20.10.14

Jehly, oblouky a kaňony

Utah je vnitrozemský stát na jihozápadě Spojených států. Stovky kilometrů vyprahlé krajiny, která ale při pohledu zblízka ukrývá ty nejbizarnější skalní útvary. Vysoké oblouky, úzké oblouky, dvojité oblouky, jeskyně, hluboké kaňony, skalní mosty, obří viklany, převisy poskytující přístřeší starým indiánským vesničkám i kovbojským příbytkům. K tomu nepředvídatelné počasí a časté večerní bouřky. A samozřejmě místní pestrá fauna - od štírů a chřestýšů přes veverky, chipmunky a zajíčky až po antilopy a bizony. Téměř dvě třetiny obyvatel Utahu jsou Mormoni, tedy stoupenci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Motto státu je "Utah - Life Elevated", což se ani nepokouším překládat.
Děti někdy zlobí tak, až to bolí na duši. V utažských národních parcích často vídáme speciální "živou" hlínu, která roste stovky let. Najdeme tu i malá, vodou vyhloubená jezírka ve skále, ve kterých žijí chráněné krevety. Všude jsou cedule přísně zakazující na hlínu a do jezírek šlapat. Můžeme jim to opakovat tisíckrát, stejně po nich chodí, jako by se nechumelilo a často se zmůžou jen na "Já nevěděl, že je to vono...". Stále hází kameny dolů ze svahů a vyhlídek a vymysleli si obrovskou zábavu - drtit kameny. Každý kámen, který najdou, rozdrtí pomocí jiných kamenů na prášek. Když přijedeme na zajímavé místo, kam někteří váží i dlouhou cestu, kluci občas ani nevylezou z auta. Nezajímá je to. Na všechny naše návrhy, co bychom mohli dělat, v poslední době slyšíme jen "Ne!" anebo "Ani za nic!". Jediné, co je zajímá, je kdy budeme zase spát v hotelu, kdy zase půjdeme do McDonaldu nebo nakupovat do Walmartu. Cestování s dětmi JE výzva. Naštěstí každé špatné období se jednou přežene a kluci umějí být i hodně príma.
Víte, jaký je rozdíl mezi skalním obloukem (Arch) a mostem (Bridge)? Je to, snadné. Most byl vytvořen tekoucí řekou, zatímco oblouk jiným způsobem eroze. Národní park Arches hostí největší koncentraci oblouků na světe a asi těžko vymyslet skalní útvar, který v Arches nenajdete. Některé jsou opravdu tak bizarní, až se člověk podivuje, co všechno ta příroda dokáže. (Že lze fotku kliknutím zvětšit asi všichni naši čtenáři vědí, ale víte i to, že když na ní najedete myší, zobrazí se popisek?)
Arches je jeden z nejznámějších amerických národních parků a všechna zajímavá místa jsou dosažitelná autem nebo krátkou procházkou, proto se sem, zejména o víkendu během letních prázdnin, sjíždějí davy. Existuje tu 15 různých turistických tras, většinou krátkých, a návštěva tohohle parku se dá stihnout za jeden dlouhý a nabitý den, nebo dva pohodové. Malá komplikace je, že jediný kemp v parku bývá na dlouhé měsíce dopředu rezervován a další nejbližší možnost přespání je v Moabu, necelou hodinu jízdy autem z nejvzdálenějšího bodu.
Celkem v tomto parku naleznete ke dvaceti nejrůznějším obloukům. Šikmý Skyline Arch má otočený horizont o 45°, ladný tvar Delicate Arch připomíná americkou svatební slavobránu a dlouhý tenký Landscape Arch je třetí největší oblouk na světe. Fascinuje nás množství způsobů, kterými lze vytvořit dvojitý oblouk. Základní způsob je vedle sebe a výsledný útvar pak vypadá jako brýle s nosem uprostřed (oblouk s názvem Windows), pokročilejší způsob je za sebou (obrovský Double Arch), a když vidím dokonce dva oblouky nad sebou (Double O Arch), málem mi vypadnou oči z důlků. Nejlepší procházkou v Arches je 12 km dlouhý okruh Devils Garden (Ďáblova zahrada), kolem sedmi nejkrásnějších oblouků. Jeden z nich se jmenuje příznačně Private Arch, stojící úplně mimo hlavní dění. Ať sem přijdete v jakoukoli roční nebo denní dobu, budete ho mít téměř jistě jen sami pro sebe.
Oproti Arches je národní monument Natural Bridges zcela opuštěným parkem. Nachází se tu tři veliké významné skalní mosty a několik malých. Každý z hlavních mostů je úplně jiný. Sipapu Bridge je jeden z největších přírodních mostů na světě. S rozpětím 82 m, výškou 67 m a tloušťkou 16 m jde o most klasického tvaru. Kachina Bridge je kratší, ale s tloušťkou 28m se jedná o pořádně masivní oblouk. A Owachomo je ze všech mostů nejmenší a nejtenčí (pouhé 3 m), zato nejelegantnější. Všechny tři mosty spojuje 14 km dlouhá okružní procházka, z níž s kluky absolvuji jen část. Petr pro nás přijede autem. Cestou se zastaví na vyhlídce na zbytky indiánské vesničky Horsecollar Ruins pod převisem a nás pozoruje v údolí hluboko pod sebou. Způsob, jak se dostat k vesničce, bychom bez něj nedokázali najít, ale s jeho pomocí shora se nám k ní podaří vyškrábat. Potkáme se s ním u Kachina Bridge a cestou k autu zažijeme neobvyklý západ slunce.
Národní park Canyonlands je pustý a rozlehlý. Skládá se ze tří částí - The Needles ("Jehly"), The Island in the Sky ("Ostrov v oblacích") a The Maze ("Bludiště"). Obvykle se sem jezdí v nabušených terénních džípech, což je skvělé, protože na pěších cestách většinou nepotkáme ani živáčka. Maze je příliš vzdálené, dostupné pouze s náhonem na všechna čtyři a vyplatí se tam prý strávit aspoň týden, když už tam člověk dojede, takže tuhle část parku si musíme nechat na jindy. Navštívíme ale Needles a rozhodně nelituji, protože Needles se mi líbí moc, taková malá Říše divů.
V Needles by se dal strávit celý týden a stále by bylo co dělat. Desítky kilometrů značených turistických tras, přes dvacet tábořišť ve volné přírodě (bohužel bez zdroje pitné vody) a pitoreskní útvary na všechny strany vytvářejí kouzlo tohoto místa, které bývalo obydlené po dlouhá staletí. Jen kousek od silnice stojí pod převisem zachovaný příbytek kovboje s pramenem vody a o kus dál se lepí na skálu sýpka z 12. století ve tvaru obřího vosího hnízda. Skalní útvary na konci silnice vedoucí skrz park připomínají dokonalou čajovou soupravu s konvičkou, cukřenkou a hrnečky. Z široké nabídky tras si vybereme 20 km dlouhou okružní túru k Druid Arch. Neuvěřitelný obří kus skály se dvěma dírami stojící osamoceně na úplném konci jednoho z kaňonů při troše fantazie opravdu připomíná druida v kápi s kouzelnou hůlkou. Kamenní mužíci nás často vedou terénem vzhůru a zase dolů. Skákáni po kamenech, lezení a podlézaní nebo přelézání překážek kluky baví. Na zpáteční cestě přes Chesler Park objevíme několik úzkých jeskyní vedoucích hluboko do nitra skal.
Island in the Sky je nejnavštěvovanější částí Canyonlands. Tvarem opravdu připomíná ostrov. Náhorní plošina vysoko nad soutokem Colorado River a Green River, téměř ze všech stran ohraničená hlubokými kaňony. Podél hrany kaňonu vede prašná cesta pro džípy zvaná White Rim Road a prostředkem ostrova projíždí hlavní silnice ve tvaru Y. Z ní odbočuje kolem dvaceti značených turistických stezek a mnoho vyhlídkových bodů, kde stačí jen zastavit a rovnou mít část kaňonu před sebou jako na dlani.
Vybereme si několik krátkých procházek. Dojdeme ke kráteru Upheaval, jehož původ zatím nikdo nedokázal uspokojivě vysvětlit, a vylezeme na placatou Whale Rock ("Velrybí skálu") s nečekaným výhledem.
Lehneme si na okraj vyhlídky na White Rim, který je opravdu bílý, a jen koukáme dolů. Vydáme se na Grand View Overlook na samé špičce ostrova s výhledem na oba hlavní kaňony a při západu slunce  vyšplháme dokonce na oblouk zvaný Mesa Arch. Přišlo sem fotit i pár Korejců a starší žena má z Petra, jen tak se procházejícího po oblouku, pod kterým je mnoho set metrů hluboká propast, závrať, i když stojí na pevné zemi. Nějak už jsme vzhledem k hloubkám otrnuli.
Nakonec dojedeme na Green River Overlook, jen malý kousek od kempu, kde zapadající slunce a blížící se se bouřka vytvářejí nevídané efekty.
Cestou zpátky je to jen malá zajížďka do státního parku Dead Horse Point. Legenda vypráví o stádu divokých mustangů, které kovbojové zahnali na úplný konec ostrohu trčícího do kaňonu. Jen pár metrů širokou úžinu, spojující ostroh s pevninou, přehradili větvemi a křovinami, vybrali si pár koňů a zbylé nechali na místě umřít žízní, s výhledem na řeku Colorado, 600 metrů hluboko pod sebou, neznámo proč. Vstupné na tři dny stojí 10 $ za auto a v návštěvnickém centru právě probíhá výstava fotografií pouštních krajin Utahu. Je po poledni, máme hlad, a tak zastavíme na piknik. Tradice piknikových stolů na každém pěkném místě se nám moc líbí. Tady je jich asi deset, všechny jsou zastřešené, s výhledem a soukromým parkovacím stáním. Po obědě se podíváme na "Vyhlídku mrtvého koně" a vyrazíme do Salt Lake City.
Malý tip na závěr je Antelope Island, státní park ve Velkém Solném jezeře. Vstupné do parku je taky 10 $ a docela se vyplatí na ostrov zajet. Velké Solné jezero nemá odtok, proto výška jeho hladiny dramaticky kolísá podle množství srážek a úrovně odpařování. V současné době je průměrná hloubka jezera jen tři metry a koncentrace soli asi 25%, zhruba 7x větší než v oceánu. Kluci s Petrem se jdou koupat, a ačkoli se musí do vody brodit hustým zatopeným bahýnkem s hromadou drobného hmyzu na hladině, vrátí se naprosto nadšení. Ve vodě se dá sedět s nohama nahoru a všemožně blbnout, protože úžasně nadnáší. Slané jezero ale není jedinou atrakcí tohoto státního parku. Vidíme hejna vlaštovek, bílé pelikány, stádo bizonů a dokonce i antilopu, po které je celý ostrov pojmenovaný.

3 komentáře:

  1. I když se přesvědčuji, že pořádnou závrať bych měl mít jen při setkání s výjimečným člověkem a pohledem do jeho hluboké duše, organismus nedbá a docela mu stačí naklonit se přes zábradlí balkónu v sedmém patře. "Provazochodectví" na obloucích bych si proto nejspíš odpustil, ale krásně se o tom čte :-).

    OdpovědětSmazat
  2. Už ta první fotka mě nadchla. Je úžasná. Vy jste úžasní, když podnikáte cestu kolem světa se dvěma dětmi. Vaše zápisky z cest se velmi hezky čtou. Strašně ráda s vámi cestuji. Těším se na příští setkání:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Chodobko, ráda bych, aby nedošlo nedorozumění. Děti jsme měli jen na letní prázdniny (s psaním přispěvků jsem trochu ve skluzu). Takové věci jako lezení na šestitisícovky nebo brodění džunglí podnikáme sami ;) (Viz. příspěvky z Jižní Ameriky publikované duben-červenec.)

      Smazat