Jak jsme cestovali s dětmi aneb povedené hlášky

Dvě děti, dva měsíce, jedno auto a divoký západ Spojených států. S dětmi jsme se hodně nasmáli a rádi bychom se o nejlepší hlášky podělili s vámi:

·        Zavedli jsme motivační systém, během kterého kluci získávali body a za body hodnosti. Začínali na žížale, další hodnosti byly želva, tapír, lama, mula, poník, koník, yak a šerpa. Tehdy s námi ještě cestovala babička. Ptala se: „A co jsem já?“ A Luky na to: „Babička je hodností žížala, vzhledem yak.“

Chrtí závody. Luky láká tatínka na sušenku a vozí se na jeho zádech po celém kempu

·        Čekám na kluky před supermarketem. Přijde Luky a povídá: „Mohla bys nám koupit zmrzlinu.“ Já na to: „Mohli byste mi koupit čokoládu.“ A Luky odpoví smutným hlasem: „Nemaj…“

·        Když babička odjela, zůstali jsme pár dní v Sacramentu u amerického dědečka. Jáša od něj dostal velikou loď na dálkové ovládání, která se nám nevešla nikam do auta. Musela vedle kluků na sedadlo. Jáša, ještě nadšený z nové lodě, prohlásil: „Ta loď je místo babičky, jenom neprudí!“

V kempu v Bryce Canyonu. Jáša se už těší na bramborovou kaši

·        Jáša ztratil v Utahu kšiltovku, a tak nosil na hlavě oranžové tričko. Luky mu říká: „Vypadáš jako holka. Petr: „Neříkej mu to, není to pravda.“ Luky: „Vypadáš jako holka jenom hlavou.“ A Petr na to: „Ty vypadáš jako slepice, jenom mozkem.“

Lukymu se v Yellowstonu ze všech těch gejzírů začalo trochu kouřit z hlavy

·        Přijíždíme do kempu a Luky povídá: „Od tohohle kempu požaduju elektřinu, vodu, sprchu a WiFi.“ Jáša na to: „Na co chceš WiFi, vždyť ses sprchoval včera?!“

Abychom se nepozabíjeli, měli kluci svůj vlastní stan. 

Když nám kolem stanu v Grand Tetonu začal čmuchat medvěd, vešli jsme se všichni i do jednoho...

·        Procházíme se po Stripu v Las Vegas. Na ulici stojí spousta lidí v nejpodivnějších kostýmech a chtějí peníze za to, že se s nimi vyfotíte. Jeden je převlečený za Transformera. Povídám: „Když se složí do autíčka, dám mu dolar.“

Některé přejezdy autem byly trochu dlouhé a nudné...

·        Rezervujeme si telefonicky prohlídku horního Antelope kaňonu. Když dorazíme na místo, nejdřív nás na seznamu nedokážou najít. Je to tím, že mají Petra napsaného jako „TACHKE“. Petr na to řekne: „A to jsem si myslel, jak umím spelovat.“

Lukyho názor na společné focení na vyhlídce

·        A moje nejoblíbenější: Bavím se s Lukym o tom, co je to genetika. Luky povídá: „Gen je, když mám něco po rodičích.“ Já na to: „Třeba když zdědíš almaru?“ Luky: „Née! Jako třeba, když já jsem chytrej po taťkovi.“ Zeptám se: „A ty myslíš, že je chytrej?“ Luky se zamyslí a odpoví: „Byl…“ :-)