchody (občas bizarní a leckde jen jeden či dva) a sprcha (většinou ledová, až na pár výjimek – teplá voda teče v kempu v Calenzana, v Col de Verghio, ve Vizzavoně, v refuge de Capannelle, v Col de Verde, v Conca, a když máte štěstí a přijdete včas, tak i v Haut Asco či v bergerie de Ballone). V každé refuge je také možné koupit si snídani za cca 8 euro/osoba, polopenzi nebo plnou penzi – nic z toho jsem nikdy nevyužila, takže nemůžu referovat. Stanování a bivakování v horách mimo vyhrazená místa v kempech či u salaší je přísně zakázané.

Stanovat podél GR20 se smí jen u horských chat a salaší

Kapesní průvodce od holky s batohem:

Etapa 1: Calenzana – Ortu di u Piobbu

Výstup z Calenzany vede dlouho loukami (vyrazte brzy kvůli slunku), pak lesem a následují chvíle na skále v jednom místě zajištěné řetězy. Pak prudký výstup končí a cesta dál se vine víceméně po vrstevnici. Ze sedla U Saltu dojdete k chatě Ortu di u Piobbu pohodlně za 1-1,5 hod.

Čas: Ve směru ze severu celkem 5-10 hodin, celkové stoupání 1700 m, celkové klesání 400 m.

Ve směru z jihu celkem 4-6 hodin.

Toalety na Ortu di u Piobbu – splachuje se paterým šlápnutím na pedál

Vrchol: Pokud máte čas a náladu, můžete si od chalupy Ortu di u Piobbu vyběhnout na Monte Corona (2144 m). Na tuhle horu nikdo nechodí. Od chaty se vydejte do lesa směrem k velké borovici, narazíte na žlutou značku, která vás dovede do sedla, z něj dojdete na vrchol pohodlně po hřebínku sutí. Parádní výhled na moře i na hory severní části trasy. Výstup od chaty na vrchol 1,5 hod, sestup 1 hod, převýšení 600 m.

Výhled z Monte Corona

Etapa 2: Ortu di u Piobbu – Carrozzu

Vážně pěkná etapa, po mírném úvodu přijdou dvě hodiny šplhání do prudkého kopce, pak 3-4 hodiny tělocvična na hřebínku a pak dvě hodiny zase prudký sestup dolů. Super výhledy cestou! Rozhodně ale nepodceňovat, mnoho lidí tahle etapa rozseká tak, že vzdávají.

Čas: V obou směrech 6-10 hodin, celkové stoupání ve směru ze severu 900 m, celkové klesání 1150 m.

Na hřebeni se honí mraky…

Etapa 3: Carrozzu – Haut Asco

Na vzdálenost výrazně kratší etapa než č.2, na čas a náročnost ale jen o trochu jednodušší. Na mnoha místech je zajištěná řetězy, i v létě mohou být severní svahy pokryté sněhem. Nejprve úzkým skalnatým údolím vzhůru, hezké vodopády cestou, prudký výšvih do sedla, pak skalnatým úbočím s trochou toho boulderingu do dalšího sedýlka a pak už jen pěkný lehce lezecký sestup k chatě Asco.

Čas: V obou směrech 4-6 hodin, ve směru ze severu celkové stoupání 950 m, celkové klesání 800 m.

Lanový most blízko chaty Carrozu. Pokud chcete to Asca, musíte ho přejít

Vrchol: Rozhodně nevynechejte výstup na A Muvrella (2147 m). Ze sedýlka Bocca di Stagnu je to jen 20-30 minut nahoru a 20-30 minut dolů, značeno kamennými mužíky, pohodlný výstup, jen jeden krátký úsek po skále, výhledy dokonalé – od moře až na Monte Cinto, a když se dobře rozhlédnete, velmi dobře pochopíte, co vás zítra čeká…

Na vrcholu A Muvrella

Etapa 4: Haut Asco – Tighjettu

„Jenom“ osm kilometrů, ale… Tahle etapa se řadí mezi nejnáročnější na celé GR20, už podle pověstí, které se o ní šíří. Dříve k ní existovala ďábelská alternativa - „Cirque de la Solitude“, ale před třemi lety zde zemřeli čtyři lidé, kteří neuposlechli varování před bouří, a smetla je kamenná lavina. Od té doby je Cirque de la Solitude zavřený. Alternativní trasa vedoucí přes vrcholový hřeben Monte Cinto je ale dostatečnou náhražkou. Sníh až do léta, náročný terén, brutální stoupání a klesání a místy vzdušné pasáže, které neodpustí ani chvilkovou nepozornost.

Možná nejkrásnější etapa GR20, každopádně hodně drsná

Čas: V obou směrech 6-12 hodin, celkové stoupání ve směru ze severu 1250 m, celkové klesání 1050 m. Pokud se cestou vypravíte na Monte Cinto, připočtěte si k času etapy ještě 2-3 hodiny.

Vrchol: Monte Cinto (2706 m), nejvyšší vrchol Korsiky! Nenechte si ho ujít, když už budete tak blízko. Z rozcestí pod Pointe des Eboulis je to pouhých 850 m s převýšením jen nějakých 150 m nahoru. I přesto i tento výstup trvá 1-1,5 hodiny nahoru, zejména, pokud okolí Cinta ještě pokrývá sníh.

Tam někde vysoko v mracích, obklopen sněhem se schovává Monte Cinto

Etapa 5: Tighjettu – Ciottulu

Poměrně příjemná etapa, kterou lze spojit s tou následující. Nejprve údolím dolů k bergerie de Ballone, potom kousek úbočím svahu téměř po rovince, načež přijde výstup po skále do sedla, odkud už je vidět chata Ciottulu di i Mori. Po skále, po které budete stoupat, teče potok, takže je velmi vlhká, může být kluzká a po velkých deštích teče ze sedla do údolí hodně vody. Počítejte s potenciálně velmi mokrou cestou, což může být rizikové zejména v opačném směru, když tudy musíte sestupovat, jako jsem musela já a navíc po velkých deštích.

Čas: V obou směrech 3,5-5,5 hodin, celkové stoupání ve směru ze severu 800 m, celkové klesání 500 m.

Po deštích stoupá GR20 k chatě Ciottulu po skále vodopádem

Vrchol: Paglia Orba (2525 m) – mimořádně nádherná hora, které se přezdívá též Matterhorn Korsiky. Výstup na ni rozhodně stojí za to, ačkoli se jedná o poměrně náročný lezecký výstup a rozhodně nedoporučuji pokoušet ho sólově, leda zkušeným lezcům. Od chaty Ciottulu di i Mori stoupá pěšina do sedla Col des Maures a poté následují lezecké pasáže na vrchol. Převýšení od chaty činí 650 m a na výstup a sestup si nechte ideálně aspoň 4 hodiny (celkem).

Na vrcholu Paglia Orba v roce 2011. V sandálech…

Etapa 6: Ciottulu – Col de Verghio

Krátká a bezproblémová etapa (8 km). Nejprve sestup do údolí Le Golo, kde je třeba přebrodit stejnojmenný potok (most je ve výstavbě) a kolem salaše de Radule, a stejnojmenného vodopádu do lesa, kterým se už rychle dostaneme až k hotelu, kempu a obchodu v Castel de Verghio. V obchodě můžete dokoupit téměř vše, ale mezi 12-13 mají siestu.

Čas: Ve směru ze severu celkem 2-3 hodiny, celkové stoupání 150 m, celkové klesání 700 m.

Ve směru z jihu celkem 3-4,5 hodiny.

Cesta mezi Ciottulu a Radule je nádherná

Etapa 7: Col de Verghio – Manganu

Pěkná etapa, zejména za hezkého počasí. Vede příjemnou krajinou kolem jezera de Nino, kde se pasou stáda koní, a kolem několika salaší, kde můžete koupit čerstvý sýr. Nejprve stoupání do sedla San Pedru, pak zběsilé serpentiny v úseku k Bocca a Reta a pak už jen mírný sestup k jezeru Lac de Nino a zelené pastviny až k Bergeries de Vaccaghia a refuge de Manganu.

Čas: V obou směrech 5-6,5 hodiny, celkové stoupání ve směru ze severu 1000 m, celkové klesání 800 m.

Krajina mezi sedlem Reta a chatou Manganu působí poněkud rurálně

Vrchol: Cestou můžete vylézt na malý vrchol Capu a u Tozzu (2007 m) u jezera Nino, který je hezkou pozorovatelnou okolí. Nahoru vede pěšinka, výstup cca 20-25 minut, sestoupit můžete z druhé strany a znovu se napojit přímo na GR20.

Etapa 8: Manganu – Petra Piana

Ačkoli se tato etapa řadí na vzdálenost k těm kratším, není radno ji podcenit. GR20 tady přelézá vysoké skalní hřebeny mezi jezery Goria a Capitello, což poskytuje krásné výhledy, ale sestup ze sedla Bocca alle Porte je náročný a v jednom místě zajištěný řetězem. Po hřebínku a úbočím Punta Muzzela cesta obchází jezero Melo a stoupá do sedla Col de Rinoso. Odsud až k refuge de Petra Piana už je cesta příjemná a nezabere víc než hodinku.

Čas: V obou směrech 5,5-7 hodin, celkové stoupání ve směru ze severu 920 m, celkové klesání 700 m.

Výhled na zamrzlé jezero Capitello

Vrchol: Monte Rotondo (2622 m). Tady nebudu psát žádné báchorky a bez mučení přiznám, že na tomhle kopci jsem nebyla (aspoň myslím). Ale rozhodně je to výzva! Druhá nejvyšší hora Korsiky, výhled prý lepší než z Mont Blancu (to řekl Ferdinand Gregorovius v roce 1852) a každopádně slušný výšlap. Od chaty Petra Piana převýšení 800 m a vyhraďte si na něj aspoň 4-5 hodin (celkem).

Etapa 9: Petra Piana – Onda.

Ke klasické cestě, která sestupuje do údolí k vodopádu Cascade du Meli a zase stoupá vzhůru až k refuge de L’Onda, tu existuje alternativa po hřebínku přes Punta de Pinzi Corbini. Tato alternativa ke GR20 je kratší, s menším převýšením, zato moc pěkná bouldrovka s výhledy, kde si příjemně zalezete. Hřebínku se rozhodně vyhněte za bouřky.

Refuge de L’Onda leží v ďolíku, takže pokud vyrazíte od Petra Piana brzy ráno přes hřebínek a budete dost rychlí na to, abyste pokračovali dál ve směru Vizzavona, k chatě ani nemusíte scházet a ušetříte si pár desítek výškových metrů nahoru a dolů.

Čas (klasická cesta): Ve směru ze severu celkem 5-6 hodin, celkové stoupání 550 m, celkové klesání 950 m.

Ve směru z jihu celkem 5,5-7 hodin.

Čas (alternativa): Ve směru ze severu celkem 3-4 hodiny, celkové stoupání 400 m, celkové klesání 800 m.
Ve směru z jihu celkem 3,5-5 hodin.

Alternativní trasy jsou značené žlutým dvojpruhem a většinou vedou víc lezeckým terénem než klasická trasa

Etapa 10: Onda – Vizzavona

Tato etapa je poměrně monotónní – ve směru ze severu jdete nejprve trochu do kopce a pak si užijete dlouhé a náročné klesání. Ve směru z jihu vás naopak čeká několikahodinový výstup, který doporučuji prodloužit o výstup až na vrchol Monte d’Oro. Příjemným zpestřením této etapy jsou Cascade des Anglais – vodopádky, peřejky a tůňky, kde se dá v parném létě vykoupat a zchladit.

Čas: V obou směrech 5-8 hodin, celkové stoupání 750 m, celkové klesání 1250 m.

Většina lidí vyráží velmi brzy, aby stihli na hřebenech Monte d’Ora východ slunce. Mě tam zastihl západ…

Vrchol: Pokud jdete z jihu, ze sedla Bocca Palmente (viz etapa 11) spatříte přímo před sebou monumentální Monte d’Oro (2389 m). Jdete-li ze severu, budete na ni koukat od chvíle, kdy přelezete sedlo Bocca Muzzela. Monte d’Oro je nádherná hora s úžasnou vrcholovou pasáží, kde se vyplatí nechat si batoh i trekové hole na rozcestí pod vrcholem a pak už se jen plně soustředit na výstup a lehké lezecké pasáže. Lezení, které mě moc baví, a výhled, který stojí rozhodně za trochu té námahy navíc, dělají z Monte d’Oro kopec, který si nikdy nenechám ujít, když jdu zrovna náhodou kolem. Z rozcestí s GR20 počítejte tak 1-2 hodiny nahoru a nejméně 1-1,5 hodiny zpátky dolů na rozcestí.

Monte d’Oro ze sedla Muzzela

Etapa 11: Vizzavona – Capannelle

Tahle etapa má dvě části: Vizzavona – sedlo Boca Palmente a Boca Palmente – refuge de Capannelle. Ta první je nepříjemná, ať už jdete ze severu (dlouhý a náročný výstup s převýšením asi 800 m) nebo z jihu (dlouhý a náročný sestup). Druhá část je naopak velice příjemná a vede „téměř po rovince“ úbočím svahu. (Překonává asi 500 výškových metrů nahoru a 500 výškových metrů dolů, ale v porovnání s ostatními částmi trasy je to skoro zanedbatelné převýšení.)

Čas: Ve směru ze severu celkem 6-8 hodin, celkové stoupání 1350 m, celkové klesání 700 m.

Ve směru z jihu celkem 5-6 hodin.

Příjemná část etapy mezi Vizzavonou a Capannelle

Etapa 12: Capannelle – Prati

Tuhle etapu bych si soukromě zcela přeskládala. Vzala bych to přes vrchol Monte Renoso (neznačeno, jen kamenní mužíci ukazují cestu, pěšinu ale znají mapy.cz!) a skončila už v Col de Verde, protože tam mají teplou sprchu (ale pozor, teče jen večer!).

Pokud se ale chcete držet rozpisu, etapa Capannelle – Prati vede střídavě nahoru a dolů se závěrečným stoupáním z Col de Verde, aby se vám dobře spalo.

Čas: Ve směru ze severu celkem 6-8 hodin, celkové stoupání 1200 m, celkové klesání 1000 m.

Ve směru z jihu celkem 5-7 hodin.

Vymyslela jsem si vlastní cestu – vzala jsem to po hřebenech

Vrchol: Ostřílení dobrodruzi by neměli vynechat výstup Monte Renoso (2352 m). Z refuge de Capannelle vede až na vrchol značená cesta kolem jezera Bastani (převýšení 750 m, 2,5-3,5 hod). Z vrcholu se buď můžete vrátit zpátky (1,5-2 hod), nebo pokračovat přes Monte Torto (2262 m) a bergeries des Pozzi do Col de Verde (neznačeno, ale pěšinu znají mapy.cz). Cesta vede stále z kopce, 2-3 hod.

Hlavu Maura, stejnou jako na korsické vlajce, najdete i na vrcholu Monte Renoso

Etapa 13: Prati – Usciolu

Trasa začíná malým stoupáním pod vrchol Punta della Capella (2041 m), následuje sestup až do sedla Laparu. Kousek za ním je stejnojmenná chatka a pramen vody. Odsud pěšina šplhá na hřeben a přechází skalky až na vrchol Monte Formicula (1981 m). Odsud už je sestup k refuge Usciolu poměrně krátký a nenáročný.

Čas: V obou směrech 5-7 hodin, celkové stoupání 950 m, celkové klesání 1050 m.

Brzy ráno na vrcholu Monte Formicula

Vrchol: Nechte se cestou zlákat k výstupu na Punta della Capella (2041 m), pěknou skalku s hezkým výhledem. Ze sedla vám to nezabere víc než 20 min nahoru a 15 min dolů. Batoh nechte někde v křoví, při lezení hojně využijete ruce a nejspíš si budete muset najít svou vlastní cestu, protože kamenných mužíků je k vrcholku jen poskrovnu.

Etapa 14: Usciolu – Asinao

Tato etapa má dvě varianty – klasická cesta vede přes chaty Croci, Matalza a Bassetta, šla jsem ji před pěti lety a vůbec se mi nelíbila. Tedy – je neuvěřitelně malebná, ale na můj v kus hrozně umělým způsobem. Vůbec nepůsobí jako drsná GR20.

Alternativní trasa vede přes vrchol Monte Incudine (2134 m), je kratší a daleko lépe zapadá do konceptu GR20.

Den začíná skotačením na hřebínku mezi refuge De Usciolu a Punta Scaddatta. Ačkoli jsou to jen tři kilometry, snadno vám můžou trvat tři hodiny. Pokud jdete z jihu, připravte se na to, že vám tenhle hřebínek na konci poměrně náročné etapy dá zabrat. Máte-li štěstí na počasí, výhledy z hřebínku jsou báječné. V sedle Bocca di Agnone se cesta dělí. Klasická vede do nížin a kolem chat, alternativa ještě trochu sklesá k řece Forcinchesi a pak začíná stoupat po hřebeni až na vrchol Monte Incudine. V sedle pod vrcholem se obě cesty opět spojují, a lehkým lezeckým terénem sestupují k refuge de Asinao.

Pokud se rozhodnete jít po alternativní cestě, dejte si pozor na rozcestí s dřevěnými šipkami (viz foto). Ať jdete z jihu nebo ze severu, hlavně nechoďte ve směru těch šipek, vedou do pekla (k chatám Matalza a Croci a prodlouží vám zbývající cestu skoro na dvojnásobek).

Na tohle rozcestí pozor. Ve směru šipek jít zcela jistě nechcete, ať už jdete kamkoli

Čas (klasická cesta): Ve směru ze severu celkem 7,5-10 hodin, celkové stoupání 1250 m, celkové klesání 1450 m.

Ve směru z jihu celkem 8-11 hodin.

Čas (alternativa): Ve směru ze severu celkem 6,5-9 hodin, celkové stoupání 1100 m, celkové klesání 1300 m.

Ve směru z jihu celkem 7-10 hodin.

Vrchol: Pokud si vyberete GR20 alt, výstup na Monte Incudine (2134 m) budete mít zadarmo v ceně, značka totiž vede přímo přes vrchol. V důsledku toho je to jediný významnější kopec, na kterém potkáte větší počet lidí. Aspoň vám bude mít kdo udělat fotku. Výhledy jsou super a rozhodně doporučuji sem ze sedýlka Stazzunara vylézt, i pokud se rozhodnete jít klasickou cestou (nahoru 20-25 min, převýšení 150 m).

Mlha se válí nad refuge de Asinao

Etapa 15: Asinao – Paliri

V obou směrech poměrně dlouhá a náročná etapa, která se dá ještě opepřit alternativou přes hřebeny Punta di a Vacca. Nejprve dlouhý a příjemný sestup, až pod sedlo Bavella, kam musíme vylézt do kopce. Odtud je to k refuge de Paliri přes kopec asi 2,5-3 hodinky. V kempu Paliri se vyplatí být brzy a zabrat si plácek na stan s výhledem až k moři.

Čas (klasická cesta): Ve směru ze severu celkem 6-8 hodin, celkové stoupání 1100 m, celkové klesání 1550 m.

Ve směru z jihu celkem 8-10 hodin.

Kemp u chaty Paliri

Etapa 16: Paliri – Conca

Tohle je hrozně krásná etapa. Příjemný sestup nádhernou krajinou, úžasné oranžové skály lemují skoro celou cestu, na řece Punta Pinzuta jsou pěkné vodopády a před závěrečným klesáním projdete krásnou skalní branou. Ve směru z jihu je tahle etapa první, takže prubířský kámen zdatnosti a odhodlání. Doporučuji vyrazit brzy a cestou se hodně kochat.

Brána GR20 - hodinu cesty (nahoru) od první značky v Conca

Gîte d'Étape v Conca je báječné přátelské místo s teplou sprchou, wifi a moc dobře tu vaří.

Čas: Ve směru ze severu celkem 5,5-7 hodin, celkové stoupání 600 m, celkové klesání 1400 m.

Ve směru z jihu celkem 7-9 hodin.

GR20 je nádherná a drsná. Pokud by na vás celá snad byla příliš, můžete si dát jen severní (Calenzana – Vizzavona, 8 dní) nebo jen jižní část (Vizzavona – Conca, 6 dní). Každopádně držím palce, a pokud budete mít jakékoli otázky, piště do komentářů.