30.8.14

Jak jsme pekli babičku

Znám dva způsoby, jak navštívit Spojené státy. Rychlý road trip, abyste toho viděli co nejvíc za co nejkratší dobu. Nebo naopak cestovat víc v pohodě a vybrat si jen místa, která vám stojí za to. Ta pak můžete poznat důkladně. Následujících sedm dní jedeme v prvním režimu - babička odlétá za deset dní a zaslouží si užít si týden podle svého gusta. Už doma jsem jí slíbil Grand Canyon.
Další den či dva v Sequoia National Park by se daly strávit zajímavými procházkami či treky kolem pralesních velikánů s oranžovými vrásčitými kmeny, my ale vyrážíme do slibně znějícího sesterského parku Kings Canyon. I tady jsou k vidění skvělé sekvoje, kterým vévodí General Grant Tree. Samotný kaňon je pěkný, ovšem pro evropské oko zvyklé na alpská údolí přece jenom ne až tak "wow". A navíc se musí jet zase zpátky stejnou cestou.
O dost zajímavější je Mohavská poušť s nejvyššími pískovými dunami v USA. Zastavujeme se tu na cestě do Las Vegas a nelitujeme. Už se stmívá, takže máme 200 m vysokou písečnou dunu sami pro sebe. Kemp nacházíme o asi 60 mil dál a jsme tam úplně sami. Není se co divit, ostré ranní sluníčko nás okamžitě vyhání ze stanu a jsme rádi, že je tu přístřešek, pod kterým se můžeme při snídani schovat do stínu. Je to ovšem skvělá příprava na počasí v Las Vegas.
Do Vegas se dostáváme trochu oklikou, kluky poprvé v životě baví muzeum. Je v Kingmanu a je věnováno Route 66. Seriózně představuje, jak vypadala tato známá silnice před postavením paralelní dálnice. Líbí se nám také stará auta známá z animované pohádky Cars. Jsou vystavená v životní velikosti na zachovalém úseku této silnice poblíž jižního okraje Grand Canyonu.
Grand Canyon nás vítá i při své nadmořské výšce přes 2000 m n.m. horkým dnem. I tak se vydáváme na asi 5 km procházku přes několik nádherných vyhlídek z jeho jižního okraje až k Hopi Point a pak využijeme shuttle bus zpátky na parkoviště k návštěvnickému centru. Ačkoli je trochu umořená vedrem, babička vypadá úplně unešeně. Opravdu nečekala, že to bude až tak hluboké, obrovské a barevné. Škoda, že krásu kaňonu nemůžeme obdivovat taky z jeho hloubky. Túra dolů s převýšením asi 1500 m by byla příliš náročná, fyzicky i časově. V tuto roční dobu taky kvůli nesnesitelnému vedru - dole je zhruba o 15 °C víc než nahoře. Jáchyma nakonec nejvíc nadchne roztomilý plyšový zajíc, kterého dostane od babičky k narozeninám. Plyšáček však díky své vyspělé mimice dostane později přezdívku Psychovrah. :)
O pár týdnů později prozkoumáme Grand Canyon i z jeho severní strany. Oproti jižní je to tu o 300 metrů výš, přijede sem o 90 % méně turistů a jsme asi 3x dál od Colorada vlnícího se někde dole v údolí. Vyhlídky do kaňonu jsou skvělé, na některých nás obklopuje hluboké údolí ze tří stran. Tentokrát je počasí horší nebo vlastně lepší, protože těžké bouřkové mraky, které sem žene silný vítr z jihu, dodávají kaňonu na dramatičnosti. V restauraci s výhledem dolů skrz veliká okna usadnu ke klavíru a na naléhání kluků vylovím pár not z paměti. Po cestě zpátky nás překvapí velké stádo bizonů kousek za branou parku u silnice.
Las Vegas nás ochromuje hned po otevření dveří klimatizovaného auta mohutnou vlnou horkého vzduchu. A to už je půl desáté večer! Když je tu teď takhle, tak jak bude přes den? Předpověď počasí říká, že dopoledne začínáme na 35 °C a každou hodinu přibude stupeň. Asi tak do čtyř odpoledne, kdy bude kolem 43 °C. Tato teplota vydrží asi do sedmi, kdy zase po stupních za hodinu začne klesat. Radši vynášíme všechny potraviny do hotelového pokoje.
Kluci jsou z tohoto města u vytržení. Umělý New York, Paříž, Benátky, Egypt, sopka, kasina, zastřešená ulice Fremont street s obrovskou videoprojekcí na stropě, značkové obchody Coca Cola či M&M's. Čekali spíš něco jako Los Angeles, zdejší lunaparkové dekorace a efekty jim vyrážejí dech. Velmi oceňují, že tu trávíme hned dvě noci a to ještě netuší, že si tu pobyt zopakujeme i s Katkou o 10 dní později, a to přímo v hotelu Circus Circus s mnoha atrakcemi a zastřešeným lunaparkem pro děti.
Death Valley je novou zkušeností pro nás všechny. Je slunečno a spalujících 53 °C ve stínu jsme předtím nikdy neměli tu čest si vyzkoušet. Katka o tenhle zážitek přijde, o týden později je tu pod mrakem a "jen" 51 °C. Hned na prvních úžasnźch vyhlídkách Zabriskie Point a Artist's Palette je jasné, že toho moc mimo klimatizovanou kabinu auta nenachodíme.
Vzduch je tak horký, že "svěží vánek", kterým nás údolí častuje, spaluje oční víčka. I na kraťoučké procházky si bereme lahev vody do ruky. Po chvíli focení mě začíná pálit i černý foťák a mám pocit, že ani jej fungování v takovém neskutečném vedru nebaví.
Badwater, nejnižší místo USA s 86 metry pod mořem, ale vidět musíme, už kvůli té malé solné pláni. Ona tedy má pár kilometrů, ale srovnání se salary v Bolívii, o kterých jsme psali dříve, nesnese. Začínám oceňovat svoje pohorky. Jsem přesvědčený, že mi tu v nich je mnohem lépe, než v nějaké vzdušné letní obuvi. Naplno se tu osvědčí i v písečných dunách, kde mě skvěle chrání před žhavým pískem.
Kempujeme o pár mil dál v kempu Emigrants. Světe div se, i tady jsme úplně sami. V noci teplota příjemně klesne pod 40 °C a my pozorujeme tisíce hvězd, jejichž světlo neruší žádné lidské. Takových míst už moc není. Bivakuji radši na dřevěném stole u stanu. Těžko říct, jestli mě přitom pouštní vánek spíš ochlazuje nebo zahřívá, ani nevím, jestli je mi příjemný.
I na takovém suchém a nehostinném místě, jako je Údolí smrti, je voda. Kromě návštěvnického centra ve Furnace Creek je možné ji najít i u Scoty's Castle, zámku, který nechal postavit zdejší podvodník Scotty uprostřed pěkné oázy. Bílá rezidence s palmami vysázenými všude kolem působí v Údolí smrti až nepatřičně. Velmi se nám líbí nedaleký třistametrový kráter Ubehebe, vzniklý asi před 2000 lety výbuchem páry v podzemí.
Týden nám utekl jako voda a my míříme do Bishopu, kde nabereme trochu unavenou a zároveň odpočatou Katku po jejím úspěšném zdolání Mt. Whitney. Prohlédneme si úžasnou výstavu fotografií v místní galerii a po obědě pokračujeme do Yosemit. Tady kempujeme jen jednu noc v přecpané a totálně turistické Yosemitte Village. Setkáváme se tu s americkou babičkou kluků. Společně obejdeme malý okruh kolem vodopádů Lower Yosemitte Falls. Množství turistů se tady asi nelíbí ani malé veverce, která na ně výhružně syčí.
Druhý den večer se kluci v Elk Grove setkávají se svým americkým dědečkem a jsou nadšení, jak je vtipný a velkoryse je rozmazluje různými dárky. První dny jim osladí asi šesti bednami plnými skvělých amerických donutů všech barev a příchutí, které pak musí dospělí dojídat po zbytek návštěvy. My s Katkou velmi oceňujeme možnost pár dní si odpočinout, umýt se, pořádně se najíst a využít jeho skvělý internet pro psaní článků a zálohování fotek.
V sobotu s Katkou a babičkou navštěvujeme známé centrum San Francisca. Lachtani z Mola 39 mají asi zrovna dovolenou - nejsou tu a nikdo neví, kdy se zase vrátí. Projdeme asi tisíc obchodů se suvenýry a ve stylové restauraci si dáme pizzu. Na zpáteční cestě se jedeme pokochat slavným Golden Gate Bridge vykukujícím z mlhy.
V neděli se všichni rozloučíme s babičkou, kterou se nám naštěstí nikde v poušti upéct ani vysušit na sluníčku nepovedlo, a já ji odvezu na letiště. Potěší mě, když mi prozradí, že to byla její nejlepší dovolená v životě.

1 komentář:

  1. Moc krásný!
    Mohavská poušť - to je tam, co je ta obří sluneční elektrárna, která spaluje ptactvo za letu? Viděli jste ji?

    OdpovědětVymazat