Óda na Thajsko

Thajsko je země stvořená s potenciálem být tou nejúžasnější tropickou destinací na světě. Bohužel se jí stala ošklivá věc. Davy turistů. Každý to chce zažít – bílé pláže, palmy, příjemný mořský vánek a laskající sluneční paprsky. A i cestovatel si někdy zaslouží dovolenou. Takže dnes to bude hlavně o ostrůvcích, rybičkách a potápění, ale nejen o tom. Thajsko se pyšní vynikající kuchyní, velkolepými buddhistickými chrámy a parádní přírodou.

Turistické destinace na jihu Thajska vám poskytnou všechno, co byste od perfektní dovolené čekali. Last minute zpáteční letenky do Krabi můžete koupit za 15 tisíc korun, do Bangkoku o pár tisíc levněji a slušné ubytování snadno seženete na místě za 200-300 korun na noc. Ceny v restauracích vypadají zhruba stejně, jako u nás, ale jsou v thajských bathech, který je o čtvrtinu levnější než koruna. A dokonce i davům turistů se dá s trochou šikovnosti uprchnout. Takže kam letos vyrazíte k moři? 

Krabi

Sympatické přímořské letovisko s mnoha restauracemi, kavárnami a trhem s čerstvým tropickým ovocem. Dají se odsud podnikat nejrůznější výlety do okolí. Po vlastní ose se vypravíme k Tygří jeskyni. Z vysoké skály shlíží velký zlatý Buddha sedící na lotosovém květu a až k němu na vrchol vede 1237 schodů. Vykročíme vesele nahoru, začíná to zlehka, ale schody jsou čím dál strmější a mně dojde, že do jeskyně Batu v Malajsii jsme se zapotili i na 272 schodech. Na vrchol stoupají lidé všech věků a národností a kolem pobíhají opice, desítky opic. Někteří lidé je krmí banány nebo rýží, jiní za jekotu prchají, protože na ně opice cení zuby a útočí, když jim nic nechtějí dát.

Výhled shora rozhodně stojí za půl hodiny námahy. Na jednu stranu placatá políčka, na další řeka, která se líně vlévá do moře, pak vysoké strmé skály a na sever hory, na které zpoza mraků dopadají sluneční paprsky a ony vypadají, jako by měl člověk rozostřený zrak.

Toto místo se ale jmenuje Tygří jeskyně a zatím jsme na žádnou jeskyni nenarazili. Sestoupíme zpátky dolů a pátráme dál. Schody o kousek dál stoupají do přírodního parku. 135 nahoru a 85 dolů. Tady nalezneme prales v ohraničení skal, dva stromy tak vysoké, že už tu rostou snad tisíc let, poustevny mnichů přilepené na skálu, chrám pod širým nebem, kde se dva z mnichů právě modlí a zpívají dvojhlasé melodie a několik jeskyní, kde se dá prolézat a plazit se docela hluboko do nitra. Nezapomenutelné klidné místo, kde není ani jediný turista. Ani tady ale nenarazíme na Tygří jeskyni.

Už se setmělo, ale mně to nedá. Zpátky cestou ke vchodu zaznamenám malý chrám a od něj nahoru vede šipka k Tygří jeskyni. Je zavřeno, ale svítí se tam, zkusíme aspoň nakouknout. Spolu s námi přijde ke vchodu i stará žena, mniška. Pokyne nám, že můžeme vstoupit. Ve velké hale stojí podél stěny několik zlatých Buddhů a pár kamenných schodů vede do oné Tygří jeskyně. Tady sedí umělý tygr, kterému lidé přinášejí obětiny. Pověst vypráví, že tu žil skutečný tygr a děsil lidi, kteří chodili do lesa na dřevo. Když se vynadíváme, chceme odejít, ale mniška na nás něco gestikuluje. Petr se otočí a spatří za sebou sochu s napřaženou rukou. Pochopí, že se asi sluší, aby soše taky podal ruku. Mniška se rozesměje. Chtěla jen, abychom za sebou zhasli…

Na další den pořídíme za pár stovek výlet od cestovky. Do jeskyní v oblasti Bor Thor. Nedá se tam ale dostat suchou nohou, musí se tam na kajaku. Proplouváme mezi hustými mangrovy, pak se před námi objeví tmavý otvor ve skále a proplujeme jím do velké laguny. Vápencové jeskyně v oblasti se chlubí obrovskými stalaktity, místy velikosti menšího domu a v jedné z jeskyní jsou dokonce pravěké nástěnné malby, jejichž stáří se odhaduje na pět tisíc let. Nejvíc nadšená jsem z mangrovů, prostě naprosto úžasný ekosystém.

Namlsaní parádním výletem si u stejné cestovky pořídíme ještě jeden. Celodenní výlet na čtyři rajské ostrůvky s obědem za 300 korun. Naprosto příšerný výlet do nádherných míst. Jen naše skupina čítá asi čtyřicet pasažérů, na stejný výlet ve stejnou dobu vyplouvají desítky dalších přeplněných lodí, všechny stejné. Longtail boat, lodě s dlouhým ocasem. Dřevěné kocábky s velkým motorem a lodním šroubem na dlouhé tyči. Nafta z něj odkapává rovnou do moře a kapitán vypadá jako opravdový pirát.

Na ostrově Poda strávíme hodinu. Hezká pláž, dav lidí a pár rybiček v moři. Chicken Island, kuřecí ostrov vypadá skutečně jako kuře a tady nás loď vysadí rovnou do moře, abychom si zašnorchlovali. Voda je ale špinavá, korály pokryté hnědým slizem a kolem kotví desítky lodí a barevné záchranné vesty rozprostřené po hladině připomínají houstičky v hráškové polívce. Na třetím ostrově dostaneme oběd „na stojáka“ a při pokusu najít toaletu je mi oznámeno, že tady žádná není. Vozí sem tisíc lidí každý den na oběd a nemají tu záchod?!

Čtvrtý ostrov je fakticky část pevniny, kam se ale nedá dostat jinak než lodí. Horolezci tady okupují několik skal, z vysokých stěn jeskyně Phranang visí obří vápencové krápníky velikosti věží a v bočních jeskyních stojí chrámy, kam nosí místní lidé zvláštní obětiny. Dřevěné penisy. Pokud se jim splní nějaké důležité přání, jdou a přinesou penis. Prý pro zajištění plodnosti celého světa. Ten největší má rozhodně přes metr. Takže Thajci za to můžou, že už je nás 7,3 miliard?! 

Koh Lanta

Velký ostrov poblíž pobřeží, kde čas plyne jen pomalu. Nejkrásnější pláž leží poblíž nejjižnějšího cípu, v Kantiang Bay. I tuhle zátoku už ale obklopují resorty, bary a restaurace a vprostřed ji přetíná dlouhé svítivě modré plovoucí molo. Koh Lantu lze snadno a levně objevovat na půjčené motorce. Na východní straně ostrova leží Old Town, bývalé hlavní město ostrova. Staré domy na vysokých kůlech, restaurace s čerstvými rybami a výhled na desítky skal a ostrůvků roztroušených v moři. Na jihu národní park a na severu přístav Ban Saladan, odkud odplouvají trajekty plné lidí na některé z dalších ostrovů. Na Koh Lantě toho moc víc není, ideální místo pro každého, kdo chce dovolenou prolenošit, nebo si udělat potápěčský kurz. A právě do toho se pustí Petr.

Certifikovaný kurz PADI Open Water Diver vyjde zhruba na 10 tis. korun včetně čtyř ponorů. Je to skoro o čtvrtinu víc než na Koh Tao a ostrovech na druhé straně Thajska, ale tady mají studenti individuální přístup a potápění v jedné z nejlepších světových destinací. Petr má chilskou instruktorku Ameriku jen pro sebe a potápění plánují na ostrovech Koh Haa. Domluví mi, že s nimi můžu jet na lodi zadarmo šnorchlovat, zatímco on se bude potápět. Koh Haa je uskupení šesti maličkých ostrůvků a útesů čnějících v moři. Mezi nimi leží mělká laguna s průzračně čistou vodou, barevnými korály a desítkami druhů tropických ryb. První ponor se nezadaří kvůli příliš silnému proudu, ale ty ostatní už klapnou. Největší rybou, kterou se mi podaří v moři vyfotit, je…Petr.

Koh Rok

Jen jeden z tisíců malých ostrůvků. Tedy vlastně dva – Koh Rok Nok a Koh Rok Nai. Ten první z nich je neobydlený a ten druhý jen…trochu. Nenajdete na něm žádnou vesnici ani hotelový resort, jen kemp. Je vybavený prostornými stany, nechybí tu toalety se sprchami ani jednoduchá restaurace, která má otevřeno jen dopoledne a večer. Za stanování ve vlastním stanu se prý platí poplatek národnímu parku, ale od nás ho nikdy nikdo nepřijde zinkasovat. Cesta rybářskou lodí z Koh Lanty trvá skoro dvě hodiny, rychlolodí jen lehce přes půl hodinky. A hned za stanovou vesničkou stojí útes, který odděluje kemp od dlouhé bílé pláže. Sem nechodí nikdo jiný, jen krabi a raci poustevníčci s kradenými ulitami na zádech. Jsou jich tu stovky a pořádají soutěže o nejkrásnější domeček.

Trochu nás překvapí, že se nám kolem stanu prochází dvoumetrový ještěr, a o chvíli později mě vyděsí jeden ve venkovní sprše, pak se ale od správců dozvíme, že varani jsou přátelští, na ostrově jich žije kolem padesáti a dozadu ke kuchyni se stahují za potravou. Jedí vejce a zbytky mrtvých zvířat a kuchařky jim házejí rybí ploutve a stříkají je hadicí se sladkou vodou, což se varanům mimořádně líbí.

Šnorchlování rovnou z pláže nemá chybu. Jen se tak houpat na hladině a koukat pod vodu je nesmírně uklidňující. Korály všech barev a tvarů leží přímo pode mnou, v sasankách si lebedí malí klauni, zpod kamenů cení tlamy dlouhé morény, rybky s půvabným názvem Butterflyfish plavou všude okolo, ale nejvíc nás baví rybičky ve tvaru krabice. Boxfish, Pufferfish a Porcupinefish se liší zejména velikostí. Když vás šnorchlování u jednoho ostrova omrzí, snadno můžete doplavat k druhému. Jednou se zatoulám trochu víc mimo, a najednou se na dně cosi zavlní a proti mně vyrazí velký rejnok. Nikdy jsem rejnoka neviděla, netuším, jestli může být nebezpečný, ale na nic nečekám a pádím pryč. Než se dostanu ke břehu, vyplaším ještě tři další, ale ti už ukázněně prchají přede mnou.

Phi Phi

Nejkrásnější z ostrovů v Amdamanském moři, proslavený filmem s Leem DiCapriem Pláž. Tragédie. Během pár let se z Phi Phi stal „párty ostrov“, kam většina mladých jezdí jen za alkoholem a hlasitá hudba duní turistickým centrem každou noc až do rána. Hotely vyrostly jako houby po dešti a rostou další. Trajekty přivážejí a odvážejí každý den pár tisíc lidí. Zalíbilo se nám stanování na ostrově a chceme se vyhnout davovému šílenství, hledáme proto místo na stan. Mnoho lidí nám řekne, že to nejde a takové místo na ostrově není. Dívají se na nás jako na blázny. Musíme ujít s naditými batohy několik kilometrů, až nám na konci pláže příznačně zvané „Dlouhá“, konečně svitne naděje. „Vylezte nahoru na kopec, tam je bar, Monkey bar, a tam mají plácky na stan. A východ slunce ze stanu vypadá jako výbuch světla přímo z hladiny moře!“ Jak řekl, tak se stalo.

Phi Phi je skutečný klenot. Nádherný ostrov, dechberoucí výhledy, úchvatné pláže. A přitahuje Čechy. Čeština je nejčastější jazyk, který slyšíme kolem a v Phi Phi Hill, nejlepší (a nejlevnější) restauraci na ostrově, mají knihovničku a v ní polovinu knížek v češtině. Takovou věc jsem v ruce nedržela už víc než rok a při každé příležitosti si sem chodím číst. Vysoko nad městem vybírají místní poplatek za vyhlídku na ostrov. Má tvar vyplněné osmičky. Ze dvou stran pár set metrů vysoké útesy a skály porostlé pralesem spojené jen tenkým písečným pruhem země, na kterém stojí hotely a restaurace. Jen stará omšelá fotografie připomíná doby, kdy byla úžina porostlá jen palmami a na pláži kotvila jediná rybářská loďka…

I na Phi Phi objevíme několik pláží, kde jsme sami, skvěle se tam šnorchluje a dá se tam dostat suchou nohou. Petra znovu láká potápění a já se přidám se šnorchlem. První ponor udělají k vraku v hloubce 27 metrů. Viditelnost je dokonalá, a tak i z povrchu můžu vidět obrysy lodi, stěžeň a horní palubu. Prohánějí se tam hejna ryb. Napodruhé mě vysadí v zátoce a tady se to rybami jen hemží. Obrovská hejna malých rybiček, velké barevné, pak metr a půl dlouhé barakudy, Needlefish, Flutemouthfish, ryby připomínající příčnou flétnu, dva žraloci černocípí, morény a mořští hadi. Černobíle prubovaný prý patří k nejjedovatějším na světě. Jedu má tolik, že by zabil dvacet lidí, ale jedový zub má tak hluboko v ústech, že pro lidi prý běžně nebezpečný není… Ještěže jsem o něm nic nevěděla, když si plaval okolo mě.

Úplně nejlepší zážitek z Phi Phi jsou žraloci. Na konci Long Beach vymezují bójky prostor pro plavce a koridorem za ním rozvážejí lodě turisty do resortů. Proplavat tudy je trochu o život, ale hned za koridorem leží mělčina a několik skalisek trčících z vody. O tomhle místě nám pověděli v potápěčském centru. Žijí tu žraloci černocípí. To jsou ti, kteří mají černý konec horní ploutve. Plavu tam. Na jednom ze skalisek stojí kluk a dvě holky a o něčem vzrušeně debatují. Ptám se na žraloky. Jedna z holek mi s vytřeštěnýma očima vypráví, že jich viděli deset najednou, plavali si kolem nich. Viditelnost je špatná, ale žraloci tam jsou. První den jich vidím deset, druhý den dokonce dvanáct. Úplná žraločí mateřská školka. Jen asi čtyři z nich jsou dospělí s délkou kolem dvou metrů, většina z nich jsou dítka a žraločí miminka. Boží!

Phuket

Na velkém ostrově na jihovýchodě Thajska se můžete cítit jako v populárních evropských letoviscích. Barevné slunečníky, přeplněné pláže, špinavé moře a ze všech stran se bude ozývat ruština. Kvůli koupání bych sem rozhodně nejezdila, pár zajímavostí se každopádně dá najít i tady. Velká bílá socha Buddhy vysoko na kopci shlíží na celý ostrov i chrám Wat Chalong. Tady mají kromě tradičních chrámových místností se zlatými sochami Buddhů jednu zvláštní věc, úzkou vysokou stavbu z červených cihel s otvorem nahoře a vpředu. A v ní práskají petardy, vždycky tak sto nejednou za ohlušujícího rachotu a pekelného smradu. Pak rychle vymést a znovu. Dá práci zjistit, co to má znamenat, protože Thajci příliš angličtinou nevládnou, ale doptám se. Lidé v chrámu se typicky modlí za něco – aby se jim něco podařilo nebo něčeho dosáhli. A pak je potřeba udělat oheň, aby modlitba byla úspěšná.

Phromthep Cape, nejjižnější výběžek ostrova, patří mezi přeplněné turistické atrakce. Pěkný výhled na moře, maják, který jako maják vůbec nevypadá, chrám s mnoha sochami slonů a prodejci suvenýrů. Podél silnice vinoucí se po vrcholcích objevíme několik vyhlídek na oblíbené pláže Karon a Patong.  Není náhoda, že z autobusového nádraží v Phuketu odjíždí v podvečer spací autobus rovnou do Bangkoku. Tam máme totiž namířeno.