25.10.14

5784 krás Yellowstonu

Pomůžu si větou ze své oblíbené dětské knížky Krása nesmírná: „Byl tak nádherný, že v pohádce nevypovíš, ani slovy nevyslovíš.“ No, a to je Yellowstone. Původně jsme měli v plánu strávit tu tři dny. To jsme ale netušili, co všechno nás tu čeká. Prostě jen další národní park v řadě… Pokud byste se sem třeba chtěli vydat taky, tady je malý návod na použití: Plánujte dopředu (to je to, co my neděláme), ujasněte si, co všechno byste tu chtěli vidět a kolik na to budete potřebovat času. Předpokládaný počet dní vynásobte dvěma, pokud chcete prožívat nabité dny, vstávat v šest a chodit spát o půlnoci. Pokud si chcete užít Yellowstone v pohodovějším tempu, násobte raději třemi.
Jedná se o čtvrtý nejnavštěvovanější americký národní park, druhý největší v USA mimo Aljašku a rozhodně nejpestřejší co do věcí, které tady můžete vidět a zažít. Byl založen v roce 1872 a Američané dokonce tvrdí, že je nejstarším národním parkem na světě (což je přinejmenším sporné). Rodinnou radou byl Yellowstone zvolen nejlepším národním parkem, který jsme během letních prázdnin navštívili. Rozlehlost a oblíbenost tohoto parku má ale některá úskalí. Většina z dvanácti místních kempů je plná už časně ráno a mimo kempy se samozřejmě stanovat nesmí. Nám se druhý den se štěstím podařilo ukořistit místo v jednom z centrálních kempů, i když všude už visely cedule, že je plně obsazený. Zůstali jsme v něm čtyři noci a podnikali výlety do okolí. Petr trefně poznamenal, že to je, jako bychom kempovali v Olomouci a každý den jezdili na výlety do Jeseníků, do Beskyd a do Znojma.
Hlavním lákadlem Yellowstonu jsou gejzíry. Gejzíry, čmoudíky, barevná jezírka, horké prameny, fumaroly, bublavá bahna a vůbec všechny možné a nemožné geotermální fíčurky. Začneme u nejznámějšího – gejzíru Old Faithful. Když zastavíme na obřím přeplněném parkovišti a vydáme se směrem k němu, vyvalí se proti nám tisícihlavý dav. Představení právě skončilo. Ale nevadí. Old Faithful je pravidelný a predikovatelný gejzír a další erupce má nastat zhruba za 94 minut. Počkáme si. Už půl hodiny předem si jdeme zabrat místo na lavičce, protože davy se začínají srocovat. Pokud si totiž v tomhle parku musíte vybrat jen jedno místo, které navštívit, nejspíš zvolíte Old Faithful. Stříká do výšky 30-55 m, erupce trvají 2-5 minut a během každé se vyprská až 32 tis. litrů vody.
Celé geotermální okolí známé pod názvem Upper Geyser Basin je plné barevných jezírek, bublajících kráterů a dalších známých předvídatelných gejzírů. Asi kilometr vzdálená Daisy předvádí divadlo možná ještě působivější než Old Faithful, ale je to komorní představení jen asi pro deset lidí. Riverside gejzír je zajímavý tím, že cáká na břehu řeky přímo do vody. Na něj se přišli podívat i bizoni. Líně leží v trávě a čekají, než to začne. Dojdeme až k neuvěřitelně barevnému jezírku Morning Glory a kolem desítky menších jezírek a gejzírů zase zpátky. Za povšimnutí stojí i Liberty Pool (jezírko Svobody). Jediný ošklivý bahňák široko daleko, hladina pokrytá žabincem. Přijde mi to příznačné. Takhle Američané pečují o svoji svobodu… Po krásném západu slunce nad kouřícími bazénky nasedneme do auta a vrátíme se do kempu, asi 60 km daleko.
Celý Yellowstone by se dal rozdělit i na pět národních parků a stejně by bylo dost krásy pro všechny. Neuvěřitelně působivý svět sám pro sebe je Kaňon. Grand Canyon of the Yellowstone. Stojím na jedné z vyhlídek a říkám si, že vidět tuhle krajinu ve filmu, neuvěřím, že je skutečná. Dva obrovské vodopády spadají s hlasitým rachotem hluboko dolů a barevné skály kaňonu jsou jako z pohádky. Na několika místech sestoupíme hluboko do kaňonu, po železných schůdcích nebo dlouhých serpentinách. Vycházka strýčka Toma (Uncle Tom’s Trail) schází 150 m do nitra kaňonu a je pojmenovaná po průvodci Tomovi, který převážel své klienty na loďce na jižní břeh řeky, vodil je po dřevěných žebřících a lanech dolů do kaňonu na vyhlídku na vodopád a odtud je zase vozil zpátky na druhou stranu. Svůj byznys provozoval v letech 1898-1905 a vydělal si každé léto velké peníze. Nám se nejvíc líbí vyhlídka Brink of Lower Fall na přesném zlomu dolního vodopádu. Je vysoký 93 m a pohled dolů je jednoduše závratný. Voda hlasitě burácí a rozstřikuje se do milionů drobounkých kapiček, které se zase vznášejí vzhůru. To celé lemuje neuvěřitelně barevný kaňon a tmavomodrá řeka, která líně odtéká dál. Myslím, že Brink of Lower Fall je asi nejhezčí místo v celém parku.
Kromě mimořádných rysů tohohle národního parku jsou tu ještě „rysy standardní“. Nádherné hory, lesy, jezera, potoky s peřejemi a menšími vodopády, desítky druhů divokých zvířat a neuvěřitelných 1800 km značených turistických tras. Vybereme si dvě třítisícovky, na které chceme vylézt. Avalanche Peak (3221 m n. m.) leží hodně stranou ve východní části parku. Cestou tam nám přes silnici v klídku projde bizon. Zpomalí celou dopravu, ale je mu to fuk. On je tady doma. Další hezoun si hoví v příkopu u silnice a o kus dál jsou obrovské louky, na kterých se pasou celá velká stáda bizonů. 
Hned na začátku túry je zábavná cedule. „Jsi připravený na útok medvěda? Nikdy nechoď sám a vždy s sebou nos protimedvědí sprej!“ (Medvěd není terorista, ale plachý tvor.) První polovina výstupu je lesem, druhá pěšinou v suti. Výhledy jsou úžasné a počasí nám přeje. Zpátky to vezmeme na druhou stranu po neznačené, zato zřetelné pěšince dolů a vylezeme i na postranní vrchol. Sestup z něj vede prudkou smekavou sutí a zejména kluci si klouzání a válení v suti začnou hrozně užívat. Druhý kopec, který zdoláme o dva dny později, je Mt. Washburn (3122 m n. m.). Cesta je široká a pohodlná, na skalách si všimneme stáda horských koz a na vrcholku je chata s rozhlednou. 
A co se gejzírů, barevných pramenů a horkých jezírek týká, zatím jsem zmínila jen malý zlomek. Kdybych měla psát o všech, které jsme viděli, popisovat jejich vlastnosti, barvy a speciality, kterými zaujali právě nás, byl by tenhle článek o dvacet stránek delší. Byly jich desítky. Vyjmenovat zpaměti deset gejzírů a deset jezírek nebyl pro Lukyho žádný problém (zvládneš to ještě?) a každý byl něčím zajímavý. Mám-li zmínit jen ty úplně nejlepší, pak Sapphire Pool, hluboké a dokonale modré jezírko. 
Dál se nám moc líbil Grand Prismatic Spring, největší pramen v parku v barvách bezchybné duhy, White Dome gejzír, s velkým kráterem a častými erupcemi, Fountain Paint Pot, krátký okruh s několika propojenými gejzíry (máme štěstí, že zrovna prskají) a bublavým bahnem, jeskyně Dragon’s Mouth, která vypadá jako dračí tlama, ze které vychází hustý dým, matně modrá jezírka v Porcelain Geyser Basin, Vixen gejzír, který soptí jen zcela výjimečně a my máme zrovna štěstí, že ho vidíme, a Artists Paint Pots s tím nejlepším hustým bublavým bahnem, které kluci vydrží pozorovat skoro hodinu.
Nezapomínají tady ani na výuku a vzdělávání. Víte, jaký je rozdíl mezi gejzírem kuželového a fontánového typu? Klasický kuželový gejzír prostě jednou za čas začne stříkat, stříká v kuse a pak přestane. Narozdíl od toho fontánový ve chvílích své aktivity vybuchuje v přerušovaných erupcích. A víte, proč jsou jezírka barevná? Způsobují to barevné bakterie, které ve vodě žijí. Fascinující svět fyzikálních spekter se uplatňuje i zde a podle barvy bakterií lze určit teplotu vody. Na okrajích jezírek, kde je voda chladnější žijí červené a oranžové bakterie a směrem do středu, kde je voda nejvíc horká, přechází barva od žluté do zelené nebo do modré. 
V každém kempu je na výběr asi ze šesti rangerských programů. Krátké či delší přednášky, interaktivní workshopy, komentované procházky kolem gejzírů nebo večerní povídání u táboráku. Odpolední vycházku skončíme mimořádně už před západem slunce, abychom stihli být o půl osmé u táborového ohně. Dnes se tu bude vyprávět příběh Trumana Evertse, který se v roce 1870 na 37 dní ztratil v místní divočině. Ranger Sam je v prvé řadě herec, který během třiceti minut předvede poutavou one-man-show. Ani malé děti z něj po celou dobu nespustí oči. Nejprve se na svém koni odpojí od skupiny, aby byl chvíli sám. Přenocuje pod stromem, ráno se mu splaší kůň a uteče i s celým jeho vybavením a jídlem. Pak se víc než měsíc protlouká divočinou, bojuje s hladem, zimou a divokou pumou, utíká před lesním požárem, ohřívá se v termálních pramenech a živí se jen kořeny podivného bodláku. Když už váží méně než 30 kg, tělo má zničené a paty prošlapané na kost, zahlédne dva muže na koních, padne před nimi na kolena a požádá je o záchranu. Zbytek života stráví jako poštovní úředník v malém městě. Ranger sklidí zasloužený potlesk a obecenstvo se rozejde do svých stanů.
Často máme problém ráno vyrazit ve stanovanou dobu. Na každý den v Yellowstonu máme velké plány a většinou stihneme stěží polovinu. Motivujeme tedy kluky k tomu, aby to aspoň dneska vyšlo. Luky se fakt snaží. Myje nádobí, nabírá vodu, vynáší odpadky… Když však naši odpadkovou tašku objevím pod stolem, napadne mě zeptat se, co to tedy vlastně vynesl. Ukáže se, že omylem vyhodil celou naši snídaňovou tašku. S medem, brusinkami, ovesnými kašemi, zrním a sušeným mlékem. A kam se v národních parcích vyhazují odpadky? Samozřejmě do protimedvědích kontejnerů s důmyslným mechanismem, aby žádný medvěd nemohl nic z koše ukrást. Petr se ale rozhodne náš malý poklad zachránit. Nejdřív očíhne situaci, a když zjistí, že kontejner už dlouho nevyváželi a naše taška leží hned nahoře, pustí se do toho. Rukou na ni dosáhnout v žádném případně nelze, chtělo by to… Následující obrázek mě rozesměje opravdu na dlouho. Nazvala bych ho „Robotická ruka znovu na scéně“. Pokud nevíte, o jaké robotické ruce je řeč, pak je to tahle ruka. Jen si to představte. Petr stojí před kontejnerem ve svých ukrutně špinavých kalhotách, na hlavě kapuci od bundy, v ruce dětskou robotickou ruku a s ní šátrá v protimedvědím kontejneru… Záchranná akce je úspěšná a my vyrážíme v půl deváté, což je i tak jeden z našich nejlepších časů.
Poslední den strávíme u Mumutích horkých pramenů (Mammoth Hot Sprins). Jedná se o vysoké barevné terasy, ze kterých pramení průzračná voda. Většina pramenů je aktuálně vyschlá, ale ty kde voda právě proudí, k sobě přitahují veškerou pozornost. Celková aktivita pramenů je v průměru stále stejná, ačkoli se návštěvníci už od roku 1895 obávají, že vysychají. Třeba skvostná Minerva Terrace, která byla nejkrásnější v roce 1971, je kompletně suchá, jen mrtvolně šedivé terasy připomínají její zašlou slávu. Nejúžasnější prameny letos byly Canary Spring a Palette Spring, ale za pár let to už může být zase úplně jinak. A malý labužnický tip. Na mnoha místech parku stojí obchod se základními potravinami, dost předražený. Objevíme tu ale mňamku největší. Monster muffin. Za dva dolary, v mnoha různých příchutích, tak velký, že nám stačí jeden do dvojice, a tak dobrý, že si ho zamilují dokonce i plyšoví medvědi. Všude, kam jdou medvědi s námi, se pak stále ozývá: „Mafíííín, mafíííííííííííín…!“
Dnešní bonus na závěr je národní park Grand Teton. Zdaleka tu není tolik návštěvníků jako v Yellowstonu a jsou tu o dost vyšší a špičatější hory. Fakticky se jedná o zdařilou kopii Vysokých Tater, a když vylezete trochu výš, uvidíte v dálce i Nízké Tatry, přesně tam, kde mají být. Pokud mi nevěříte, pak hádejte. Je to Gerlachovský štít nebo Mount Moron?
Vydali jsme se tu na třídenní trek a rozhodně největším zážitkem bylo, když jsme se jednou vraceli ke stanům a narazili u nich medvěda. Byl to medvěd černý, docela velký, zvědavě čmuchal kolem a Lukymu přemístil mikinu, kterou nechal pohozenou před stanem. Žádné škody nám ale méďova přítomnost nenapáchala. Jakmile nás uviděl, šel si nás nejdřív trochu prohlédnout a pak kvapně zmizel v houští. Kluci sice pak nechtěli spát ve svém stanu sami, ale po celém dlouhém dni usnuli úplně hned, medvěd nemedvěd.

5 komentářů:

  1. Ty gejzíry jsou nádherné! Jak moc teplá jsou ta teplá jezírka? Dalo se v některých koupat?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Voda v jezírkách je většinou vroucí a je zakázáno strkat tam i prsty :). Víme o dvou místech, kde je oficiálně povoleno se v Yellowstonu koupat. Fire Hole Swimming Area, vyhrazený kus řeky, kde bylo asi tisíc lidí, ale kluci se tam stejně chtěli vykoupat, voda měla asi 25°C, a Boiling River blízko severního vstupu do parku, kde se mísí horká voda z pramene a studená voda z řeky. Tam jsme se ale nekoupali. Počátkem 20.stol. býval oblíbený horký bazének na koupání s názvem Bath Lake u Mammoth Hot Springs, ale ten je teď úplně vyschlý.

      Smazat
  2. To jsou pořádky: Vždyť ten bizon nemá odrazku ani reflexní návleky na rohy!!

    Čmoudíků i sopečných bublajících jezírek jsem si v létě v Japonsku užil dostatek, ale žádné z nich nebylo tak luxusně barevné, jako ty v Yellowstonu. Srdce člověka, který rád fotí vodu, nezakrytě plesá!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pokud by si někdo chtěl počíst o Čerfově cestování po Japonsku, můžu jedině vřele doporučit jeho skvělý blog s krásnými fotkami: http://pvapenik.blog.cz/rubrika/japonsko-na-vlastni-oci
      Ve spřátelených webech jsem ho u nás neuvedl jen proto, že takovou rubriku zatím nemáme. :)

      Smazat
  3. Nádhera:-) Opravdu to vypadá jako Vysoké Tatry, ale před nimi není taková vodní plocha. Rozesmála jsi mě přirovnáním Yellowstonu ke kempování v Olomouci s vyjížďkami do Beskyd :-D Bizon na silnici je obrovský, asi bych měla naděláno v kalhotách:-)

    OdpovědětSmazat