30.4.15

Země pro začínající cestovatele

Už jste někdy viděli rohatou žábu, plivající kobru nebo opice skákající v korunách stromů nad řekou s líně se rozvalujícími krokodýly? Brouzdali jste se čajovou plantáží nebo ochutnali jahody pěstované za zvuků líbezné hudby? Tam, kde se pokrok míchá s tradicemi, přírodní rozmanitost s rychlým rozvojem a náboženská tolerance s otevřeností vůči turistům, naleznete zemi, kterou stojí za to začít, pokud se vydáváte do jihovýchodní Asie poprvé. 

Malajsií, tedy přinejmenším její pevninskou částí, kterou jsme projeli my, se cestuje moc příjemně. Přátelská, civilizovaná země nabízí svým návštěvníkům moderní města, rozmanité národní parky, hory i barevný podmořský svět. Nejlepší ze všeho je, že tu lidé mluví moc hezkou angličtinou, a kdo nemluví, ten se stydí a učí. A píše se tu latinkou! V okolních zemích je to mnohem horší. Například v Thajsku se píše takhle: สวัสดีเพื่อน, v Barmě takhle: ဒီနေ့ဘယ်လိုနေလဲ, v Laosu takhle ຫວັງເປັນຢ່າງຍິ່ງ a v Kambodži tak: អ្នកគឺជាអ្នកល្អណាស់. Ve Vietnamu sice mají latinku, ale ozdobenou tolika různými znaménky, čárkami a tečkami, že i ta je pro našince v podstatě nečitelná. Zábavné, že? 
Navíc je tu bezpečno. Za loupežné okradení turisty i vyloupení banky jsou stejně vysoké tresty, takže drobná kriminalita se tu skoro nevyskytuje. Dvacet let ve vězení kvůli pár dolarům prostě nikomu nestojí za to. Ceny jsou téměř totožné jako v Singapuru, ale malajský ringit má třetinovou hodnotu oproti singapurskému dolaru, takže zdejší útraty se pohybují v přívětivých mezích. 

Koktejl na mrakodrapu
Do Kuala Lumpur dorazíme pohodlným vlakem, který přijede přesně na čas. Zajdeme na večeři a mě jako první věc šokuje v jídelníčku název „vegetariánské kuře“. Ptám se na to a prý se jedná a o vegetariánskou směs s kuřetem. Hm, tohle bude těžké. Ubytování jsme si domluvili přes couchsurfing. Sasha bydlí v okrajové části města v luxusním kondominiu a hned za domem se mu tyčí vysoké vápencové skály. Dva dny nám poskytnou dost času na prozkoumání hlavního města.
Jeskyně Batu na severním okraji Kuala Lumpur patří mezi významné hinduistické památky. Před jeskyní stojí socha hinduistického boha Murugana a za ním stoupá do výšky 272 schodů. Jeskyně je chrámového typu s vysokou klenbou, dlouhými tlustými krápníky a mnoha sochami a barevnými chrámy postavenými uvnitř. Kolem jeskyní pobíhají opice a procházejí se mezi lidmi. Před pár dny se tu konal velký festival a do nitra jeskyně stále proudí poutníci s oholenými pomazanými hlavami a žlutými mísami na nich. Součástí festivalu byla i světelná výzdoba žlutých žároviček pověšených kolem schodů. Zbyla jich zhruba třetina. Jen ty nejlépe zašroubované. Opice mají z kradení žárovek velkou zábavu. Houpají se na kabelu, který je spojuje, a nedají si pokoj, dokud se jim nepodaří vyšroubovat další.
Největší atrakcí města jsou „dvojčata“ Petronas Towers. V centru naleznete mnoho hypermoderních obchodních center, mrakodrapů a mešit. Malajsie je převážně muslimskou zemí, ale jediným ohledem, ve kterém se tento fakt dotýká návštěvníka, je, že se pro návštěvu mešity musí obléct do dlouhého splývavého hábitu s kapucí. Městu vévodí rozsáhlé upravené parky, s botanickou, motýlí a orchidejovou zahradou a největší ptačí voliérou na světě. V motýlí zahradě si poletují desítky druhů velkých tropických motýlů a sedají na květy a plátky sladkého ananasu, kde se dají dobře pozorovat. Kromě motýlů tu mají i několik akvárií a terárií a v nich zvířata, která vypadají jako z laboratoře nějakého šíleného genetika. Modří raci, rohaté žáby, ryby s krokodýlí tlamou, želvy s ostnatou hlavou nebo s prasečím rypákem. Nikdy bych nevěřila, jak podivná zvířata mohou na světě existovat.
Neotřelý pohled na město po setmění nabízí Heli Lounge bar na střeše jednoho z mrakodrapů postavený na přistávací ploše pro vrtulník. Vstupenkou je koktejl a o víkendu lahev šampaňského, kterou si musíte zakoupit v baru. Od bezedné hloubky rušných ulic nás odděluje jen červená látková páska natažená kolem stolků. Dvojčata, na přelomu tisíciletí nejvyšší stavba světa s 88 patry a 450 metry, jsou stále hrdým symbolem své země.

Na malajské vrchovině
Nejvýše položené hory pevninské části země se rozkládají v okolí městečka Brinchang. Cameron Highlands jsou proslulé zejména skvělým čajem. Plantáže BOH produkují 4 miliony kg čaje ročně, 70% malajské produkce. Krabička čaje přímo od zdroje stojí 70 korun a víc, tak si necháme zajít chuť. Procházku mezi čajovými keříky si můžeme užít úplně zadarmo. Rostou na svazích oblých kopců a svěže zelená na všechny strany působí dokonale blahodárně.
Vrcholek nad plantáží Gunung Brinchang je zahalený v mraku, ale vede odtud jedna ze značených procházek džunglí až dolů do městečka. Měří údajně 2,97 km, což zní jako brnkačka na půl hodinky. Začíná se bahnolezením prudce dolů přes větve a kořeny. Sestup je náročný, ale prales voní, nad hlavami liány a barevné květy. Objevíme se na vyhlídce a vysoko nad srázem si rostou úžasné masožravé rostliny. Po tři sta úporných metrech dolů pěšina končí v křoví. Zjistíme, že jsme se ztratili a musíme zpátky nahoru… Správnou pěšinku odhalíme zpátky u vyhlídky. Cedule po 1,5 hodině chůze praví, že jsme zatím zdolali 0,68 km trasy. Cestička je ale čím dál snazší a za další hodinku jsme z lesa venku. V okolí vede ještě mnoho dalších tras skrze džungli a některé vás mohou zavést i k největší květině světa, červené rafflesii. Její květ může dorůst šířky přes jeden metr.
Vysočina poskytuje skvělé podmínky zemědělství všeho druhu a v oblasti Brinchangu můžete navštívit ovocné a zeleninové trhy, květinové, kaktusové a orchidejové zahrady, včelařství. Na samosběr lákají jahodové plantáže. Poutače hlásají, že zdejší jahody jsou bio, rostou za zvuků speciální hudby podle nejmodernější technologie a za kilogram jahod, které si sami natrháte, chtějí 420 korun… Božské chuti shledáme jahody sušené. Prodávají se v maličkatých krabičkách za 12 korun.

Zoo na druhé straně světa
Nejdřív nám přijde divné, chodit do zoo, kvůli tomu kolem světa nejezdíme. Na tu v Taipingu máme ty nejlepší reference a vidět takovou malajskou zoo vlastně nemusí být špatný nápad. V taipingské zoo chovají vskutku podivná zvířata – cibetky, muntžaky, malajské dikobrazy, servaly, dhouly, nyaly, kančily a dvojzoborožce. A samozřejmě desítky dalších druhů „obyčejných“ zvířat, která znáte ze zoo. Nemají tu moc klecí, spíš výběhy společné pro vícero druhů zvířat. V jednom si třeba plave velký krokodýl, na ostrově si vykračují ptáci a nad nimi se v korunách stromů prohánějí opice. Orangutany a šimpanze si tu drží za sklem v pečlivě ohraničeném výběhu, giboni a lemuři pro sebe mají celý ostrov, v rámci kterého se mohou svobodně pohybovat a makakové si úplně volně pobíhají po celé zoo. Skupinka makaků právě prochází ve větvích nad cestičkou, jedna se zastaví přímo nade mnou a začne na mě cenit zuby. Cítím se ohrožená, a tak prchnu. O vteřinu později se na to místo vyčůrá…
O chvíli později zažijeme ještě jeden útok od opic. Jdeme si dát sladký koláč do jednoho z mnoha altánů u cestičky. Jedna opice seskočí ze stromu, vycení na mě zuby a začne mi tahat z ruky igelitový sáček s koláčem.  Protrhne ho, vyrve koláč a i s lupem prchne zpátky na strom. Tam vybalí moji rozinkovou pochoutku z obalu, odhodí ho na zem a pustí se do naší skvělé svačiny. Sedneme si do altánu a rázem je kolem nás asi dvacet makaků. Některé opice nesou na zádech úplně maličká mláďátka. Rychle pochopí, že žádné další jídlo už nemáme, a tak si mezi listím vyhrabují oříšky. 

Velký ostrov, velké možnosti
Na ostrově Penangu naleznete průřez vším, co byste v Malajsii mohli čekat. Písečné pláže, kopce porostlé pralesy, národní park, bohatou sbírku buddhistických a hinduistických chrámů, mešity a významné historické památky. Penang je proslulý skvělou kuchyní a moderní hlavní město George Town je pestrou směsicí moderních mrakodrapů, barevných domků z koloniálního období a čínských domečků nad vodou. Tato klanová mola byla vystavěna v 19. století. Chudí čínští rybáři a pracovníci přístavu se zabydleli v dřevěných domcích na vysokých kůlech a těchto šest „jetties“ je nyní chráněnou památkou UNESCO. Krok dovnitř do Chew Jetty a ocitneme se v úplně jiném světě. Procházíme mezi otevřenými domky, kde lidé žijí, modlí se a koukají na televizi. Na konci mola stojí uvázané loďky a malá modlitebna. Celé molo je ověšené červenými lampiony a připravené na oslavu čínského nového roku.
Národní park Penang leží na severovýchodním cípu ostrova. K jeho návštěvě je potřeba povolení, které se vydává u vstupní brány zdarma. Hned u vchodu je pláž, kde se v pytlích s odpadky hrabou neukázněné opice a velcí jeden a půl metroví ještěři si chodí zaplavat do oceánu. Parkem vede několik pěších stezek, jedna z nich přelézá kopec skrze hustý tropický les a sestupuje na Želví pláž, kde se stojí záchranná stanice pro velké želvy. Každý rok sem připlovají karety obrovské a zelenavé naklást vajíčka. Nachází se tu i unikátní meromiktické jezero. Jeho spodní vrstva je tvořená teplou slanou mořskou vodou a horní vrstva studenou sladkou vodou z potoků a dešťů. Teď je bohužel vyschlé, protože máme období sucha. 
Nejlepší výhled na město slibuje 823 metrů vysoký kopec Penang Hill, na který vede zubačková lanovka. Jsme tu časně ráno. Slunce už vyšlo a svět se halí v mlžném oparu. Kruhový výhled hledáme marně. Lepší pohled na ostrov je od třicetimetrové sochy Kuan Yin, bohyně soucitu. Nachází se v chrámovém komplexu Kek Lok Si, který patří mezi největší a nejbarevnější buddhistické chrámové komplexy v jihovýchodní Asii. Počet chrámů a modliteben, ze kterých se skládá, si ani netroufám odhadovat. Naleznete tu mimo jiné sedmipatrovou pagodu s desetitisíci Buddhy.

Není chrám jako chrám
V Hadím chrámu v Penangu uctívají hady. Jedovaté zmije si polehávají na dřevěných stojanech a vypadají, že jsou z plastu. Zdání ale klame. Když se jim zlíbí, mohou se plazit po chrámu, kam chtějí, a není radno je jakkoli dráždit. Zastavíme se u strážce chrámu, vyptat se na podrobnosti. Až po chvíli si všimnu, že stojím pod vysokým věšákem a o malou chvilku později mi dojde, že si na něm hoví asi deset zmijí! Hned vedle chrámu stojí hadí farma, kde chovají přes 50 druhů hadů z celého světa. Vstupné je za 30 korun a provede nás přímo její majitel Chil. 
Jsme tu jediní, a tak se nám věnuje skoro hodinu. Umí skvěle vyprávět a hadi jsou jeho životní vášeň. Nechá nás pohladit si dlouhého žlutého hroznýše a vezme nás do klece k sedmimetrové anakondě. Takového mazlíčka jsme nikdy neviděli. Prý dokáže spolknout i krávu. „Takže i člověka?“ zeptám se naivně. „Seš snad velká jako kráva?“ Pak mi vysvětlí, že anakonda krávu nejdřív omotá, uškrtí a tlakem rozdrtí všechny její kosti v těle. Tím se z krávy stane „želé“, které spolkne vcelku. Cihl své tři anakondy krmí živými kuřaty. Každá jich spořádá pět za týden a potřebuje si je ulovit sama. 
Zlatým hřebem prohlídky jsou kobry. Bílé, černé, indické a malé plivající, které dokáží vystříknout smrtelný jed na velkou vzdálenost. Jedna, když ji Chil trochu poškádlí, poprská sklo terária. Nakonec Chil otevře klec, kde chová kobru královskou. Měří přes tři metry, Chil do ní začne šťouchat koštětem a kobra se hbitě vztyčí do útočné pozice. Petr vleze dovnitř za nimi a fotí, já to s roztřesenými koleny pozoruji zpoza skla…

6 komentářů:

  1. Copak by asi řekla anakonda na vegetariánské kuře? :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pokud jednou vyhlásíme soutěž o nejlepší komentář, tohle bude můj tajný favorit :-).

      Smazat
  2. Dostala mě obrovská socha boha Murugana. Nevím, jestli bych se dokázala procházet mezi hady:-)

    OdpovědětSmazat
  3. Anonymní6/5/15 15:16

    Ahoj,
    moc hezky clanek,
    kde jste a kam mate namireno dal? :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, naši aktuální polohu můžete sledovat v záložce "Kudy jsme jeli" na přehledové mapě naší cesty. Pŕávě jsme na severu Vietnamu a máme namířeno do Číny.

      Smazat
    2. Anonymní7/5/15 03:19

      Ahoj,
      tam koukám, ale to Thajsko a Barmu tam máte tak hvězdicově, že z toho nebylo vidět, odkud kam jste vlastně jeli a kde vlastně jste.
      Čína je úžasná, užijte si ji!
      Ludvik

      Smazat