26.4.16

Z Ohňové země po rovník – II. část

Vylézt na sopku a nějaký opravdu vysoký kopec, poprvé si vyzkoušet surfování v oceánu, zažít deštný prales s jeho horkem, vlhkostí a hlasitým vřeštěním opic, okusit atmosféru starých inckých památek a stezek, vyfotit pár bláznivých fotek na salaru a ochutnat pstruha z posvátného jezera Titicaca… To všechno máme na našem cestovatelském seznamu věcí, které ještě musíme v Jižní Americe udělat. V dalekých zemích se zážitky vyskytují na každém kroku a nezapomenutelnou zkušeností se tak může stát i pouhý přechod bolivijských hranic…

Bolívie není Somálsko
Navzdory všem předsudkům se dnes jedná o bezpečnou multinárodnostní zemi. A má co nabídnout. Největší salar na Zemi, přístupné šetitisícovky, posvátné jezero Titicaca… A hlavně - všechno je tu tak neuvěřitelně levné, že konečně můžeme začít hýřit!
Každé město v Bolívii je jiné. A každé má svou neuchopitelnou atmosféru. Chudé, ale přátelské Uyuni, kde hned v centru najdete obrovské dětské hřiště. Půvabné Sucre, malý bílý kousek Evropy v srdci Jižní Ameriky, se svými čistými ulicemi, úžasnou architekturou a výstavnými parky. Hlučný, obrovský a metropolitní La Paz, s cihlově červenými neomítnutými domy, zvedajícími se vzhůru do kopců, kam až oko dohlédne. I Potosí, důlní město na úpatí „Stříbrné hory“ a nejvýše položené velkoměsto světa. 
Koupíme si od cestovky dvoudenní výlet na salar Uyuni, jehož návštěva je zábavná, a navíc nám to umožní vylézt na sopku. Stačí druhý den vstát ve čtyři hodiny ráno a vyškrábat se na kráter vulkánu Tunupa ve výšce 5200 m. Je velmi neobvyklé stát na vrcholku na barevné suti a čistě bílou vidět hluboko pod sebou.
Vylézt na šestitisícovku je v Bolívii snadnější než jinde. Turistické agentury v La Pazu nabízejí dokonce „instantní zážitek“, dvoudenní výstup na Huaynu Potosí (6088 m). Ráno taxíkem od hotelu, v poledne z base campu do high campu, o půlnoci šestihodinový výstup na vrchol a v poledne dalšího dne zase zpátky v hotelu. Nemáte vybavení, neumíte chodit v mačkách, nejste aklimatizovaní? Nevadí! Vybavení vám půjčíme, ledovcový rychlokurz zvládneme cestou a na vysokohorskou nemoc máme pytel lístků koky, které si můžete cestou žvýkat.
Také chceme na vrchol, ale ne takhle. Dáme si čtyřdenní aklimatizační trek kolem hory a po celou dobu tak můžeme obdivovat její majestátní krásu. V údolích se pasou lamy alpaky a kouzelní dědečkové s velkou nůší jako z pohádky prodávají vlastnoručně pletené čepice a ponožky za miniaturní ceny. Vrcholek Condoriri, hory ve tvaru kondora z roztaženými křídly, se tyčí nad hladinou tyrkysového jezera a opuštěná pětitisícová sedla čekají, až si v nich postavíme stan. Dobře aklimatizovaní pak vyskotačíme na vrcholek Huayny jako kamzíci, v polovičním čase než klienti cestovních agentur.
Poslední zastávkou před hranicemi je Copacabana, malé město na břehu posvátného jezera Titicaca. Motorové čluny v přístavu čekají na pasažéry, které vozí na ostrov Isla del Sol, místo, kde se dle pověsti zrodilo Slunce. Nejsou tady žádné silnice ani motorová vozidla. Celým ostrovem se vine „Posvátná stezka věčného Slunce“, po které místní obyvatelé ženou svá stádečka ovcí, koz a prasátek, a na které turista dvakrát zaplatí poplatek za průchod. K vidění jsou zachovalé incké ruiny a precizní terasovitá políčka, vystavěná už za dob Inků, na kterých místní obyvatelé pěstují brambory, obilí a kukuřici.

Pestrobarevné Peru
Stát známý pro svou bohatou předkolumbovskou historii a památky s ní spojené. Peru ale rozhodně není jen Machu Picchu. Třetinu země pokrývá džungle a cestovní agentury nabízejí zájezdy all inclusive do luxusních lodží uprostřed pralesa. Dva a půl tisíce kilometrů dlouhé pobřeží nabízí stovky písečných pláží a surfování je téměř národní sport. K tomu připočtěte písečné duny v okolí Ica, záhadné obrazce na planině Nazca, národní park Huascarán, megalomanské hlavní město Lima a tradiční alkoholický nápoj Pisco Sour, který Peruánci pijí při každé oslavě, a máte parádní destinaci i pro několikaměsíční dovolenou.
Po mnohá staletí si Urové, předincký národ z oblasti jezera Titicaca, staví na jezeře plovoucí ostrovy z rákosu. Dříve se jednalo o obrannou strategii před nepřátelskými kmeny, dnes je účel výstavby ostrovů převážně turistický. Postavit takový ostrov trvá zhruba rok. Vydáme se tam na výlet motorovou lodí z přístavu v Punu a nestačíme žasnout. Všechno kolem je z rákosí. Ostrovy jsou z rákosí, lodě jsou z rákosí, domy a nábytek jsou z rákosí. Tedy, kam až turistovo oko dohlédne. Dál stojí domky z vlnitého plechu, kadibudky z vlnitého plechu, dřevěné pramice a motorové čluny. Sem tam zpoza domku vykoukne i solární panel. Je trochu problém, že je tu všechno tak moc turistické, že nedokážeme rozeznat, co je skutečně tradice a co je jen pozlátko vyrobené pro turisty.
Vydat se po stopách Inků lze nejlépe z Cuzca, srdce peruánské historie, města postaveného ve tvaru pumy. V nabídkách cestovních agentur naleznete kolem dvaceti různých treků, nic vám ale nebrání vydat se na ně zcela nezávisle, bez kuchařů a poníků nesoucích metráky nákladu. Staré incké cesty vedou vzhůru přes zelená sedla hluboko do džungle i do hor. I samotní průvodci se přou, která „Inca trail“ je ta jediná „skutečně pravá“. Jedna verze praví, že ta, vedoucí z vesnice Lucmabamba do sedla k opravenému inckému chrámu Llactapata. Po ní se vydáváme i my. Široká cesta stoupá rovně vzhůru, stále se stejným sklonem, bez zatáček, bez serpentin. Shora je možné vidět Machu Picchu pod sebou a z neobvyklého úhlu. Až k němu už vede snadná cesta – pod obrovským vodopádem a dál podél železničních kolejí…
Machu Picchu lze zažít rychle, pohodlně a extrémně draze vlakem, nebo zdlouhavou levnou cestou, namačkáni v autobuse s místními. Ubytovat se dá za pár korun v kempu pod kopcem, nebo v luxusním hotelu v Aguas Calientes. A nahoru se vyvést autobusem, nebo to vyběhnout po svých. Ať tak či tak, nevynechejte Puente del Inca. Jen pohled na inckou cestu vybudovanou ve strmé skále vyvolává závrať. Nezapomeňte ani na Intipunku, „Sluneční bránu“ stojící asi kilometr nad městem a horké prameny v Santa Tereza, kde se dá za cenu vstupného dokonce kempovat.
Představa, že navštívíme skutečný amazonský prales, je pro nás natolik lákavá, že si zaplatíme čtyřdenní výlet. Očekávání, že uvidíme divoká zvířata přímo v džungli, se ukáže být velmi naivní. Průvodce ale velice zasvěceně hovoří o životě v džungli, domorodých kmenech a pašování koky a vezme nás do farmářovy zoo. Místa uprostřed pralesa, kde se mladý muž stará o poraněná zvířata. Má jich tam mnoho. Papoušky a ary, které ochotně pózují na rameni, opice, které si hrají a perou se (přímo na mých zádech), malé krokodýly, divoká prasata, lemury… 
Máncora je malé rybářské městečko, kde po ulicích jezdí motorové rikši a podél písečných pláži stojí luxusní hotelové resorty. Jezdí se sem za surfováním, kitesurfingem a dalšími vodními sporty. Nás při procházkách po pláži nejvíce udivuje množství zvířat všude kolem. Stovky malých oranžovočervených krabů se utíkají rychle schovat do písku, když se blíží člověk, a na útesech si vykračují i velcí červení a černí krabi. Desítky pelikánů krouží na mořem a loví potravu, nebo plavou kolem rybářských lodí. Supi s červeným zobákem okusují mršiny, kterých se překvapivě po pláži povaluje víc, než stíhají sežrat. Dokonce i mrtvolu lachtana vyplavilo moře…

Ekvádor dokáže překvapit
Ekvádor je na poměry Jižní Ameriky malinká zemička na rovníku. V tomto kontextu pobaví, že je 3,5krát větší než Česká republika. Úředním platidlem země je americký dolar, což je pro nás další velké překvapení. Jejím největším pokladem jsou Galapágy. Souostroví v Tichém oceánu s dosud neporušenou přírodou. Tahle země ale dokáže uspokojit i chudého náročného cestovatele. Kilometry čistých písečných pláži, teplé moře a vysoké vlny. Pás sněhem pocukrovaných sopek, z nichž vrcholek Chimborazo je díky zploštěnému tvaru zeměkoule nejvzdálenějším bodem od středu země. A amazonský prales, nejlevnější způsob, jak v Jižní Americe pozorovat divoká zvířata přímo v džungli.
Sami Ekvádorci přiznávají, že si většina světa myslí, že Ekvádor leží v Africe. Podvědomě očekáváme i úroveň služeb jako v rovníkovém africkém státě. O to víc nás překvapí, když nás peruánský autobus vysadí v Guayaquilu na nejmodernějším autobusovém terminálu, jaký jsme cestou viděli.
Prohlídku města i s komentářem si domluvíme přes couchsurfing. Richardo nám ukáže katedrálu a park před ní, kde se volně prochází a šplhají po stromech desítky leguánů. V jezírku si plavou zlaté rybky a vodní želvy. Stejně tak v Historickém parku kousek za centrem je malá zoo se spoustou zvířat a mangrovové lesy.
V Ekvádoru bychom dokázali strávit měsíc a stále bychom neměli dost. Je pro nás dost bolestivé, že na něj máme jen tři dny. Na nás teď čeká největší cestovatelská výzva. Není to zdolání osmitisícovky, překonání džungle jen s mačetou, ani přeplavání Atlantského oceánu na voru. Největší výzva je cestování s dětmi. Petr má dvě, Lukáše, 11 let, a Jáchyma, 9 let. Kluci za námi přiletí do Los Angeles a budou s námi cestovat celé letní prázdniny po národních parcích na západě USA. Jak si dokážeme poradit s dětmi a úplnou změnou našeho cestovatelského stylu?
S Jižní Amerikou se rozloučíme u moře. Mys Chocolatera je druhým nejzápadnějším bodem kontinentu. Vysoké bouřlivé vlny se tříští o skalnaté pobřeží, nad nimi krouží pelikáni a hledají potravu. Každou chvíli se střemhlav vrhnou do vody, vynoří se, polknou a znovu vyletí vzhůru. Mys je pojmenován podle tmavého písku, který bouřlivé vlny někdy vynášejí na hladinu a míchají jako horkou čokoládu. O pár kilometrů zpátky je městská pláž, surfaři, rodiny s dětmi, hlasití prodejci suvenýrů a mladí kluci tlačící vozíky s čerstvými vychlazenými kokosovými ořechy. Kdo neochutná ekvádorský kokosák, jako by tu nebyl.
Jižní Ameriku shledáme pětihvězdičkovou turistickou destinací. Nikdo se nás za celou dobu nepokusil zavraždit, okrást ani přepadnout. Za dlouhých hodin na stopu jsme se v kabinách náklaďáků naučili základům španělštiny. Poznali jsme různé země, kultury a způsoby, jak zevlovat v cizí zemi bez peněz téměř neomezeně dlouho. Nejdůležitější asi je nebrat nezdary (a sám sebe) příliš vážně.

Článek vyšel v časopisu Everest, 04/2014

1 komentář:

  1. A právě od cestování s oběma kluky jsem vás začala číst:-)
    Chudobka1970.blog.cz

    OdpovědětSmazat