Na pláž!

Když už cesta kolem světa, tak se vším všudy. A lenošení na pláži, poslouchání mořských vln tříštících se o skalnaté útesy a popíjení exotických drinků jsme zatím úplně zanedbávali. Na severu Peru a v Ekvádoru jsou přitom nádherné písečné pláže, ráj surfařů a kitesurfařů. Takže hurá k vodě!

Nejvyhlášenějším přímořským letoviskem je Máncora, ve skutečnosti malé rybářské městečko s čilým turistickým ruchem. Nejvíc to tu žije od prosince do ledna, kdy je hlavní surfařská sezóna a sjíždějí se sem namakaní borci z celého světa. Ale i teď v červnu je tu teplo, vlny a slunce, jen chybí davy lidí a ceny jsou výrazně příznivější. Středobodem Máncory je Loki. Pozorný čtenář zavětří, protože o Loki jsme tu už psali.

Loki je řetězec levných a přitom čistých a komfortních hostelů v Jižní Americe s byznys modelem postaveným na hektolitrech vypitého alkoholu. Za každý další navštívený Loki dostanete drink zdarma, za tři různé Loki tričko, každá pátá noc je na účet podniku. Vedou si tu národnostní žebříček počtu vypitých Blood Bomb a samozřejmostí jsou každodenní turnajová klání v Beer-pongu a podobných hrách :). Na první pohled to zavání dekandencí, ale zvláštní kouzlo Loki přitahuje nejrůznější typy lidí z celého světa a zaručeně tu vždycky potkáte někoho, s kým si budete mít co říct. Navštívili jsme už Loki v Saltě a v La Pazu, takže dva drinky zdarma a tričko z Máncory si nenecháme ujít :).

Autobus nás vyklopí v Máncoře o půl desáté ráno, po osmnácti hodinách jízdy z Limy. Jako můry na úplněk se na nás sesypou nejrůznější prodavači, dohazovači, překupníci a řidiči motorových rikš (tuktuků). Nabízejí nám svezení do Loki nebo kamkoli po Máncoře za pouhé 2 sol (asi 14 Kč). Odmítneme, jdeme pěšky a zjistíme, že ke vchodu do hostelu je to asi 200 metrů.

Hned na to se vrhnu do víru nakupování! Další věc, kterou jsem nedělala poslední čtyři měsíce. Potřebuju kompletní plážovou výbavu. Hned v prvním krámku na tržišti koupím první plavky, které vyzkouším, a k tomu růžové plážové šatičky. Od chlapíka chodícího po pláži ještě univerzální šátek a je to. Cenu usmlouvám na šest stovek za všechno a můžeme se jít koupat.

V moři plavou rybičky, které člověk obvykle vídá v akváriích. Nad vodou létají velcí ptáci a loví potravu. Krouží nad hladinou, pak se střemhlav vrhnou do vody, vystrčí hlavu, polknou rybku a vyletí zpátky nahoru. Jiní ptáci zase létají tak nízko nad hladinou, až to vypadá, že po ní zlehka kloužou jako motorový člun.

Na pláži leží mrtvý pták a Petr se diví, že to někdo neodklidí. Vzápětí si všimneme i úklidové čety. Dva supi si nás měří nenávistnými pohledy a čekají, kdy odejdeme dost daleko na to, aby se mohli vrátit ke své hostině. Supů hodujících na zdechlinách je podél pláže hodně a někteří se od svého hodování vůbec nenechají vyrušit.

Do moře vybíhá dlouhé molo, u něj stojí několik rybářských lodí a kolem číhá hejno pelikánů s velikými zobáky. Někteří sedí na útesech, jiní plavou ve vodě jako kachny.

Po pláži běhají stovky malinkých růžově perleťových krabů a na útesech si vykračují i velcí krabi - červení, oranžoví a černí. Při přílivu vyvrhují vlny na břeh stovky malinkatých mušliček, které se bleskurychle zavrtávají zpátky do písku. Když si jdeme po pláži zaběhat, vidíme dokonce mrtvého lvouna (sea lion), kterého vyplavilo moře.

K obědu ochutnáme místní specialitu Ceviche - čerstvou marinovanou rybu v citrónové šťávě podávanou se sladkou bramborou a pečenou kukuřicí. Právě začíná mistrovství světa ve fotbale. V Loki je natažené velké promítací plátno, celé osazenstvo s napětím sleduje úvodní mač Brazílie - Chorvatsko a popíjí při tom jedno pivo za druhým. Po nespravedlivě odpískané penaltě jdeme na pláž, Petr si půjčí prkno a zkouší surfovat. Já si vezmu teleobjektiv, abych ho mohla fotit (a ostatní borce taky, samozřejmě :D). Celkem v Máncoře strávíme tři dny. Užíváme si slaný vzduch, palmy nad hlavou, slunečné počasí a sladké nicnedělání.

Nočním autobusem přejdeme do Ekvádoru. Asi máme vůči této zemi nějaké předsudky (dokonce sami Ekvádorci přiznávají, že většina světa si myslí, že Ekvádor leží v rovníkové Africe), protože nás šokuje, když nás autobus vysadí v Guayaquilu na tom nejmodernějším autobusovém terminálu, jaký jsme kdy v Jižní Americe viděli. Všude kolem nás se rozkládá moderní velkoměsto. Další velký šok zažijeme, když se pokoušíme vyměnit peruánské soly na místní měnu. Věděli jste, že se v Ekvádoru platí americkými dolary?

Prohlídku města a následný nocleh si domluvíme přes couchsurfing. Richard, mladý a inteligentní ekvádorský student, nás vezme na nábřeží, dlouze nám vypráví o historii města, země a o slavných hrdinech. V centru stojí krásná katedrála v neogotickém stylu, ale daleko zajímavější je park před ní. V rybníčku plavou zlaté rybičky a velké želvy a po trávě si vykračují desítky leguánů. Lezou si po stromech, přecházejí po cestičkách, poulí oči a nechávají se hladit od malých dětí.

Další naše kroky směřují na kopec Santa Ana, kde stojí barevné historické domky. Všechny vypadají opravené a udržované v bezvadném stavu. Po 415 schodech vyjdeme nahoru k majáku, odkud je skvělý výhled na město. Guayaquil je největší ekvádorské město, velmi rychle se rozrůstá a prý tomu tak bylo vždy. Richard nám vypráví, že jeho babička neměla peníze na nákup pozemku, tak si koupila kus řeky, nechala ho zasypat a tam si postavila dům. Prý je to tu celkem běžný způsob, jak ke stavební parcele přijít.

Po obědě ve vegetariánské restauraci jedeme do Parque Histórico Guayaquil, který má tři části. Tradiční řemesla, architektura a ZOO. Vstup je zdarma, prý podpora turismu ze strany ministerstva. Vidíme tu papoušky, andulky, jeleny, malá prasátka, želvy, orly, akvarijní rybky, opice a krabi. Uprostřed parku stojí malý mangrovový prales, kolem kvetou orchideje a rostou kokosové palmy.

Druhý den se vydáme na pláž do Salinas. Kousek za městem trčí do moře druhý nejzápadnější mys Jižní Ameriky - Chocolatera. Tam nás zaveze Rebeca, Richardova kamarádka, na kterou nám dal telefonní číslo. Vysoké vlny se tříští o zvrásněné útesy a nad mořem krouží rackové a pelikáni. Mys se jmenuje podle hnědého písku, který rozbouřené vlny vynášejí k hladině a míchají ho jako horkou čokoládu.

V Salinas si dáme k obědu mořskou rybu corvinu s tradičními banánovými placičkami. Je velká, takže nám stačí jedna na půl. Cestou na pláž nás zastaví pouliční prodavač chlazených kokosových ořechů. Dát si v Ekvádoru čerstvý kokosák je rozhodně povinnost. Je plný průzračné tekutiny a chutná báječně. Na pláži vydržíme až do slunce západu a tím se rozloučíme s Jižní Amerikou.

Jižní Amerika mi, tak jako tisícům jiných cestovatelů, přirostla k srdci. Za celé čtyři měsíce se nás tu nikdo nepokusil zabít, znásilnit, okrást ani oloupit. Ze stanu, často ponechaného celý den nehlídaný v kempu nebo ve volné přírodě, nám nikdy nic nezmizelo, a to tam Petr dokonce jednou zapomněl pouzdro s doklady, penězi a kreditní kartou. Vyhnul se mi dokonce i cestovatelský průjem. O všech krásných věcech, které jsme tu zažili, si můžete přečíst v předchozích článcích. Budeš mi chybět, Jižní Ameriko...