23.4.15

Singapurská výzva

Singapur. Městský stát. Hypermoderní futuristické město. Klíčová světová dopravní tepna. Pestrá směsice kultur a národností. Svět, který šlape jako dobře promazaný hodinový stroj. Podle týdeníku The Economist země s nejvyšší kvalitou života na planetě. Bude takhle vypadat naše budoucnost?
Z návštěvy Singapuru mám ty nejrozporuplnější pocity. Pokusím se kousek po kousku odkrývat dojem, jaký na nás tenhle asijský tygr zanechal. Před přistáním: Zkoušela jsem hledat couchsurfery v Singapuru několik dní dopředu, protože, upřímně, ubytování v hotelu tady si moc nemůžeme dovolit. Pročetla jsem si profily asi patnácti kandidátů a překvapilo mě, že jsou všechny psané jako podle kopíráku. Za prvé: „Jsem muž ve věku 25-40 let“ (žádná žena v Singapuru svůj gauč nenabízí). Za druhé: „Bydlím s matkou.“ Za třetí: „Tvrdě pracuji, takže nebudu mít čas se vám věnovat.“ Za čtvrté: „Hygiena je na prvním místě a hned po příjezdu se od vás očekává, že si dáte sprchu.“ A v letadle nám oznámí, že pašování drog na území Singapuru je zločin, který se trestá smrtí.

Domluvíme si nocleh u našeho čínského přítele Yang Kuna, který v Singapuru již několik let pracuje a žije. Seznámili jsme se s ním na Bali, když jsme si ho stopli večer po představení Kecak dance v klášteře Uluwatu.

Let z Jakarty trvá necelé dvě hodiny a stojí asi dvacet dolarů. Bohužel už počtvrté přeletíme rovník a ani jednou jsme ho ještě nepřekročili po zemi. Po přistání: Na ruch, barvy a špínu rozvojové Indonésie jsme si snadno zvykli, tady nás překvapí nablýskané a téměř sterilní prostředí. Automatický vlak bez strojvůdce nás zaveze do příletového terminálu a tady nám ještě dvakrát proscanují všechna zavazadla. Nemusíme ale platit žádná víza nebo příletové taxy. Singapur si je dobře vědom, že migraci ani turistiku nesmí ve svém vlastním zájmu omezovat.
Lístek do metra stojí kolem dvou dolarů, záleží na požadované vzdálenosti. Pět linek spojuje celkem 113 stanic a tři další linky jsou ve výstavbě. Velké soupravy jsou konstruované pro maximální funkčnost a kapacitu. Ve zcela průchozím vlaku se nachází jen velmi omezené množství sedaček. Je večer a vagóny působí v umělém osvětlení pustě. Přestoupíme na autobus, který nás doveze na veliké sídliště. Uprostřed stojí rozlehlé hřiště, kde asi stovka Číňanů synchronizovaně cvičí tai-či.

Yang Kun je velmi pečlivý hostitel. Připraví pro nás k večeři několik čínských specialit a vezme si na druhý den volno v práci, aby nás mohl provést po městě. Naplánuje celý výlet přesně tak, jak očekává, že se nám bude nejvíc líbit a přizpůsobí ho plně našemu upozornění, že vládneme jen velmi omezeným rozpočtem.

Singapur znamená Lví město a byl založen v roce 1819. O půl století později se stal tento strategický přístav britskou kolonií, ve druhé světové válce ho dobyli Japonci a v roce 1965 získal nezávislost na Malajské federaci. Za denního světla: Kolem deváté ráno jdeme na autobus. Procházíme kolem desítek stejných domů, věžáků odlišených pouze velkým číslem na fasádě. V metru nás Yang Kun upozorní na cedule se zákazy. Prohlásí, že Singapur je město pokut a můžete ji snadno dostat za kdeco. Například za žvýkání na veřejnosti. Žvýkačky jsou v Singapuru nelegální a nedají se tu sehnat. Prý znečišťují město. Yang Kun si dovezl nějaké z Bali a teď nám uličnicky nabídne přímo v metru. Pak nám začne vysvětlovat, že kdyby něco, musíme ji rychle spolknout. 
Cedule a značky s nejrůznějšími zákazy jsou skutečně na každém kroku. Začneme je sbírat. Během jediného dne jich vyfotíme několik desítek. Za odhazování odpadků na veřejnosti vám hrozí pokuta 100 tisíc korun, za převážení hořlavin v metru taky 100 tis., za jídlo nebo pití v dopravním prostředku je to jenom 10 tis., za sjíždění schodů na kole 100 tis., krmení opic v parku 100 tis., a pokud nevypnete na parkovišti motor při čekání, bude vás to stát 40 tisíc korun. Cedule na jedné bráně dokonce jasně říká, že pokud vlezete dovnitř, zastřelí vás. Dále není povoleno například kouřit na veřejnosti, chodit do parku za bouřky, chytat tam hmyz nebo jezdit na motorových vozidlech včetně koloběžky, fotit opice s bleskem a přepravovat durian v metru. Durian je velmi speciální ovoce, dle některých nejlepší na světě. Singapur má pro jeho pěstování skvělé klima. Velké plody se prodávají za cenu asi 800 Kč/kg, čili jeden kousek přijde zhruba na 5 tis. korun. To nic nemění na tom, že nehorázně smrdí. 
Yang Kun nás provede areálem místní university, kde roční školné přijde na 1,2 mil korun, ale absolventi mají zaručené skvělé pracovní pozice. Projdeme parkem a po několika dřevěných chodnících vybudovaných v korunách vysokých stromů. Pás zeleně připomíná původní prales a žijí tu dokonce i divoké opice. 
Vyšplháme na kopec s výhledem na jeden z největších světových přístavů. Pohled na město na druhé straně mi připomíná Strahovské koleje v gigantickém rozměru. Panelákové sídliště větší než Praha, tisíce králíkáren, jedna vedle druhé. 
Miliony lidí pracujících od devíti do osmi a často ještě přes čas. Pak zajít na skleničku do některého z luxusních barů a zítra znovu, dokola. Kolik z těch šesti milionů lidí žijících v tohle malém státečku je skutečně šťastných? Má snad někdo z nich jiný důvod, proč tu žít, než peníze?

Yang Kun mi na to odpoví zcela jednoznačně. Ti lidé nejsou šťastní, ale na tom vůbec nezáleží. Oni jsou hrdí. Jsou hrdí na tohle město a na to, že v něm mohou žít.

Pokračujeme do čínské čtvrti. Všechny ulice jsou slavnostně vyzdobeny v očekávání čínského nového roku, roku kozy. Navštívíme chrám Relikvie Buddhova Zubu, který se honosí vlastnictvím skutečných Buddhových ostatků, několika tisíci zlatých sošek Buddhy, muzeem o jeho životě a zahradou v nejvyšším patře. Hned vedle chrámu leží Ulička Smrti. Sem chodili ještě před padesáti lety chudí lidé umírat. Číňané žili v přeplněných čtvrtích, kde bývalo stěží dost místa pro živé, natož pro umírající. V domech Uličky Smrti téměř neexistovala lékařské péče, odtud už nebylo návratu… Hned vedle se rozkládá veliké čínské tržiště, kde seženete vše od suvenýrů přes oblečení až po elektroniku. V přilehlých stáncích s občerstvením se dá na místní poměry levně a docela chutně najíst.
Počet obyvatel Singapuru je podle oficiálních statistik 5,5 milionu. Čtyřicet pět procent z nich se narodilo v zahraničí. Singapur patří mezi tři země s největší hustotou obyvatelstva a zároveň mezi tři s nejnižší porodností. Tenhle stát je naprosto závislý na importu mozků ze světa a dovede je velmi dobře zaplatit. Absolvent po škole na začátku kariéry si tu přijde měsíčně na 80-100 tis. korun. Po setmění: Procházíme finanční čtvrtí a vysoko nad hlavami se nám zdvihají nablýskané mrakodrapy. Pomalu se stmívá a já začínám rozumět tomu, co lidé na tomhle městě mají. V zátoce Marina Bay stojí ty nejluxusnější hotely, restaurace a obchodní centra. V noci to tu žije. Každý večer se koná zadarmo několik show pod širým nebem. Na stříkající fontány a šlehající plameny se promítá film jako na plátno za zvuků hlasité hudby. Většinou běhající děti a rozvíjející se květiny. Nespíš pokus ze strany vlády podpořit téměř neexistující porodnost…
Marina Bay Sands je druhá nejdražší budova na světě. Tento hotel se skládá ze tří mrakodrapů spojených nahoře terasou ve tvaru obrovské lodi. V ní je bazén pro hotelové hosty, vyhlídková plošina a bar. Vstupné na vyhlídku stojí 23 dolarů, ale bar je zadarmo. Yang Kun nás varuje, že nás tam asi nepustí. Mám na sobě děravé růžové tričko zašívané černou režnou nití a na nohou roztrhané sandále. Máme ale štěstí… 
Stojíme v baru na terase v 58. patře s dokonalým výhledem na město. Kolem nás kravaťáci v oblecích vyprávějí o tom, jak si už zase koupili novou jachtu, protože nemají děti, a tak by s těmi penězi stejně neměli co dělat…

Po návratu nás nadšeně vítá Yang Kunovo malé štěně. Asi byste neuhodli, jak se jmenuje. Typicky čínsky. Rýže.

Etnické složení obyvatel Singapuru je poměrně pestré. Tři čtvrtiny tvoří Číňané, třináct procent Malajci, devět Indové a zhruba tři procenta Evropané a ostatní.  Nábožensky je Singapur ještě mnohem pestřejší. Na sedmi stech kilometrech čtverečních tu vedle sebe žijí buddhisté, křesťané, ateisti, muslimové, taoisté, hinduisti a sikhové. Úředními jazyky jsou angličtina, malajština, čínština a tamilština. Před odjezdem: Na hranici s Malajsií jedeme metrem, a pak autobusem. Hodinu projíždíme kolem monotónních věžáků. Zaujmou nás cedule, že si Singapuřané musí před hranicemi povinně dotankovat plnou nádrž. Žádné ježdění přes most pro levný benzín! Řízení obecně je v Singapuru enormně drahé. Povolení vlastnit auto v Singapuru a využívat omezeného prostoru místních silnic se draží a stojí okolo 70 tisíc dolarů na deset let, tedy často víc, než samo auto. Pokud ale žijete a pracujete tady, můžete si to dovolit…

Yang Kunovi je 32 let a studuje Ph.D. v oboru statistiky a ekonomie. Má pronajatý třípokojový byt a dva pokoje dál pronajímá. Aby mohl požádat o ruku svoji přítelkyni, musí nejprve vydělat dost peněz na vlastní bydlení…

V Singapuru vládne censura. V loňském roce se umístil na žebříčku Reportérů bez hranic na 150. místě ze 180 v seznamu Worldwide Press Freedom. Za vraždu nebo držení více než 14 gramů čistého heroinu můžete viset. Za žvýkání na veřejnosti zaplatíte 10 tisíc korun. Singapurská výzva: Rozhodla jsem se vyhlásit soutěž. Schválně, kdo dokáže při návštěvě Singapuru porušit co nejvíc z nesmyslných zákazů (a nedostat za to pokutu, samozřejmě!). My jsme dali dva. Žvýkání v metru a džus v autobuse. Kdokoli nás trumfnete, přihlaste se! :)

4 komentáře:

  1. Jste odvážní, pokuty jsou vysoké, asi bych nedala ani jeden zákaz :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní29/4/15 15:03

    Hodně krátká návštěva a hodně jednostranný pohled. Singapur toho má hodně co nabídnout, má svoje zvláštní kouzlo a je příliš jednoduché ho takto rychle odsoudit... :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, děkuji za komentář a vážím si ho. Dovolím si ale nesouhlasit s tím, že Singapur nějak odsuzuji. Jednalo se mi pouze o to, co nejlépe přiblížit čtenáři můj dojem z krátké návštěvy. Tento dojem se zakládá na ověřených faktech (vysoká censura, enormě vysoké ceny, všudypřítomné cedule se zákazy), rozhovorem s místním obyvatelem a článek je navíc prokládán historickými a geografickými reáliemi. Samozřejmě budu ráda, pokud mi k tomu napíšete víc. Co jsem v článku zanedbala, a co všechno může Singapur nabídnout.

      Vymazat
  3. Pěkný článek! Docela by mě zajímalo, jeslti zákony přírody někdy způsobí, že se tenhle model velkých měst vyčerpá a lidi nebudou ochotní takhle žít. Jestli na nás budou budoucí generace (vzešlé z lidí s úplně jiným přístupem) koukat jako na kariérou posledlé blázny.

    OdpovědětVymazat